Sbírka povídek Ladislava Szalaie svým názvem sice připomíná nedávno vydané Armagedony, ale autor se rád a často pohybuje v oblastech, které se jmenují jemná ironie a humor, a tak je třeba brát i vztah mezi názvem a obsahem této knihy. Třicet povídek na stošestašedesáti stránkách naznačují, že autor rád tvoří krátké kompaktní útvary. Skoro by se chtělo napsat, že jeho koníčkem je plýtvání nápady - co kus, to unikát.

Paradox (Královna krásy), ironie (Muž bez fantazie), groteska (Poslední olympijské hry v Santo Morge 2380), pohádka (Květ věčného mládí), poetika (Hromovládce) - a takto bych mohl pokračovat dál. Ladislav Szalai tu využívá všechny bohaté rejstříky „lehké“ polohy SFFH, prohledává jejich zapadlé kouty a dokáže najít poetiku i ve světě, který vylidnily nanoboty (Poslední konec světa).

Ladislav Szalai píše kultivovaně, má vypracovaný styl, a dokáže balancovat v úzkém hraničním prostoru, kde se stýká SFFH a mainstream. Nechci a nemohu jeho sbírku označit jako slipstream, nejde tu o mechanické použití SFFH motivů či o transpozici mudlovských příběhů do kulis SF&F. Dokáže velmi dobře využívat možností, které mu fantastické prostředí dává k dispozici, nepovažuje je za kulisy, ale za příběhotvorný prvek, který používá podle své tvůrčí potřeby a je na čtenáři, aby se v tom rozebral (Cililink).

Zároveň ale zůstává oběma nohama zakotvený v kulturní zkušenosti obyčejných čtenářů - v tom jsou jeho povídky blízké mainstreamovému čtenáři. Je to třeba zpracování klasického pohádkového motivu (svým zpracováním mi Květ věčného mládí připomněl Werichovu parafrázi tohoto tématu), nebo nesvadbovsky laděný problém „kde je pravda“ (Cililink), či vztah rodiče a dítěte (Hromovládce, Nový domov). Orientaci na mainstreamové čtenáře naznačuje i pevná vazba.

Ladislav Szalai: Poslední konec světa
obálka: grafická úprava Michal Houba s použitím ilustrace Zdeňka Hajného
Český klub, 2006
166 stran, 189 Kč, vázané
ISBN 80-85637-93-6