Mordimer Madderdin je služebníkem božím. Nikoliv knězem - je inkvizitorem. Pět povídek čili první porce dlouhého a úspěšného cyklu Jacka Piekary nás uvádí do zvláštního světa, v němž ne vždy a ne nutně hraje prim magie. Čas a místo tu nejsou zřetelně vymezeny, snad jen jméno města, okolo kterého se příběhy točí - Hez-hezron - by mohlo něco napovědět, kdyby ovšem bylo co.

Mordimer sám je vnímavý k magii - ovšem cožpak by inkvizitor mohl být aktivním mágem? Živobytí ovšem lehké nemá. Což o to, sociální síť by byla, vždycky může bydlet a jíst v komendě Inkvizice, ale pokud jste jednou zvyklý na panský standard, tahle výpomoc vám dlouho vyhovovat nebude. A tak v době, kdy nemá zadání od svých nadřízených, si přivydělává tím co umí - dnešní terminologií řečeno, nechává se najímat jako soukromý detektiv. A pokud sám do něčeho strčí nos, tak se intenzivně snaží zařídit to tak, aby za svoji práci dostal zaplaceno.

Pokud jste ateisti a máte pocit, že by tahle knížka nebyla pro vás, potěším vás (nebo zklamu?) - mýlíte se. Třebaže Mordimer má svého Anděla Strážce, se kterým se také setkáme, není vůbec žádným náboženským fanatikem. Je pevně zasazen ve víře, ale přitom si nechává dost prostoru pro vlastní rozum a uvažování. A možná až příliš mnoho prostoru pro realizaci toho, čemu bychom měli říkat jistý smysl pro spravedlnost.

Tu a tam se někteří lidé snaží zorganizovat jeho bezživotí. To se Mordimerovi poněkud nelíbí, přesto zlé oplácí dobrým. Dá jim příležitost, aby ve sklepeních inkvizice přemýšleli o pokání. Na jeho rukou lpí mnoho krve. Velmi mnoho krve, a čas od času i krve nevinných. Vůbec se mi tenhle povahový rys Mordimera nelíbil. Ale nakonec jsem to - nějak - skousnul. Hra o život v Mordimerově světě má totiž jediné pravidlo: je bez pravidel. Navíc to není hra. Je to život. Je to o život.

Hez-hezron a vůbec celý svět, který Jacek Piekara pro Mordimera vytvořil, je totiž nelítostný, a protože tím světem myslím společnost, tak navíc v porovnání s přírodou i krutý. Aby se Mordimer vůbec dožil alespoň začátku celé série (natož úspěšně přežil tolik epizod), musí se pohybovat rychlostí blesku a udržovat rovnováhu na ostří břitvy. Spravedlnost je to, co prosadíte, ne to, co považujete za spravedlivé. Mordimer to ví, naučil se to, ale nechává čtenáře, aby na tuhle pravdu přišel sám.

Katolictví je tradiční polskou hodnotou, a tak by se dalo snadno předpokládat, že příběhy o Mordimerovi jsou další z mnoha, které slučují rysy žánru SFFH a evangelizačních textů. Tato povídková sbírka ale vůbec není tak přímočará. Víra v Boha a povinnost stíhat hříšníky tu je, patří do prostředí, v němž se děj odehrává. Ale Mordimerovy příběhy mají často motivy mnohem obecnější - nebo naopak mnohem přízemnější. Vesnická signora Borghia, amatérský mág, šílený vědec, mocenský boj v církvi, vzývání mrtvých, pohanský kult.

Příběhy Mordimera Madderdina jsou vlakovým čtivem velmi solidní úrovně, což jsem si ověřil osobně pokusem na trati ČD 090 Praha - Lovosice a zpět.

Jacek Piekara: Služebník boží
překlad: Pavel Weigel
obálka: ?
Triton, edice Trifid, 2007
251 stran, 199 Kč (členové klubu Trifid 139 Kč), brožované
ISBN 80-7254-922-7