Císařův "problém" aneb dlouhá plavba za "nečekaným" vyústěním

Druhý díl dračího cyklu Naomi Novikové začíná stejně jako Drak Jeho Veličenstva bitvou, nikoliv však námořní ani leteckou, nýbrž slovní. Náš nedračí hrdina je postaven před stěžejní problém: věrnost vlasti nebo věrnost Temerairemu? Na jedné z prvních stránek nám autorka prozradí, že Napoleonovi poslal dračí vejce sám čínský císař, kterému se nelíbí, že na nebešťanu létá bývalý námořní kapitán. Na zjištění, co Čínu vedlo poslat přes moře Francouzům tak významný dar, si budeme muset počkat až skoro do poslední stránky. Mezi oním zjištěním leží takových circa 250 nepříliš dějotvorných stránek, kde čtenáři nezbývá než se spokojit s tím, že Temeraire sežral gigantickou houbu a dostal po ní neuvěřitelně ohavné větry.

Ději nepomůže ani to, že se stejně jako v prvním díle s přibývajícím obsahem valí na čtenáře nová a nová jména. Pokud kdy existovala zásada, že jakmile dá autor postavě jméno, stává se tímto pro čtenáře důležitá a je třeba jí tedy věnovat ze strany autora náležitou pozornost, Novikové to neříká nic. (Nebo se možná za "velkou louží" řídí autoři jinými pravidly…?) Už v prvním díle bylo velké množství jmen, která se pletla, ale protože šlo o vojáky, tak to tolik nevadilo – stejně každou chvíli nějaký zařval. V druhém díle však množství neprokreslených pletoucích se a čtenáře matoucích postav překročilo přípustnou míru. Nejenže se tu objevují některé nerozlišené postavy z dílu předchozího, ale Noviková ještě tvoří nové. Čínská jména orientaci v postavách ještě ztěžují.

I to by se ale dalo odpustit, stejně jako fakt, že většina dračích hrdinů z minulého dílu se zde v lepším případě jen mihne. Největší slabinou Nefritového trůnu je téměř veškerá absence děje, silně připomínající (fanové prominou) poslední díly Harryho Pottera.

Pravda, je tam několik dobrých momentů – třeba čínská lochneska, smutný osud dračice albínky nebo akční scény ze závěru knihy, ale na udržení pozornosti zmlsaného čtenáře to nestačí. O válce s Bonapartem už tu není ani zbla. Navíc, bohužel, všechny nedostatky první knihy zde vesele pokračují – třeba fakt, že se čtenář o postavy nebojí, nebo jistá nelogičnost v bojových scénách:

"Část zábradlí na levoboku přímo u děla nevydržela tlak a náhle se rozlétla na velké ježaté štěpiny, stejně smrtící jako by je rozmetla dělová koule. Jedna se zabodla Puberckovi hluboko do paže, na rukávě kabátu se mu v mžiku rozlila rudá skvrna. Chervins vyhodil paže vzhůru, z krku probodeného ostrým úlomkem se mu vydralo zachrčení a on se svalil na dělo; Dyfidd se odvlekl stranou, ale nezhroutil se, třebaže mu tříska prorazila tvář a z jejího konce, který mu čněl pod bradou, crčela krev."

Mimochodem, knihu jsem četla poctivě bez přeskakování (i když by si "palcovou metodu" nepochybně zasloužila) a stejně netuším, kdo byli Chervins a kdo Dyfidd.

Shrnuto a podtrženo, první díl neměl valný děj, byl to spíš takový pěkně se čtoucí rozjezd, předehra k velkému dobrodružství, proč ne. Jenže kýžené dobrodružství se v druhém díle nedostavilo, celý děj by se dal shrnout do jedné věty, kterou si ovšem odpustím, a opravdu si nejsem jistá, zda mám věřit (doufat!), že ve třetím díle to bude lepší. Zvláště, a to snad prozradit mohu, pokud se Temeraire bude pokoušet o dračí revoluci. Všechny učené disputace, které Temeraire s Laurencem vedl, k tomu totiž směřují…

Noviková sice umí namíchat chutnou omáčku, okořeněnou zdařilým překladem, ale hlavní pokrm chybí. A přitom by to nebylo tak těžké. Co kdyby Temeraire dezertoval? Co kdyby místo zdlouhavé plavby, při níž trpí pasažéři rovným dílem jako čtenáři, zabloudil s Laurencem na africké pobřeží, doménu divokých draků? Nebo požral k obědu celou čínskou delegaci, cokoliv, jen ne vyspávání na palubě, překrmování se, pouštění větrů (nikoliv však božských) a poslouchání čínské poezie!

Nefritový trůn je napsán čtivým, vybroušený stylem.Ve mně však vyvolal rozhořčení nad promarněnou příležitostí napsat skvělý románový cyklus, na co by podle mě autorka měla, jen kdyby se víc snažila propracovat dějovou linii. A nemohu nedodat, že mi to zčásti připomnělo Drakeny z Pernu, ty další už méně povedené díly, bohužel. Ve stejném duchu tedy vyzní závěr celé recenze:

Knize by slušelo řádně ji proškrtat a připojit k prvnímu dílu, pak by z toho možná byl smysluplný celek, ale nač škrtat, když autor inkasuje za stránky a čtenáři se chytí na lákavou obálku, pevnou vazbu, dračí motiv a spokojeně kupují?

Hodnocení: 50%.

Nefritový trůn
/Throne of Jade/ Novik, Naomi 
Nakladatel: Triton, Argo
Překladatel: Petra Kůsová
Obálka: Lubomír Kupčík
Redakce: Vít Penkala, Milan Dorazil
Rok vydání: 2007
Počet stran: 304
Rozměr: 170 x 235
Provedení: hardback
Druhá kniha série Temeraire. (recenze první knihy)
Čína zjistí, že její vzácný dar určený Napoleonovi padl do britských rukou. Rozzlobené čínské poselstvo žádá, aby byl neobyčejný tvor vrácen, kapitán Laurence se ovšem odmítne podvolit. Za neposlušnost mu hrozí šibenice, a tak mu nezbude, než aby se vydal se svým dračím svěřencem Temerairem zpět na Dálný východ, na cestu provázenou nevýslovnými nebezpečenstvími a spletitými úklady. Když však dvojice po strastiplné pouti konečně dorazí ke dvoru čínského císaře, překvapí ji tam ještě strašlivější skutečnosti a nebezpečnější nástrahy.
Cena: 298.00 Kč