RECENZE: Martin D. Antonín, Daemonica 1: Pekelný nářez

Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.

Způsobů, jak vyklouznout z šedi stereotypního života, je spousta. Můžete vyrazit na exotickou dovolenou, najít si ženskou/mužského nebo skočit z mostu. Když si Arnošt Hovězí omylem donese domů podivnou knihu v černých deskách s pentagramem uprostřed a v ní mezi různými bláboly najde návod na evokaci erotického démona, rozhodne se vyzkoušet jeden méně obvyklý způsob – zahrát si na temného mága a udělat si malý soukromý rituál. Netuší však, že on sám je jen součástí akce Nebes, jejímž cílem je dostat z Pekla na povrch jejich informátora mezi démony. Nebe je totiž na nohou, nejen díky blížícím se volbám do nebeského parlamentu. Dlouhá pasivita Knížete Temnot Lucifera je nanejvýš podezřelá, proto pojmou nebeské šarže podezření, že tady něco nehraje.

Celá akce ale ztroskotá díky přehnané iniciativě anděla-strážníka Kariela, který se k rituálu připlete v nejméně vhodný okamžik. Kariel je tedy svými nadřízenými převtělen do těla erotické sukuby s jasným úkolem. Infiltrovat se do Pekla a získat ztracené informace. A jakou roli v tom všem dál hraje Arnošt? Nehrál by žádnou, kdyby ho Kariel při opakované evokaci omylem nepozřel a nedonutil tak sdílet démonické tělo s naivním a plačtivým andělem…

Martin D. Antonín možná nepatří mezi nejplodnější české autory, od svého debutu Křivé ostří v roce 2004 už vydal jen poměrně útlý samostatný román Zelená (2008). Navzdory své nízké produktivitě ale patří mezi ty nejoblíbenější. Proč? Jeho knihy i povídky jsou čtivé, vtipné, nápadité a především originální, což se v dnešní době, kdy je prakticky nemožné přijít s něčím novým a neokoukaným, velmi cení. Pravděpodobnost, že jednou napíše vážně míněnou klasickou fantasy o cestě družiny do citadely zla, je asi stejná, jako že Stephen King někdy stvoří upírskou romanci pro náctileté. Takže i když autorův nejnovější počin pojednává o tradičním souboji mezi Nebem a Peklem, můžete si být jistí, že na původním motivu nezůstal kámen na kameni.

Připoutejte si pásy, vyrážíme na úchvatnou exkurzi Peklem podle Antonína. Čili žádná obří jeskyně s kotli plnými hříšníků, kde tomu šéfuje Lucifer, kolem kterého poskakuje ten šišlající, koktající, zdegenerovaný zbytek. Tohle Peklo je plné obřích panelákových sídlišť, démonů nejrůznějších druhů a stupňů. Pokud jste hříšník, můžete zapomenout na příjemnou teplou koupel, tresty pro provinilce jsou mnohem promakanější. I Nebe jde samozřejmě s dobou, ale je fakt, že od nás lidí si vzalo spíše pouze to špatné, pokud tedy demokracii a úředníky nepovažujete za chloubu lidstva. Nápady, to je prostě autorova hlavní doména a metoda, jak dostat čtenáře do extáze. Vůbec se mu nelze divit, že se tenhle příběh rozhodl natáhnout do trilogie. Toho, co stvořil, by bylo pro jednu knihu věčná škoda.

"A ty by ses chtěl vařit v kotli? Jak zajímavě staromódní. Dneska frčí spíš věčná večeře s tchýní nebo týden o sedmi pondělcích." -str. 79

Další nedílnou součástí autorovy osobnosti je humor. Těžko si představit, že by Martin D. Antonín někdy napsal nějaké procítěné drama o chlapci, který ztratil všechno, co měl. Ačkoliv bych si netroufnul Daemonicu označit jako humornou fantasy, je pořád mnohem vtipnější než někteří rádoby zástupci tohoto žánru. Osobně se přiznám, že mnohdy nezůstalo u pouhého pousmání. Rozhovory mezi často panikařícím a bojácným Karielem a Arnoštem, kterého je naopak velmi těžké vyvést z míry, považuji za vůbec nejlepší část knihy.

Daemonica budí dojem, že je jednoduchým odpočinkovým čtivem, což ale není úplně pravda. Jestliže v Pekle kromě nejvyššího pána Lucifera existují i jiné bytosti disponující jistým postavením, mocí a hlavně rozumem, je pochopitelné, že tito arcidémoni budou nejenže dumat, jak se o to postavení a moc navzájem připravit, ale že někteří budou mířit i trochu výš – až na post samotného vládce Pekel. Právě intriky tvoří významnou část děje a je dobré se na čtení plně soustředit, jinak byste v nich mohli mít vskutku ďábelský guláš.

V samotném příběhu dostává nejvíce prostoru právě Peklo, kde se odehrává většina dění, zatímco Nebe se nenápadně krčí v pozadí. Autor si to zřejmě uvědomil a proto posledních třicet stran věnoval výhradně Nebi a jeho obyvatelům. Ovšem nejedná se o velké vyvrcholení prvního dílu, leč o nejrůznější doplňkové materiály od programů nebeských politických stran přes letáky radikálního hnutí po nejdůležitější body nebeské ústavy. Pokud byste si snad mysleli, že autorova studnice nápadů zůstala po předchozí smršti zcela vyschlá, pak vás tato část přesvědčí o její bezednosti.

Je velmi těžké najít nějaký zápor na tak zábavné a čtivé knížce, nicméně Pekelný nářez trpí podobným problémem jako Zelená. Ke konci se částečně vytrácí humor a lehkost, tedy dva aspekty, které byly tak výrazné v předchozích částech knihy, naopak přibývá akce a erotiky (ne že by ta byla v Zelené). Obojího je v závěru možná až příliš. Osobně jsem zvědavý, jak se v tomto směru vyvinou další díly, ale doufám, že autor v nich neztratí svůj úderný smysl pro humor.

O zálibě Martina D. Antonína v komiksech svědčí nápadité ilustrace Jana Pekárka ve formě komiksové stránky, zobrazující vždy jednu scénu z děje. Povedla se i obálka Milana Fibigera, která přesně vystihuje atmosféru Pekla a díky správnému výběru barev má ten správně skličující pekelný nádech. Jen je možná škoda, že pokud si rádi čtete v autobuse cestou do školy nebo do práce, tak vás obrázek vystaví pohoršeným pohledům spolucestujících.

Pokud se vám líbily autorovy předchozí knihy, Pekelný nářez je jasnou volbou. Jestli jste ještě neměli s M. D. Antonínem co do činění, pak je tato kniha dobrou příležitostí, jak se s jeho tvorbou seznámit. První díl Daemonicy je prostě neuvěřitelně zábavný mix šílených nápadů, humoru a akce, který nelze zacílit na jednu skupinu čtenářů, protože bavit se u něj budou všichni. Na nějaké obšírnější soudy je ještě brzy, leč autor má do dalších dílů velice dobře nakročeno.

Hodnocení: 75 %.

Daemonica – Hovězí v žaludku 1: Pekelný Nářez
Martin D. Antonín
Nakladatelství: Straky na vrbě
Odpovědná redakce: Michael Bronec
Jazyková redakce: Jana Kopečková, Zuzana Kupková
Obálka: Milan Fibiger
Ilustrace: Jan Pekárek
Komiksový lettering: Martin D. Antonín
Vazba: Paperback
Počet stran: 368
Rozměry: 105 x 165