Černá legie se vrací - či spíše vrací se těch sedm, kteří přežili poslední a rozhodující bitvu. Felčar už vlastně není felčarem, ale stal se Kapitánem, svezlo se na něj velení té malé hrstky, a on s urputností, jejíž původ nezná, hledá místo zrození Černé legie - město Chatovár, kde vznikla tradice Svobodných legií. Osm tisíc mil cesty je čeká - to vědí. Ale nevědí, co je cestou potká za nástrahy a nepřátelství. Jde s nimi Paní, kdysi mocná vládkyně, nyní už jen, cynicky řečeno, civilní osoba. O veškerou svoji magickou sílu přišla, jediné, co jí zůstalo, je její zvláštní vztah k Felčarovi.

Legie cestou nabírá nové členy, zvětšuje se, zároveň se kolem ní vznáší tajemství. Podivné Stíny ohrožují město Taglios, jejich zastávku na cestě, a drží vládu nad ohromnou oblastí, která stojí mezi Černou legií a Chatovárem. Nezbývá než boj s nepřítelem, o němž nic nevědí a který ovládá síly téměř přesahující jejich možnosti. Felčar má jen několik týdnů, aby zorganizoval obranu i protiútok, aby narychlo zmobilizované odvedence přetavil v bojeschopné jednotky.

Již první trilogie, kterou Brokilon uvedl na náš trh, ukázala Glena Cooka jako výborného autora, který dokázal v hadím hnízdě fantasy motivů plném klišé najít neotřelou polohu, a ve druhé sérii je tomu stejně - a možná trochu navíc. V bipolárním schématu Dobro - Zlo je totiž Černá legie poněkud nestandardně mimo. Nechává se najímat, její zásadou je věrnost závazkům - pokud ovšem ten, kdo ji platí, nehodlá porušit smlouvu. Stejně tak i Felčar, hlavní hrdina obou cyklů, není ani mág, ani superman, je to obyčejný člověk mnohdy zmítaný pochybnostmi.

Proti první sérii autor v Knihách Jihu trochu polohu celého příběhu změnil. Především tu je vzájemný velmi složitý vztah Paní a Felčara, který má do romantiky poměrně daleko, ale přesto změkčuje drsný příběh. U dějové linie bychom formálně mohli mluvit o putování družiny - ale na rozdíl od běžného schématu toto putování má jako motiv hledání původu a minulosti Černé legie, nejedná se tu o prvoplánovou záchranu království, rasy či světa.

Dokonce se - alespoň v tuto chvíli příběhu - nezdá, že by původ a minulost Černé legie byl nějakým existenciálním problémem světa, v němž se příběh odehrává, nebo některé jeho postavy. Spíše to vypadá, že Felčar chce relativně volný čas využít k hledání odpovědi na otázku, která v době bojů měla asi stejnou prioritu, jako spor o evoluční teorii. (A pokud se nakonec ukáže, že to existenciální problém je, bude to nikoliv potupný návrat k šedi, ale docela zajímavý a občerstvující přemet.)

Hry stínů navazují na předchozí trilogii, ale její znalost není nutnou podmínkou k porozumění této knize, leccos si můžete zpětně zrekonstruovat z náznaků v textu (zamlčen je myslím jen původ vzájemného vztahu Paní a Felčara; ten vznikl už dávno v minulosti jako spodní proud, když Paní, ještě jako nekromantka, používala Felčara jako telepatický terminál pro komunikaci s Černou Legií). Hry stínů jsou velmi dobře napsané, čtivé a díky svému odklonu od mnohokrát recyklovaných schémat určitě zaujmou všechny čtenáře, kteří ve fantasy nehledají jen elfy, orky a jiné drobty odpadlé z bohatého stolu kdysi umně prostřeného panem profesorem T.

Glen Cook: Hry stínů - Knihy Jihu, kronika první (Shadow Games)
překlad: Martin Novák
obálka: Tom Kidd, Jan Patrik Krásný (ornament)
Brokilon, 2006
351 stran, 248 Kč (členové Klubu čtenářů SF 235 Kč), brožované
ISBN: 80-86309-17-7