Prosinec – Karel Toman

Šla do Betléma rovná cesta,
zářila hvězda, všechno bylo prosté.
A za nábožných písní
sny otců našich věčně putovaly
po starém mostě.

Byl, nebyl Betlém?
Však na tom mostě rozmarýna roste
a poutníčkové věrní tiše obrátí se,
když místo spasitele
čeládku chlévní najdou.

A vracejí se domů s vírou,
že za rok hvězda stane jistě nad Betlémem
a ta již neoklame.

Karel Toman napsal sbírku Měsíce v období první světové války. Každá báseň je pojmenována podle jednoho ze dvanácti měsíců v roce, skládá se celkem ze třinácti veršů a v době těžké pro český národ poskytovala jedna každá to, čeho se nedostávalo – naději. Kdybychom chtěli báseň rozebírat, rozsah této recenze by nestačil. Přesto si čtenář zajisté všiml hlavních motivů, dovolím si je uvést i sám – cesta a naděje.

Cesta je, překvapivě, i hlavním motivem románu Cesta. Románu, který byl oceněn Pullitzerovou cenou a jehož autor napsal scénář k oscarovému snímku Tahle země není pro starý. To už samo o sobě stojí za pozornost. Dílo se odehrává v postapokalyptickém světě, ale pokud čekáte, že se dozvíte světovou historii od pádu meteoritu, útoku mimozemské civilizace nebo jaderné války, rovnou si nechte zajít chuť. Cesta je o cestě. Otec a syn (v celém příběhu nejsou použita jména) dospějí k názoru, že další zimu na severu by už nepřežili. Vydají se na jih, a nakonec na jih dojdou. Čekáte něco víc? A tohle vám nestačí?!

McCarthy bravurně pracuje s minimálním počtem prostředků, které si sám vytváří – a omezuje. Nejde jen o prostředí (všechno pokrývá popílek, špatná viditelnost, špatně dýchatelný vzduch, města jsou vylidněná, světu dominují výjevy jako z Pompejí), ale o každý detail – konverzace otce a syna (nejčastějším výrazem je „Tak jo“, které má ovšem celou škálu významů), popisnost (otec se synem ujdou mnoho kilometrů, ale o jejich cestě se dozvídáme poněkud kuse), o kontakty s okolním světem (jsou, ale jsou nejisté, bojácné) a o výrazové prostředky vůbec (omezená, opakující se slovní zásoba).

Kniha nemá žádný vrchol, nekoná se poslední zápas o přežití lidstva ani nic podobného. Cesta pouze plyne. Konec je začátek a začátek je konec, lépe řečeno mohl by být, prostředí zůstává stejné, postavy jsou přetvářeny jen málo a lehce. To ale nemění nic na brutalitě a ponurosti některých scén. Jídla je v postapokalyptickém světě málo a z mnoha lidí se stávají kanibalové. Když jídlo dojde a nechcete lovit ostatní přeživší, máte dvě možnosti: a) zemřít hladem, b) hledat a snad i najít nějaké zbytky ve zničené, mrtvé Americe. Další rady počestným pocestným? Roušku přes ústa. I ta vám pravděpodobně nepomůže, zkuste ji často měnit, vzduch zde nepatří k nejčistším. Chcete jít přes noc? Nechoďte. Zmrznete. Čeho se vyvarovat? Nezůstavejte na dešti, prší často a mokrý člověk je v noci zmrzlý člověk. A poslední – sbírejte vše, co můžete. V TOMHLE světě se vám to může hodit. Za „to“ si dosaďte – cokoliv.

Cesta je varovnou americkou postapokalyptickou vizí o světě, ve kterém zůstaly lidem pouhé střípky nadějí. Tyto střípky jsou shrnuty v názvu, okřídlený verš praví, že i cesta může být cíl – a právě tak je tomu zde. Otec a syn prožívají, jdou vstříc svému osudu, ať je jakýkoliv. Nevzdávají se. Nezůstavají stát. Nemění se ve zrůdy v okolí, které k tomu vybízí. Ve světě, kde silnější přežije, se drží zbytků lidskosti, ctí zákony a pravidla dávno zapadaná prachem. To, co před skoro sto lety napsal Toman, se v méně zhuštěné formě objevuje v McCarthyho Cestě. To, co bylo Tomanem řečeno českému národu, vypráví McCarthy celému světu (ovšem s americkými reáliemi). Víra v naději ve světě, který už naději nedává.

Hodnocení: 90%

Cesta (recenze)
/The Road/
McCarthy, Cormac

Nakladatel: Argo
Překladatel: Jiří Hrubý
Obálka: Jozef Gertli Danglár
Redakce: Eva Slámová, Milan Dorazil
Rok vydání: 2008
Počet stran: 188
Rozměr: 125 x 205
Provedení: hardback
Cena: 279 Kč