RECENZE: Leonard Medek, Libyjská suita - Dobrodruh 2
První příběhy dobrodruha Franty Franty byl vlastně povídkový cyklus. Tentokrát to je román, byť v něm můžeme nalézt trochu epizodické vrstvy. Franta Franta se uchytil jako podloudník (zní to hezčeji, než pašerák, a také to navozuje trochu atmosféru legality, jakkoliv to je synonymum) na severoafrickém pobřeží. Jenže jeho minulost - ne až tak moc ta, kterou jsme s ním prožívali v prvním díle, ale především jeho původ a způsob, jakým se s ním vyrovnal, ho vtáhnou do dění, jakému by se za normálních okolností vyhnul. Němci chtějí v Libyi získat jakýsi artefakt, který by jim měl pomoci vyhrát první světovou válku - je rok 1915 a výsledek jejich válečného snažení, ačkoliv nám je dobře známý, byl tehdy ještě ve hvězdách. Britové získají jakési náznakové informace - a ne zcela vyjasněné záležitosti Frantova občanství jim dávají páku, jak získat znalce místních poměrů a především dobrodruha, který se dokáže zorientovat v prakticky jakékoliv situaci.
Když píši recenze o Leonardových knihách, mám vždy trochu provinilý pocit. To, čím se zpravidla liší, je nástin prostředí a děje - pak už následují obvyklé pasáže o kultivovanosti a propracovanosti. Tentokrát je mohu trochu rozšířit, protože jsem Leonardovi trochu pomohl při přípravě cesty Franty Franty do libyjského vnitrozemí. Leonard měl v hlavě mapu té oblasti - a tak jsme si díky Google Earth udělali letecký výlet nad trasou, kterou nasměroval svého hrdinu, a Leonard si do své encyklopedické paměti ukládal terénní prvky, které na mapě - alespoň na tom druhu map, který se u nás dá opatřit - vypadají někdy dost jinak, než v reálu. To byl ovšem jen jeden z mnoha detailů, které při práci na této knize vstřebal, a třeba jeho lítost, že nesehnal jízdní řády italských železnic z té doby, byla nelíčená.
Přestože na vlastní ose hlavního příběhu jsou navlečeny jednotlivé části, které na první pohled mají epizodický charakter, ve skutečnosti jsou navzájem propojeny jemnými vlásky souvislostí, které se po čase vynořují, aby zasáhly do příběhu. Skeptik by mohl ještě dodat, že kdyby se hlavní hrdina jmenoval Conan, na knize by to moc nezměnilo, ale to by bylo tvrzení velmi nadnesené. Franta Franta je ve libyjské suitě pevně zakotven ve své době a bez velkých problémů by šel přesadit snad jen do velmi úzce vymezeného období druhé světové války, v němž by se mohl příběh na tomto místě a s touto motivací odehrávat. Ale to by bylo příliš daleko od časů, které si Leonard Medek zamiloval.
V čem má paralela s Conanem pravdu, je charakter knihy. Každá z kapitol, každá z epizod je sama o sobě vygradovanou dobrodružnou záležitostí, a každá z nich je přesně vycizelována tak, aby zapadla do celku. Závěrečná část - to už je čisté dobrodružství, tam už politika či věda stojí naprosto mimo příběh a třetím ve hře se stávají staré legendy a artefakty - a magie, která je vyvolala. Tato kniha je nezpochybnitelným důkazem toho, že v kategorii vlakového čtiva může existovat extratřída, a tak nezbývá než se těšit na slíbené pokračování Frantových příběhů.
Hodnocení: 80%.
Leonard Medek, Libyjská suita
obálka: Jana Šouflová
Straky na vrbě, 2008
490 stran, 240 Kč, brožované
ISBN 978-80-8642-887-1