RECENZE: G. Dozois a J. Strahan, New Space Opera

Nakladatelství Laser-books si čas od času neodpustí vydat "špalkoidní" antologii uznávaného editora Gardnera Dozoise a díky tomu mají příznivci fantastických povídek co číst. Poslední svazek se jmenuje podle zvoleného žánru New Space Opera a s Dozoisem na něm spolupracoval Jonathan Strahan. Kniha obsahuje celkem 18 povídek plných vzálených vesmírných dálav, plápolajících hvězd, studených ohonů komet a hlavně obřích vesmírných korábů a jejich odvážných kapitánů.

Než se pustím do samotného obsahu, musím se na okamžik zastavit u materiální stránky. Kniha je opět velice kvalitně vypravena do světa. Ani přes svou tloušťku (630 stran) se nerozpadá a hřbet se nekrabatí jako zachmuřené čelo důchodce čekajícího u doktora na prášky. Titulní ilustrace je citelně zvolena k obsaženému tématu a moderní grafická úprava ladí s celkovým image série. Laser opět odvedl skvělou práci, což bych rád zmínil, protože se bojím, že jí leckdo může považovat za samozřejmost.

Vás ale asi víc zajímá, jaký že to koktejl pánové Dozois se Strahanem namíchali... Podívejme se na to. Mezi jmény se objevují zejména “mladí a neklidní”, kterým se sem tam snaží konkurovat někteří služebně starší matadoři fantastické literatury. New Space Opera je otevřeným hřištěm a tím myslím, že tímto přídomkem lze označit širší spektrum děl, proto se i obsažené povídky často liší jako voda a oheň. Editoři ale dělají svou práci dobře, a tak nikdy nestaví protiklady vedle sebe a budují svou sbírku postupně. Gradují ji jako rockovou píseň, ve které zazní refrém pokaždé trochu jinak.

Dlužno ale přiznat, že rozjezd je trochu pomalý. Gwyneth Jonessová a Ian McDonald mne nijak neupoutali. Až Robert Reed s jeho fantasmagorickou Snůškou, která přímo překypuje bizarními nápady. Mírné uklidnění přináší následující Paul J. McAuley s povídkou Mír vítězí. Greg Egan se svým textem Glórie určitě zaujme a společně s předchozím dílkem patří k velmi dobré práci.

Kage Bakerová je spíše průměrná, ale chuť spraví tradičně výborný Peter F. Hamilton, který se stále neodpoutal od náboženské tématiky a v povídce Požehnáni andělem ukazuje, že návštěva božské bytosti nemusí být vždy úplně příjemnou záležitostí.

Kdo se bojí Wolfu 359 je povídka Kena MacLeoda, která přináší vítané odlehčení humorem a celkově tak uvolňuje atmosféru pro nástup Tony Daniela, jenž dedukuje složitou vizi budoucnosti v povídce Údolí zahrad. James Patrick Kelly byl na můj vkus přece jenom nevýrazný a příliš v paměti neutkvěl, což se nedá říct o současném králi New Space Opery: Alastairu Reynoldsovi.

Rozsáhlá novela Květiny pro Milnu nepomíjí snad žádný aspekt NSO. Zachovává dobrodružství na té nejnišží Robinsonské úrovni, přimíchává moderní technologie a poutavě zachycenou lidskou psychologii. Reynolds je jednoznačně nejlepším z celé sbírky a už jen kvůli němu stojí za to antologii mít v poličce.

Příjemným překvapením je navazující Mary Rosenblumová, která v povídce Střepy skla vypráví mrazivý příběh z ještě mrazivější planety, kde ale lidské srdce stále dokáže pumpovat horkou krev do žil, a kde jeden člověk může milovat druhého. Emoce, děj plný akce a spádu, to vše naleznete v dobře popsaném prostředí.

Ze Stephena Baxtera a jeho Připomenutí jsem měl utkvělý pocit, že si autor hraje na něco víc, než ve skutečnosti nabízí, a tak mi zůstaly spíše smíšené pocity. Což ale vzápětí spravil metuzalém Robetr Silverberg, jenž připravil citlivý příběh o Císaři a maule. Pro mnohé čtenáře možná až příliš pomalý text bez spádu a akce, ale pro mě velmi jemně vyprávěná povídka o lidskosti jako takové. Není to to nejlepší od Silverberga, ale dlužno přiznat, že tento mistr science fiction má stále co říct.

Červ se otáčí od Gregoryho Benforda je příběhem s klasickými atributy: červí dírou, vesmírnou lodí, umělou inteligencí, mimozemšťany... Ve své podstatě nic překvapivého, ale nečte se to špatně. V kontextu ostatních – průměr.

Druhý vrchol těsně za Reynoldsem... Dámy a pánové – prosím potlesk pro... Waltera Jon Williamsona. Novela Pošli jim květiny je plná dobrodružství, nadhledu, humoru i pohnutých emocí. Děj je vystavěn přísně logicky, ale zároveň nepředvídatelně, spletitě a skotačivě, působí podobně jako malé štěně. Uvolněné vyprávění se nebrání vulgarismům a celá povídka se tak ještě více vymyká hranicím normality.

Jak se blížíme do finále – přicházejí další pecky. Nancy Kressová představuje vypjatý vztah mezi synem a matkou v povídce Umění války. Samotná vztahová krize se odehrává na pozadí brutální války s mimozemšťany, a jak se na podobné příbehy v rámci New Space Opery sluší... vše souvisí se vším a nejmenší drobnost může ovlivnit budoucnost celého lidstva.

Antologii uzavírá novela Dana Simmonse s názvem Plamenná můza, která vypráví příběh kočovné společnosti herců ve vzdálené budoucnosti, kdy je lidstvo podrobeno nadřazené rase a degradováno v pracovní sílu na planetách, kde se slunce jeví jako zkažený žloutek stékající z oblohy. Pochmurnost, tíživost a bezvýchodnost. Simmons jde tak daleko, že některé výjevy by se hodily do hororu. Jeho imaginativní vyprávění patří opět k tomu nejlepšímu, co sbírka přináší.

A to už je konec. Víc toho není.

V úhrnu lze konstatovat hned několik vecí. V první řadě je zajímavé, nakolik je New Space Opera závislá na prostoru. Jako kdyby se ta nezměrná hloubka vesmíru, obří generační archy a odvážní hrdinové – prostě nevešli do pár stránek a pořád chtěli víc a víc. S naprostým klidem lze prohlásit, že ty nejdelší povídky/novely obsažené v antologii jsou zároveň tím nejlepším, co kniha nabízí. Kvantita se tady rovná kvalita a vede k zamyšlení, zda je vůbec formát povídky pro New Space Operu vhodný. Zda jí daleko více nesluší romány barokních rozměrů. Odpovězte si sami.

Další poznatek je, že budoucnost nepatří ani zdaleka tak mládeži, jak se nám ještě nedávno snažili straníci s úchylkou na červenou namluvit. Robert Silverberg je toho důkazem a je příjemné ho vidět ve společnosti nadějných nováčků žánru. Navíc s jeho okázalou suverénností.

Pokud po mne chcete záverečné hodnocení, tak vám ho dám. I když jím asi nikoho nepřekvapím. Kniha je prostě dobrá, ba přímo vynikající. Jelikož se ale jedná o sbírku více děl, je pravděpodobné, že některé vám sednou a jiné zase ne. Pro mne osobně to bylo jednoznačně nadprůměrné čtení, které jsem si dokázal užít. Určitě záleží i na tom, zda máte New Space Operu rádi, podle stupně emotivnosti si můžete připočíst či odečist adekvátní procentuální sumu. Já dávám 80 %. A teď kalkulujte.

Hodnocení: 80 %.

New Space Opera
/The New Space Opera/
Dozois, Gardner (ed.) - Strahan, Jonathan (ed.)
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Pavel Bakič, Adéla Bartlová, Marko Hauliš, Petr Kotrle, Vlado Lackovič, Karel Makovský, Jiří T. Pelech, Tomáš Richtr, Roman Tilcer, Jan Vaněk, jr.
Obálka: Stephan Martiniere
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová, Martin Šust
Rok vydání: 2008
Počet stran: 640
Rozměr: 120 x 185
Provedení: paperback
Cena: 349 Kč

Ve spolupráci s blogem Skladiště snů.