To, oč tu jde, je tiberium. Krystalická zelená látka, která se na Zemi vzala bůhví odkud. Dokázala by vyřešit světovou energetickou krizi, je však nesmírně destruktivní, kontaminuje prostředí a hodně lidí při styku s ní bolestivě umírá.

Svět se rozdělil na dva nesmiřitelné tábory: GDI je vojenská organizace, která chrání život, přírodu i obyvatele v takové formě, na jakou byli doposud zvyklí. Bratrstvo Nod ústy svého náboženského vůdce Kanea bere tiberium jako dar z nebes, který je nutno přijmout a využít, aby mohlo lidstvo učinit další evoluční krok ve svém vývoji. Už dvakrát vstoupily obě strany do války, aniž by některá z nich získala výraznou převahu. GDI má kvalitní výcvik a velení, Nod vyznává teroristický způsob boje. Jeho posledním velkým úspěchem je likvidace obranného satelitního střediska, která způsobí protivníkovi znatelnou ztrátu: největší orbitální stanice GDI Philadelphia, na které právě za přítomnosti všech špiček organizace probíhá Energetický summit, je sestřelena. Tak začala třetí tiberiová válka.

Sledujeme dvě samostatné dějové linie: do elitní jednotky GDI, 22. pěchotní divize, nastupuje po výcviku nováček Vega. Ví, že to bude mít mnohem těžší než ostatní, protože od něj všichni budou očekávat přinejmenším stejné hrdinství a odvahu, jakou proslul otec.

Reportérka nejsledovanější zpravodajské stanice Annabella míří do Žluté zóny, kde sice pod ochranou jednotek GDI žijí lidé, ale mají nesrovnatelně horší a krutější podmínky. Přesto zde zůstávají a pomáhají chránit své domovy před tiberiem. Úspěšnost reportáže zajistí Annabelle vyslání k nejlepší bojové jednotce, kde se potkává s Vegou. Ten se stal schopným a uznávaným velitelem, který má možnost předvést svou jednotku v největším nasazení – mimozemšťané právě zaútočili.

Teď už nejde o tiberium, jde o Zemi…

Je nutné říci, že autor hned od začátku nepřistupuje ke čtenáři v rukavičkách. Slibně rozehraný děj na orbitální Philadelphii je náhle ukončen a začínáme znovu. Přímým vstupem do světa, ve kterém se toho už evidentně hodně odehrálo a právě začíná další válka. Není čas na dlouhé popisy a vysvětlování, situace je vyhrocená a kdo nestíhá vnímat za pochodu, má smůlu. Bojové akce jsou hned od začátku pořádně urputné a jestli někdo čeká, že hlavní hrdinové budou umírat až na konci, šeredně se plete. Snad jen chvílemi, při vstupu do reportérčina života, si můžeme oddechnout a zvolnit tempo, ale ne na dlouho. Nepřítel, který je při vojenských akcích viditelný a jasný, je náhle neurčitý, zákeřný a všudypřítomný, což je náročné na psychiku víc, než pobyt v bitevní vřavě.

Stručně načrtnuté obrysy prostředí jsou dostatečné k tomu, aby si čtenář vytvořil správnou představu a sotva se tak stane, posouvá se děj zase jinam. Celý román se tak skládá z jednotlivých obrazů, které na sebe velmi dobře navazují a vzbuzují ve čtenáři pocit, že poté, co autor z jednoho místa vytěžil maximum, přechází na další zajímavé místo. V tomto lze nalézt stopu nejmilejší záliby DeCandida, kterou je psaní komiksů.

Celá kniha má svižné tempo také díky střídání dvou dějových linií, které se nakonec setkají. To s sebou nese potřebu dvou výrazných osobností, které však nelze považovat za nejdůležitější. V průběhu četby si uvědomíme, že stejně zajímavé a významné postavení mají ostatní postavy, spoluhráči, díky nimž se také dozvídáme nejdůležitější fakta o Vegovi i Annabelle. Oni sami jsou představeni velmi stručně, autor tak vzbuzuje pocit, že místo nich mohl použít kteroukoliv jinou figuru, aniž by se děj výrazně změnil. A má naprostou pravdu – obě postavy slouží především k přiblížení a zprostředkování toho, co se děje kolem.

Stejně stručné jsou popisy technických zařízení a zbraní – zbytečně by zatěžovaly. Autor nám maximálně několika slovy přiblíží vzhled, protože schopnosti a funkce vyplynou z děje naprosto přirozeně, a kdo by měl opravdu silnou touhu pořádně si je prohlédnout, má možnost – k tomu ale až později.

Jazyk, jímž je kniha psána, je dostatečně barvitý a pestrý, jistě i proto, že se pohybuje od hovorové řeči vojáků, prokládané šťavnatými nadávkami a klením, přes stručnou a výstižně popisnou řeč reportérů, až po uhlazenou a květnatou mluvu čelných představitelů. Navíc i použitím různého typu písma odlišíme zvýrazněnou řeč, soukromé myšlenky a úvahy postav.

Jednou věcí bude každý čtenář zklamán: tak, jako byl na začátku rychle vtažen do děje, tak rychle je z něj nakonec vykopnut. Poslední věta (Tohle není konec) jej podnítí v usilovném hledání a pátrání, kdeže je tedy ten závěr, po kterém si může spokojeně oddechnout. Ani není třeba služeb detektivní kanceláře, aby čtenář zjistil, že pokračování doposud napsáno nebylo. Ale do zorného úhlu se mu dostávají další, neméně významné informace: román byl napsán na motivy počítačové hry! A tak se dovídáme, že první vydání hry Command&Conquer mohli hrát zájemci roku 1995 ještě v MS-DOSu, o dva roky později už fungoval ve Windowsu a stal se nejoblíbenější počítačovou hrou v USA. Možná jen souhrou náhod se chystá na březen 2010 uvedení nejnovější série hry s názvem Tiberian Twilight.

Takže kniha Tiberiové války plní více funkcí: tomu, kdo hru dobře zná, přibližuje prostředí a postavy z jiného zorného úhlu. Ten, kdo počítačovým hrám již propadl, ale o téhle čirou náhodou ještě neslyšel, jistě neodolá a alespoň si prohlédne výše zmíněné zbraně a techniku. No a ti, kteří byli a i po četbě této knihy zůstali počítačovými hrami nedotčení, mohou ve volných chvílích vzpomínat na báječný zážitek z četby a spřádat představy o tom, jak a kdy (pokud vůbec) tyhle Tiberiové války skončí, protože touto knihou se tak nestalo…

Hodnocení: 65 %.

Keith R. A. DeCandido: Command&Conquer: Tiberiové války (ukázka z knihy)
Vydavatelství: FANTOM Print
Rok vydání: 2010
Překlad: Jakub Mařík
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Obálka: Electronic Arts (originál)
Počet stran: 288
Formát: paperback (160x110x20)
Doporučená cena: 229 Kč