Jak byste si asi představili osobu jménem Kyberpunk?

Podle mě to je mladík, osmnáct až pětadvacet let. Nejspíš hacker. Nebo vyhazovač, motorkář? Ode všeho něco. Může vypadat různě, někdy hubený, vysoký s fialovými vlasy, jindy ranař s býčí šíjí, ale občas taky ten, no, nemůžu si vzpomenout. Zkrátka pan nenápadný, který dokáže splynout s davem.

Každopádně - tenhle Kyberpunk žije kdesi dole, ve spodních patrech jedné z obrovských metropolí a veškerý svůj čas dělí mezi motorku a síť. Nic jinýho ho nezajímá - motorka, síť, na černo pálený alkohol a přežití do dalšího východu slunce. Slunce, ten hřejivý rudý kotouč. Už dlouho ho neviděl, protože v metropoli je pořád noc prosvětlená tisíci neonů.

Když dojdou prachy, nechá si vypsat pár pobídek na černym netu a jednu přijme. Občas jde docela o kejhák, ale tenhle týpek je v pohodě, protože jemu je vlastně všechno fuk. Žije dneškem, protože svět se řítí do pekel, chudí jsou čím dál tím chudší a megakorporace ovládají úplně všechno a všechny.

Nasadí zrcadlovky, do pouzdra zasune bouchačku a pokud je třeba nějaký speciální vybávko, nechá si ho vypsat na komlink do oční bulvy. Je to už starší mašinka z druhý hlavy. Ale co, hlavní je, že jede a nemá registraci. Stejně jako její majitel. No, a pak hurá na akci.

Někdy si taky zajde mezi honoraci. Třeba onehdá potkal Space Operu, tu nafintěnou babiznu v letech. Odposlechl jí z dálky heslo a stáhl ji o nějaký prachy. Nic velkýho, ale dost na to, aby z toho vyžil na hodně dlouho. Občas je takhle oškube všechny, jen na jednoho si netroufá. Military Sci-fi, to je drsňák a zavání předpisama a disciplínou. Od toho radši dál.

Co takhle Postkyberpunk? Tomuhle chlápkovi už táhne na čtyřicet a jedno se mu nedá upřít. Má to v hlavě srovnaný, a to nejen co se hardware týče.

Už nevidí svět jako věčnou mizérii, bodejť, přestěhoval se o pár pater vejš a místo motorky pro něj teď jezdí firemní kára. Myslí i na zadní kolečka, a tak se mu místo zbraní či drog honí na komlinku aktuální kurzy akcií a novinky ze světa. Už taky nemá tu věc po mrtvym černochovi. Má zbrusu nový oko z poslední série, napůl bio. Jo, a taky občanku.

Večery tráví buď v divadle s honorací, hraje bowling s Military Sci-fi (on ten týpek není zas tak špatnej), nebo prostě jen kouká z terasy svýho bytu na ten cvrkot kolem. Občas se mu dokonce naskytne možnost pošmírovat Space Operu, když se převlíká. Na svůj věk vypadá opravdu dobře.

A přesně takhle dneska žije ten mladík z prvního odstavce, jeho druhé jméno je pro tuto chvíli "Singularity".

Tenhle chlápek je mnohem vyzrálejší osobnost. Už nežije ze dne na den, víc než o akci samotnou se zajímá o svět kolem sebe (Třináct pohledů na kartonovou kolonii) a o jeho problémy (Jejuka, Kalorik). Ne, že by sám žádný neměl - střední věk a přetechnizovaná společnost jich dokážou nabídnout celou řadu (Jak jsme se dostali do města a zase zpátky, Rudá Sonja a Lessingham v zemi snů, Tátův sen, Svatební album). Přesto nezapomněl na kořeny a dokáže se vrátit zpět do spodních pater (Opravář kol), případně do kyberprostoru, ve kterém prakticky vyrůstal a dospíval. Teď už ale ne kvůli akci, tu přenechává mladším, ztřeštěnějším (Haf haf, řekl pes). Těm, jejichž čas rozumu teprve přijde. Každý si tím musí projít sám (Dva sny o vlacích). Přesto mívá občas problémy s realitou (Poslední remake Návratu Lehkého latinského Larryho s kompletně remasterovanou hudbou a s původním publikem). Je to snad věkem, nebo se změnil okolní svět? Možná za to může sama technologie, která sa může tak snadno vymknout svým tvůrcům z rukou. (Co se šustí, Tygří LiLinko?, Dobrovolný stát)

Tyto, a mnohé jiné aspekty Postkyberpunkova života, se dost často prolínají, takže se opravdu nedá říct, že by zestárnutím a jakýmsi usazením tratil. Naopak. Díky tomu, že zahodil část svého rebelství, se mu podařilo mnoho získat. Ano, možná ztratil několik svých starých přátel a známých z dolních pater. Ti zůstali sedět dole na barových stoličkách v poloilegální výčepně a nyní klepou jeho nově nabité životní zkušenosti a plkají něco o ztrátě identity a mainstreamu. To se prostě stává, člověk proplouvá životem, některé známé tváře mu zmizí z dohledu a nahradí je jiné. Proud řeky jeho života prostě nabral nový směr, bylo by malicherné zatracovat, či vyzdvihovat ho za jednu jeho vlastnost, či její absenci a nevidět celek. Je to jako byste milovali dívku jen kvůli očím, vlasům či smíchu. I když se to občas stane, a je to poměrně lehké (některé dívky mají krásné oči), posléze se vždy vrátíte k celku a jen ten vás přesvědčí, jestli chcete něco víc. V tomto případě poznat Singularity zevnitř a zjistit, že to opravdu mainstream není. To je Postkyberpunk. Už ne hnutí někde na okraji, ale styl s širokým záběrem a myšlenkou.

Rodiče, v tomoto případě adoptivní otcové Singularit - James Patrick Kelly a John Kessel, si na svém výtvoru dali záležet. Výběrem autorů počínaje, úpravou a doplňkovým materiálem konče. Pro ty, kteří by nevěděli co od Postkyberpunka čekat, vybavili svého syna průvodním slovem představujícím jeho dosavadní bytí, mezníky i proměny, aby se noví přátelé žánru mohli připravit na jeho poznávání. Stejně tak je můžeme sledovat, jak o něm rozmlouvají, zcela soukromě a útržkovitě, formou korespondence roztrošenou po bílých místech. Mnohdy je to nejen o něm, ale o celé science fiction, což pro vás může a nemusí být zajímavé. Navíc je před každou stránkou jeho osobnosti menší anotace, to už by snad ani nemuselo být.

Já osobně jsem jejich komentáře sice přečetl, ale troufám si tvrdit, že k pochopení spletité osobnosti "nového žánru" bych je nepotřeboval, a to i přes to, že nejsem bůh ví jak kyberpunkově vzdělán. A nebo snad právě proto?

Proč jsem dal nový žánr do úvozovek? Protože Postkyberpunk nový žánr není. Je to ten samý nám dobře známý rebel, který se rozhodl usadit. Kyberpunk, který zahodil staré rozhraní a pořídil si novější model. Teď už je jen na vás jestli ho podpoříte a zůstanete jeho příznivci a přáteli, nebo vás svým rozhodnutím, proměnit svůj život a vystoupit na vyšší úroveň, ztratí. Mě si tím ještě více získal.

Singularity: Postkyberpunková antologie /Rewired: The Post-Cyberpunk Anthology/ (recenze Honzy Žlebka, Lamentina recenze, recenze Zrcadlovek)
Kelly, James Patrick (ed.) - Kessel, John (ed.)
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Adéla Kalousková, Petr Kotrle, Tadeáš Pelech, Richard Podaný, Jana Rečková, Tomáš Richtr, Miroslav Valina, Milan Žáček
Obálka: Tomasz Maroński
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 448
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 339 Kč