Webová pornografie - to je hlavní téma příběhu románu Plyš. Ne ovšem jediné hlavní téma. Vlastně celý román Plyš je hlavním tématem románu Plyš.

Irvin Mirsky, přestože je původem z Bratislavy, je ve skutečnosti vykořeněncem. Svět okolo nás je pro něj obtížným snem, chvilkovou přestávkou mezi dvěma seancemi u počítače, v němž pro něj existuje ten jediný skutečný - neboť skrytý za obrazovkou - vesmír, vesmír pornografických klipů, filmů a představ. Vesmír, který pro něj znamená vše. Vesmír, který ho pohltil, přivlastnil si ho a spotřebovává ho stejně, jako alkohol, kokain nebo heroin spotřebovává jiné.

Když Irvin sedí u počítače a brouzdá se nepřebernými haldami stránek a souborů, věří tomu, že svoji závislost má pod kontrolou a že může kdykoliv přestat. Když přestane, dostává absťák stejně tvrdý a dramatický, jako kdyby si rozšlapal injekční stříkačku se svojí pravidelnou dávkou koksu. Prošel tolika ambulancemi a léčebnami, že sobě podobné poznává podle držení těla, podle očí, podle gest. Jeho útěky před sebou samým končí vždy stejně, ze snového světa okolo nás se vrací do svého vesmíru skládajícího se z pixelů, vytvářejících obrazy nahých těl.

Reálný svět je pro Irvina náhražkou, protože on sám vlastně vznikl jako náhražka. Irvin Minsky první zemřel jako dítě a Irvin Mirsky druhý byl pokusem rodičů zaplnit prázdné místo, které tak vzniklo. Tady vlastně jsou kořeny jeho závislosti - v závislosti rodičů na někom, kdo přestal existovat. Na oplátku jeho rodiče brzy zemřeli při nehodě, ale výchova v závislosti ho naformovala k životu v závislosti.

Příběh začíná jedním z jeho útěků před internetem. Irvin putuje světem, vyhledává končiny, kde o internet nezavadíš, žije z ruky do úst - a fotografuje. Vykořenil se ale málo a tak ho dostihne nabídka. Jeho fotografie z cest se líbily a nabídka na stipendijní pobyt v City, hlavním městě Superevropy, byla lákavá. Vrací se zpět do civilizace - do supercivilizace, k internetu a zpět ke své závislosti. Opět se ponořuje do světa iluzívního sexu, do světa, jehož součástí jsou rady Erotické Eriky. A při jednom svém výletu do pravoúhlého bludiště města se s Erotickou Erikou setkává.

Michal Hvorecký vytvořil obdivuhodnou koláž obrazů a témat, kterých se průběžně dotýká i ve svých povídkách. Současný svět, přívěšek korporátních kultur, je jeho ironizujícími brýlemi transformován do hypertrofické podoby. Děti dostávají jména jako Nokia, Adidas, Mercedes (kdo dnes tuší, že automobil se jmenuje podle dcery majitele továrny?), do telefonu se představují i sloganem své značky. Symbolem je tu také samotné necitelné City, krabice na bydlení a na psací stoly. Skutečný svět, kterým Irvin prochází při svých pokusech o abstinenci, je tu podán mnohem snověji, než jeho zážitky.

Nečekejte ale pornografický román, Michalovým cílem není popisovat to, co Irvin vidí, ale to, co Irvin prožívá jako důsledek své závislosti. Tak, jako je snový a iluzívní svět webové pornografie (té skutečné, současné), tak snový a iluzívní je i Irvinův příběh. Zároveň také příběh drsný a tvrdý, v němž se stírá hranice mezi realitou a ne-reálností. Mezi realitou Irvinova života a ne-reálností toho, co prožívá, mezi realitou naší a ne-reálností toho, v čem my sami žijeme. Webová pornografie tu patří mezi mnohé symboly, které na nás Michal Hvorecký valí ze všech stran. Symboly, které se staly součástí našeho světa, a jejichž současné obrysy a trendy v Plyši nabývají podobu skutečnosti.

Michal Hvorecký je velmi specifickým fenoménem naší (míněno česko+slovenské) literatury. Žánrově jeho práce formálně patří do SF nebo na jeho pomezí, ve skutečnosti je fascinován nikoliv dalekou a globální hamiltonovskou či reynoldsovskou budoucností. To, co nám ve svých příbězích předkládá, je spíše svět Obchodníků s Vesmírem nebo Brutálního byznysu, svět bezprostředně - a nelítostně - extrapolující současné tendence.

Jeho hrdinové jsou konzumováni konzumním světem, pestře potištěné plechovky od koly válející se v koši na odpadky mezi pestře potištěnými pytlíky od hamburgerů a ještě pestřeji potištěnými krabičkami od cigaret. Dávno vyprázdněné jednorázové obaly se stejně jednorázovým obsahem, lákavost povrchu versus nicota obsahu.

Plyš není jednoduché čtení. Michal nepíše intelektuální texty, ale sám při práci na nich používá hlavu a totéž zařízení musí použít i čtenář, aby se dostal pod povrch. Neboť - na rozdíl od jeho hrdinů - jeho texty nejsou uvnitř ani prázdné, ani na jedno po(u)žití.

Michal Hvorecký: Plyš
překlad: Martina Šulcková
grafická úprava a návrh obálky: Redesign
Labyrint, edice Labyrint fresh, 2007
234 stran, 225 Kč, brožované
ISBN 80-85935-74-0