Pokud nejste pečliví čtenáři filmových titulků („dlouhé výplatní listiny“, kdysi napsal Jerzy Witlin), bude pro vás tato kniha překvapením už jenom proto, že je předlohou ke stejnojmennému filmu. Děj pravděpodobně znáte z kina nebo z informací, které o filmu proběhly - do psychiatrické léčebny přivezou muže, který o sobě tvrdí, že na Zemi přicestoval z planety K-PAX, a během doby, kdy se jeho ošetřující lékař snaží o odhalení jeho „pravé“ totožnosti, převrátí svět svých spolupacientů i ošetřujícího personálu naruby. Jakkoliv takto stručně popsaný námět připomene Přelet nad kukaččím hnízdem, je Svět podle prota (ano, s malým písmenem - prot označuje velkými písmeny jen planety a hvězdy, ostatní jména zásadně vyslovuje a píše malými písmeny) něco úplně jiného.

Z mudlovského pohledu to je laskavé vyprávění o životě v jedné psychiatrické léčebně, kde díky protovi najednou „všechno je jinak“. Protovy postřehy pomáhají nemocným i jejich pečovatelům, poznávají sami sebe, zbavují se trýznivé zátěže své minulosti, kterou v sobě ukrývají, a tím dokáží ke světu okolo sebe přistupovat mnohem vyrovnaněji, a - což je především důležité - také mnohem vnímavěji. Film, jakkoliv zachovává jevovou rovinu knihy, se mohl věnovat pouze omezené části rozsáhlého dějového propletence své předlohy. V té se dozvídáme mnohem více jak o pacientech, tak především o protově ošetřujícím lékaři. Kniha je psychologickou studií o prakticky všech postavách, které se v příběhu víc než jen mihnou, a tohle určitě bude i pro ty, kteří viděli film, něčím novým.

Novým pro všechny je druhá část knihy - román Na světelném paprsku, popisující příhody prota a jeho ošetřujícího lékaře Gene Brewera po pěti letech, kdy se prot opět vrací do léčebny. Po celou dobu jeho nepřítomnosti měli lékaři v péči tělo, které „opustil“, pět let pečovali o tělesnou schránku katatonika, upadlého do katalepsie. Gene z několika náznaků o totožnosti tohoto protova pozemského přítele Roberta nakonec zjistil o koho jde, ale nebylo to nic platné. Teprve když se prot vrátil, začaly změny. Opět mezi pacienty - ale také Gene (neměl bych vlastně psát „gene“, jak to zavedl prot?) s protem pomalu rozplétají záhadu Robertových psychóz a traumat, jedněch z nejhorších, jaké mohou člověka v dětství potkat. Tady už je hlavním motivem Robert, prot vedle něho trochu ustupuje do pozadí, ale o to víc autor naznačuje protův mimozemský původ - aby ho opět zamítl z pohledu Gena Brewstera, vypravěče protova (a Robertova) příběhu.

K napsání K-PAXu přivedla Gene Brewera kniha Olivera Sackse, neurologa, který v ní popisoval své nejzajímavější psychiatrické případy. Gene na té své pracoval šest let - a věřím, že většinu času z toho strávil studiem chorobopisů a konzultacemi, tak propracovaně jsou napsané anamnézy i terapeutické zásahy, kterými prot a nakonec i sám vypravěč přivádějí zpět do reality lidi, kteří od ní utekli do psychické poruchy. Ne vždy to končí úspěchem, ale to nic nemění na duchu i vyznění této knihy. Gene Brewer do knihy vložil i autobiografické prvky, jak naznačuje jméno vypravěče i jeho manželky, sám ale před svojí spisovatelskou dráhou pracoval v jiných oblastech medicíny, než v psychiatrii. Pokud jsem již jednou připomínal vzdálenou podobnost s Přeletem nad kukaččím hnízdem, tak ale musím zdůraznit, že mnohem více se oba protovské romány blíží k tomu, co v naší literatuře známe pod označením Alarich - je to především lidsky vnímavé a laskavé vyprávění o věcech, které jsme si zvykli spíše vnímat tísnivě a odtažitě. Gene Brewer nám ukazuje tu druhou stránku psychiatrie, která sice není tak častá, jak by si lékaři, pacienti i jejich příbuzní přáli, ale kvůli které stojí za to toto povolání provozovat.

Gene Brewer vkládá protovi do úst různé postřehy o lidech, které často zamrazí svojí přesností - a také tím, že se sami mnohdy bojíme je vyslovit. Je to ale humor autorův, jak ostatně svědčí i věnování druhého dílu „Věnováno penzijnímu fondu mé ženy“. Platónsky ideální K-PAX (to slovo v protově jazyce znamená úplně něco jiného, než byste očekávali) je nám i autorovi příliš vzdálený, protovy popisy tohoto světa nejsou návodem, jak se my lidé máme na Zemi chovat, spíše jsou kontrastním materiálem, s jehož pomocí autor zvýrazňuje výroky o nás a naší společnosti.

Dvojice románů o - možná člověku, možná mimozemšťanovi - protovi je i díky překladu Richarda Podaného vynikajícím čtením, které si zaslouží - zvláště v této předvánoční době - pozornost, a navíc i díky stylu, jakým je psáno, je můžete použít i jako dárek pro své mudlovské příbuzné či kamarády - je potěší výborný text a pevná vazba, vás milá cena.

Hodnocení: 80%.

Gene Brewer: Svět podle prota, Na světelném paprsku (KPAX, On the Beam of Light)
překlad: Richard Podaný
obálka: Miroslav Disman
Euromedia - Knižní klub, 2008
409 stran, 260 Kč, vázané
ISBN 978-80-242-2290-5