Třetí díl Světa mnoha barev - či Pliocene Exile, jak je série nazývána v angličtině - pokračuje v barvitých a složitých zápletkách, které byly nastartovány v předchozích dílech. Hodně toho už bylo odehráno - ale mnohé je rozehráno a tak je příběh poutavý a překvapující. Svět exulantů v pliocénu je zaplněn sice nepočetně, ale velmi pestře. Časoprostorová brána, která do něj ze začátku dvaadvacátého století vede, směřuje jednosměrně a její použití slouží pouze specifickým účelům. Mnozí jí putují dobrovolně, hledají prostředí, ve kterém nebudou omezováni regulemi Galaktického Milieu - společenství, které k sobě přijalo i lidstvo. Jiní jsou vyhnanci - díky ní unikli trestu.

Jenže brána je jednosměrná, proto ti, kdo do ní vcházejí, netuší, že na druhé straně najdou zemi zaslíbenou někomu jinému než druhu Homo (prý) sapiens. Kdysi totiž v této oblasti přistáli mimozemšťané a vytvořili si tu vlastní kulturu, do níž lidé zapadají jako podřízená složka. Tanu a Firvulagové - ve skutečnosti dvě verze téže rasy - spolu sice bojují o nadvládu, ale co se týká lidí, jsou ve vzácné shodě. A tak ti, kdo odcházejí do pliocénu, jsou tříděni, kategorizováni a rozdělováni. Dostávají různé nálepky (například chovné samice), a ti, kteří mají rozvinuté metapsychické schopnosti, dokonce mohou na žebříčku sluhů povýšit. Elitou se však nestanou.

Aspoň tak to platilo po dlouhá léta. Jenže časy se mění a branou prochází čím dál tím víc takových, kteří utekli od útlaku a nechtějí skončit v jiném. Ve třetí knize této série již najdeme mezi elitou několik lidí, především pak Aikena Druma, který se nejenom vzhledem podobá Machiavellimu. Přítomnost hned několika klik, které bojují o moc či alespoň o nezávislost, se při troše dobré vůle blíží počtu deseti. Některé z nich jsou jednočlenné - Felice, zmučená, psychicky zničená, avšak vybavená úžasnými mentálními silami, jiné spíše neorganizované, další přísně centralistické, navíc v knize objevíme čtyři či pět různých kultur.

Autorka vytvořila velmi složitý svět, v němž mentální schopnosti převyšují nad technikou, která tu nemohla být příliš rozvinuta a při regulovaném importu a nedostatku systematických mezioborových znalostí spíše upadá. Tanu a Firvulagové si s sebou přinesli svoji vlastní kulturu a zvyky, které po ztroskotání svého korábu museli značně upravit, aby vyhovovaly možnostem a prostředí pliocénní Země. Najdeme tu vedle sebe kopí i mikročipové zesilovače mentálních schopností, bakchanálie i vojenskou strohost.

Začátek disponuje - velmi nezbytnou - rekapitulací předchozích dvou knih, aby se pak mohl příběh prudce rozbíhat jako jarní bystřina. Podobně jako ve Stráži času, i tady se dozvíte, jak a proč vlastně vzniklo Středozemní moře (úplně jinak, než jak to namaloval Poul Anderson, pochopitelně). Střetnutí mezi jednotlivými uchazeči o vládu jsou tvrdá a nelítostná, do toho se míchají banální motivy menších komunit, a to vše se proplétá a cuckuje jako dredy. Stylově tak čtete fantasy maskovanou do podoby SF - obsahující nějakou techniku, ale zápletku na ní nepostavíte (s výjimkou oné časoprostorové brány). Hrdinové nosí spíše brnění a kopí, vůbec celá společnost je organizována převážně po vzoru feudálního způsobu - prohlédněte si kresbu na obálce, ta přesně vystihuje žánrovou polohu.

Příběh se čte téměř sám, střídání prostředí i rozmanitost kultur vytěsňují z této knihy nudu. V Nezrozeném králi naleznete celkem příjemné a zručně napsané počtení, které si pro potěchu čtenáře kromě dobrého příběhu a složitých zápletek neklade nijaké větší cíle. Autorka ukazuje na to, že se ve složitých zápletkách neztrátí a přitom nenechá čtenáře, aby v nich zabloudil on sám.

Juliana Mayová: Nezrozený král (The Nonborn King)
překlad: Dana Krejčová
obálka: Jan Patrik Krásný, grafická úprava: Abstrakt
medailon autorky: Martin Šust
Laser books, 2007
485 stran, 269Kč, brožované
ISBN 80-7193-229-X