Dračice je první knihou, spisovatelů Jana Hlávky a Jany Vybíralové, která se vymanila ze sériového pojetí a v níž autoři rozjeli vlastní příběh se svým hrdinou a vlastním světem. Už není žádný agent, ani paralelní dimenze, kteří by spoutávali autorovu fantazii do předem připravených želez. Jen autor, textový editor a omezení počtu stran - největší to nepřítel, ale na druhé straně i věčný průvodce a možný přínos do tvorby Jana Hlávky. Pokud je totiž autor nucen krátit, zplodí dynamický příběh bez zvytečných vycpávek, tzv. vaty a to jde této autorské dvojici opravdu dobře. Ne nadarmo Jan Hlávka vyhrál několikrát se svými nadupanými povídkami soutěž Ikaros.

Princ Kelen, floutek a sukničkář, se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Jeho královský otec se rozhodl, že ho jako druhého potomka obětuje v zájmu státu a ožení ho s mocnou Silion, Magistrou řádu Coragh Terra, jediné síly v zemi, která dokáže zastavit draky. Pomineme-li všeobecnou nechuť k ženění, nezní to zas tak špatně ... jenže Coragh Terra je nekromantský řád, který má zálibu v pavoucích a obětování nemluvňat a samotná Silion zuby jako T-rex, nemluvě o hadím jazyku a vůbec, nepříliš přitažlivém zevnějšku. A kromě toho, je to pořádná dračice, tentokráte nikoli druhem, ale povahou. A tak má Kelen jedinou starost. Jak se svatbě vyhnout, případně alespoň přežít manželství?!

Mohl bych samozřejmě vypravovat dál, ale byla by to škoda, protože tohle je recenze. Navíc ani zdaleka nedosahuji vypravěčských kvalit autorů knihy. Na druhou stranu i malé shrnutí děje prvních cca dvanácti stran napoví, co bude následovat - kupa černého humoru, řízných dialogů, proměna hlavního hrdiny a spousta akce k tomu - jsou tam koneckonců i ti draci. A o tom to je.

Z toho, že jsem vám převyprávěl jen dvanáct prvních stran se dá usuzovat - a on je to fakt, že se děj řítí kupředu rychlostí hořícího skotu a nenechá čtenáře ani chvíli oddechnout. Akce střídá akci a ta střídá dialogy plné humoru (který přináší nejen partnerský život) občas povznesené na vyšší úroveň faktem, že partnerka to má ráda poněkud drsněji. A princ? S ní pokud možno vůbec.

Myslíte si, že Silion je pěkná mrcha a záporňačka? Není tomu tak. To je jedna ze specialit téhle autorské dvojice - vzít běžně zápornou zlou postavu a donutit čtenáře, aby ji měli rádi a ve výsledku ji považovali za milou hodnou osobu, co jen občas trhá lidi na kusy, nebo je nechá makat i po smrti (opravdu, nikoli jako popel v přesýpacích hodinách). No co, to přece dělá kdekdo. A ono to funguje! Krásně se to čte, čtenář s hrdiny dýchá i baví se na jejich účet. Pravda, občas je to trochu předvídatelné, ale takových případech zase nastupuje autorská dvojice se svými hrdiny, kteří dobře známou situaci postaví do jiného světla.

Dračice je svěží čtení, které má jen jednu vadu - je ho málo. Ale třeba je to tak dobře. Držet tak vysokou laťku, která je nasazená v těchto dvou příbězích, by se autorům při větším rozsahu nemuselo dařit a to by byla škoda. Takhle Dračice zůstává nářezem od začátku až do konce a troufám si říct, že je i jednou z nejlepších knih edice Pevnost, ne-li celé české produkce v poslední době. Z toho vyplývá jediné: Nesmí chybět v knihovničce žádného fandy české fantasy.

Hlávka, Jan - Vybíralová, Jana: Dračice (rozhovor s Janou Vybíralovou, rozhovor s Janem Hlávkou)
nakladatel: Epocha
obálka: Milan Sodoma
296 stran; paperback; 115 x 165
plánováno na červen 2010