21.8.2019 | Svátek má Johana






RECENZE: Jack McDevitt, Čindi

2.5.2010 0:05

Čindi Jack McDevittTOPlistV jistém smyslu se stále tísníme kolem táborových ohňů. Vyprávíme si příběhy a přemýšlíme o tom, co se skrývá ve tmě. A pořád to nevíme. Pořád nevidíme dál než tam, kde končí bledá záře mihotavého světla.

Vědecká loď Akademie prováděla toho léta roku 2220 rutinní průzkum okolí neutronové hvězdy na periferii známého vesmíru, když se stalo to, co ji později nesmazatelně zapsalo do lidských dějin. Na malý okamžik zachytila rádiový směrovaný signál umělého původu, ale odkud a kam směřuje, bylo jisté až o čtyři roky později.

V té době kapitánka Priscilla Hutchinsová, známá jako Hutch, zachraňovala vědce ze stanice, obíhající kolem plynného obra. Sama by na to nestačila, naštěstí však byl poblíž kazatel Brawley se svou lodí. Již dlouho se přátelili, a proto Hutch potěšilo, když zjistila, že další práci mají téměř společnou. Pro Kontaktní společnost, sdružení lidí, kteří pevně věří v možnost navázání kontaktu s mimozemskou inteligencí, mají dopravit několik jejich členů k největšímu objevu posledních let – Hutch ke zdroji umělého signálu u neutronové hvězdy a Brawley do bodu B, kam signál směřuje. Kapitánka dostala novou loď Memphis, která je ale vybavena starou UI - osvědčeným „Billem“ z její původní lodi. S šesti pasažéry na palubě se Hutch vydává k cíli a tam jsou nemile překvapeni – rádiový signál satelitními stanicemi prochází dál a průzkumníci se rozhodnou, že jej budou následovat. Dostávají se tak do zcela neznámých a neprobádaných míst, která přinášejí čím dál tím víc překvapení, včetně toho nejvýznamnějšího – mimozemské kosmické lodi Čindi…

Dostává se nám do rukou kniha, která nás zcela jistě nebude chtít ohromit svým námětem. Téma pátrání po mimozemských civilizacích a případných kontaktech s nimi je často zpracovávané a čtenářsky vděčné. Prostředí, do kterého je děj zasazen, působí velmi vyrovnaně – přestože se drtivá většina příběhu odehrává na palubách kosmických lodí s občasnými výlety mimo ně, nepůsobí na čtenáře nudným dojmem a zpestření v podobě návštěv několika cizích světů dodává barvitost, jiskru a oživení. Líčení cizích světů je plastické a výstižné, bez rozvláčného zahlcování zbytečnostmi. Naprosto stejně je na tom i popis technických vymožeností – velmi nadčasově působí jen krátké seznámení se základními údaji a další podrobnosti se čtenář dozvídá přímo z děje s tím, že nic není představováno jako převratný a unikátní vynález, ba naopak: je vidět, že postavy berou vše technické kolem sebe jako samozřejmost a i věci, se kterými se doposud nesetkaly, pro ně nejsou překvapením a velmi brzy si osvojí jejich ovládání. To je jedna z věcí, které sympaticky představují vystupující postavy jako přirozené a dobře pochopitelné, vybavené srozumitelným jazykem. Každá z nich je navíc krátce představena, což umožňuje čtenáři jeho bližší poznání a případné ztotožnění. Oč méně je důležitých postav, o to více jsou rozdílné, složité a různorodé, což však nebrání v tom, aby rychle našly společné cíle, dokázaly se navzájem podpořit a v případě potřeby si pomoci. Paradoxně tak působí drtivá většina vystupujících postav kladně, vyloženě zápornou zde nenajdeme. I když se zdá být hlavní postavou kapitánka Hutch, zcela v souladu se svou charakteristikou ráda přenechá vůdčí postavení někomu jinému, avšak jen do doby, kdy je potřeba rázně zakročit. Vystupující postavy nejsou statické, podléhají různým vlivům a vyvíjejí se, což je samo o sobě zajímavou stránkou knihy.

Další významnou částí knihy je setkání s Čindim. V této části nelze nevzpomenout na úchvatné Clarkovo Setkání s Rámou. To bylo pro autora jasně velmi inspirující, v některých částech se nabízí přímé srovnání, při kterém McDevitt zdatně drží krok s velmistrem žánru. A tato podobnost se netýká jen uvedené části, ale celé knihy. Autor od Clarka neopisuje, ale přesto je dostatečně epický, důkladný a jakoby lehce archaický svým stylem vyprávění. Samozřejmě najdeme v knize i úvahy, které se k námětu úzce pojí – neustálý boj dobra a zla, víru v Boha a naději, že tam někde daleko jsou ti, se kterými si porozumíme.

Jack McDevitt je prostě velmi dobrým vypravěčem. Dokáže čtenáře dostatečně zaujmout, vtáhnout do příběhu a udržet jeho pozornost. Čtenář tak může být na konci spokojen a dokáže přehlédnout malé nesrovnalosti v ději a přehnaný happyend. Co se však těžko přehlíží, jsou překlepy – zejména ve jménech a názvech působí hodně výrazně a kazí tak celkově dobrý dojem z knihy s působivou ilustrací Martiny Kysucké na obálce.

Pro čtenáře, kteří se rádi seznámí s dobře vyprávěným příběhem na nadčasové téma, bude Čindi vítaným přírůstkem do jejich knihovny.

Čindi (Chindi), Jack McDevitt (ukázka z románu, recenze románu, recenze knihy Pláž Nekonečno)
nakladatel: Baronet
překladatel: Petr Kotrle
obálka: Martina Kysucká
redakce: Josef Frais
rok vydání: 2010
počet stran: 560
rozměr: 120 x 195
provedení: paperback
cena: 349,- Kč

Alča


Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...