Cyklus příběhů z měsíčního habitatu Arkádie dostal dalšího bratříčka. Tentokrát román o tom, jak tam zavraždili Elvise Presleyho a jak to zasáhlo do životů Kuby Nedomého, Dědka Čucháka a Su Wang-Li.

Habitat Arkádie se stal centrem pozornosti poté, co se politická situace na Zemi  zkomplikovala a jedním z výsledků (vedle vymazání Švýcarska atomovou bombou) staly útoky na lunární osídlení. Odplata lunárních osídlenců následovala, byla tvrdá a chirurgicky přesná. A přišla z Luny, od neoficiálních struktur. Kuba Nedomý je zavlečen do hledání „neformálního týmu“, který vytvořil robotické ninji, nástroj spravedlnosti bez soudu - tedy nástroj pomsty. Jeden takový na Kubu i zaútočí...

Díky tomu se setká s Elvisem Presleyem, který pod falešným jménem jako jeden z prvních osadníků financoval zakládání habitatů a drží v rukou ekonomiku Arkádie. A stane se i svědkem jeho smrti. To je ale jen začátek dalších Kubových dobrodružství, které ho dokonce přivedou na starou Plesnivku a do mnohého ohrožení života.

Tady si dovolím malou odbočku. Ondřej Neff si ve svém článku na Velkém psu stěžuje (a velmi právem), že kniha v nakladatelství prošla mnoha zdrženími - ale na druhou stranu díky tomu vyšla jen pár týdnů před nedožitými dvaasedmdesátými narozeninami Elvise Presleyho. A ve chvíli, kdy píšu tuhle recenzi, na ČT24 běží záběry z elvisovského festivalu v Japonsku, kde šikmoocí zpěváci s černou hřívou krásnou angličtinou frázují Love me, tender.

Generace mládeže padesátých a šedesátých let - a nejen oni - žili s Elvisem a s jeho písněmi, a tak tenhle román je taky trochu vzpomínkou na legendu, která formovala hudební kulturu druhé poloviny dvacátého století a dotkla se vkusu posluchačů. Nemusela ho formovat - a taky ho často nezformovala, ale ovlivnila nás a mnozí další zpěváci i celé hudební směry na něj reagovali, navazovali na něj nebo naopak se snažili od něj odlišit. Nebo to aspoň tak jejich posluchači vnímali.

Druhou vekou oblastí, kterou Ondřej Neff v tomto románu zpracovává, jsou jeho velmi ucelené a propracované názory na společnost a její vývoj. Onen „neformální tým“, který v Rocku vystupuje, je vyjádřením jeho přesvědčení, že vlády jsou orientovány na vládnutí, rytmus volebního cyklu a tím i na voliče, zatímco skutečně odvážené plány vyžadují přemýšlet v úplně jiných časových i pojmových dimenzích. Osídlení na Luně je v jeho příbězích výsledkem práce právě takových ne-vládních struktur, jakási obdoba osidlování Ameriky a Divokého Západu.

Lidé, nespokojení s tím, jak vlády řídí životy lidí, jsou tím hlavním motorem objevitelských cest - včetně osidlování Luny a výstavby habitatů, jejich nezávislosti na Zemi a vlastně také jejich společenského uspořádání. I tento Astonův názor je v pozadí celé jeho měsíční série, v Rocku mého života pak jej vyjadřuje velmi čitelně a také čtivě.

Dramatičnost, pádné akce, jiskřivé dialogy, propracované zázemí, dějové zvraty - to jsou hlavní charakteristiky tohoto románu, který se pohybuje na pomezí hard SF, space opery a polit-fiction. Pokud máte rádi i jen jednu jedinou z těchto oblastí SF, budete se skvěle bavit.

Ondřej Neff: Rock mého života
obálka: Martin Zhouf
Mladá fronta, edice Ikaros, 2006
405 stran, 249 Kč, vázané
ISBN 80-204-1458-4