V souladu s názvem má Vryté město nepochybně potenciál vrýt se čtenáři hluboko pod kůži. Mnohem víc než u jiných knih u něj ale záleží na tom, aby mu sedlo. Rozhodně proto není vhodné jako seznámení s vlnou New Weird. Ze všech jejích autorů došla Bishopová určitě nejdál ve snaze o propojení surrealismu a krásné literatury a ona surrealistická část díla je jí přeci jen evidentně bližší.

Autorka uvádí na scénu dva hlavní hrdiny, pistolníka Gwynna a léčitelku Raule. Ta ale brzy ustupuje do Gwynnova stínu a moc toho o ní řečeno není. Jen, že ve válce ztratila svědomí a nyní ho hledá v pomoci bližním. Na pozici hlavní hrdinky ji brzy nahradí Gwynnova láska Beth – umělkyně s velmi svérázným pohledem na realitu.

Nutno podotknout, že pistolník na sebe veškerou pozornost strhává zcela přirozeně. Je charismatický, sarkastický a ví, jak si poradit s nástrahami života. Na druhou stranu je ale vnitřně prázdný a marně touží po nějaké životní náplni. Čtenář se tak do něj může snadno vžít a ztotožnit se s ním. Celý příběh se nakonec točí kolem Gwynna

Román se nijak nesnaží držet přísného příběhového plánu. V první části se seznámíme s hrdiny na konci jedné fáze jejich života a sledujeme je k začátku další. V druhé pozorujeme, jak je město, ve kterém hledají spásu, pomalu požírá zaživa. A to i přes to, že nehraje tak bezprostřední roli, jako v jiných NW románech. Nesetkáme se s žádnou revolucí, z obyvatel autorku zajímá jen úzký okruh kolem hlavních postav. Vystačí si s problémy běžného života a pomalu se rozpadajícím obrazem skutečnosti. Ve třetí části se pomalu vše, o co hrdinové usilovali, bortí a oni nakonec, každý sám, město opouští.

S nástupem tajemné Beth se do té doby poměrně poklidné vyprávění mění ve sled pro New Weird typických nočních můr a přehlídku přízraků. Sklouzává až k surrealistické barvitosti, ale naštěstí nikdy úplně neopustí románovou formu. Vnitřní světy postav se volně překrývají se světem společně sdíleným (ostatně, podle Bethiny teorie máme každý svůj svět a tyto světy se volně slučují, aby se v okamžiku rozloučení opět oddělily, pozn. autora). Nic není nemožné a narození dítěte s lidskou hlavou a krokodýlím tělem nikoho nepřekvapí.

A k tomu všemu oplývá příběh hlubokými vhledy do lidské duše, problematiky náboženství a alchymie.

Knihu lze vřele doporučit pravidelným čtenářům New Weird, popřípadě milovníkům surrealismu, pro ostatní může být bohužel lehce nepřístupná. Přesto jde na poli fantastiky o velký a velmi svěží počin.

Hodnocení: 85 %.