Možná nejsem ten nejpovolanější pro hodnocení téhle knihy, protože je do značné míry odrazem doby, ve které vznikala, a tehdejších společenských nálad. Je to produkt osmdesátých let. Co moudrého může o tomto titulu napsat člověk, který si názory na komunismus zformoval až po jeho pádu? Na druhou stranu se dá předpokládat (a snad i doufat), že takových čtenářů bude většina. A tak snad můj názor není úplně zbytečný.

„U nás v Agónii“ je povídková sbírka navazující na starší titul „Hostina mutagenů“ a protože nové vydání z první sbírky převzalo drtivou většinu obsahu, týká se tento článeček vlastně obou knih.

Povídky, přestože psané lehkou rukou zručné spisovatelky, působí velmi hutným dojmem. Je to prostředím, ve kterém se odehrávají, je to postavami, o kterých pojednávají a je to náladou, která z nich čiší. V žádném případě nejde o lehké oddechové čtení. Ne každému se chce prožívat s hrdiny a (hlavně) hrdinkami duševní muka bezvýchodnosti, zoufalství a bezmoci.

Povídky jsou prezentovány především jako biopunk, stejně tak jsou také antiutopické, feministické, fantaskní, politické, ekologicky orientované a nečekaně i trochu hororové. Autorka spíše než příběhy předkládá postavy a jejich prožitky, jejich běsy, jejich situace. Neřeší je, většinou jen dokládá jejich neřešitelnost. Vše je propleteno množstvím metafor a náznaků, přičemž z těch působivějších jde čtenáři mráz po zádech.

První povídka, Jeden den Zoji Andrejevny, reaguje na budovatelské nadšení let padesátých. Snaží se extrapolovat tehdejší trendy do vize budoucnosti, ve které je realita KLDR rájem na Zemi.

Nelidská je zase kousek, jaký by napsal P. K. Dick, kdyby byl matka a feministka.

Adenin a Mikra ani není povídka, spíše scénář ke krátké rozhlasové hře. Asi nejfeminističtější dílo této knihy se zabývá problémy partnerského soužití a paroduje některé typické situace tím, že tradiční role ženy a muže vymění.

Krátká časovka Siamský bratr patří k těm částem sbírky, které není snadné významově dešifrovat. Je to metafora odsuzující život na úkor příštích generací? Nebo snad reakce na populační explozi? Generační konflikt?

Generační konflikt je každopádně předmětem povídky Setkání s partou výtržníků, trochu filozofující na téma životních hodnot, zodpovědnosti a „carpe diem“ jako jejího protipólu.

Zubatej úsměv, umělá smrt je krátká epizodka o agresivitě, spíše delší fejeton než povídka.

Dýchavičná romance je jedním z nejlepších kousků sbírky, příběh vědecké pracovnice, která se snaží zabránit strašlivé epidemii, najít si chlapa a dát svému životu smysl přes odpor byrokratického systému, který ji obklopuje. Tato delší povídka nejlépe dokazuje, jak tvrdošíjně se autorka vyhýbá šťastným koncům.

Krátká povídka Glutamčino rozhodování by sama o sobě asi nezaujala, ale i přes trochu otevřený konec zapadá do kontextu sbírky jako další tah štětcem dokreslující pochmurnou antiutopickou vizi nesvobodné budoucnosti, která je většině povídek v této sbírce společná.

Hostina Mutagenů se odehrává v blíže nespecifikovaném městě postiženém ekologickou katastrofou a drceném beznadějí a tyranií náboženské sekty. Přes překvapivé zvraty zavánějící přístupem „deus ex machina“ se děj dostává k nečekanému vyústění.

Krátká hříčka Mýtus o Udávii si bere na mušku téma biologických zbraní.

Lehce humorná povídka Pyranka a přírodní mystik si dělá legraci z neinformovaných ekologických aktivistů a nadšených vyznavačů alternativních proudů, a varuje, jak takový pošuk může zamotat hlavu holce.

Oslava jednoho výročí je fantaskní alegorie na totalitu a připomněla mi soud z The Wall od Pink Floyd. Karikatura která děsí.

Skoro optimistická je skoro pohádka Přestěhovaná planeta, kde se malá holčička vydává zachránit planetu ohroženou nepovedeným pokusem o záchranu planety. Vážný příběh je podáván přes filtr dětského vnímání reality a je tak snesitelnější. Zároveň nese poselství o dětech, které se přizpůsobí i tomu, s čím se dospělí odmítají smířit. Což může být leckdy dobré.

Podle mého názoru nejlepší je titulní povídka sbírky U nás v Agónii. Její hrdinka je tak zdeformovaná společenským zřízením, v kterém žije, že nedokáže rozeznat pravdu od lži, dobro od zla a hrdinství od zbabělosti. Zamiluje se do návštěvníka z jiné, svobodné země, ale nedokáže zpřetrhat pouta k Agónii, v které žije a celá povídka končí nevyhnutelnou tragédií. Bravo.

Závěreční Vykuklenci jsou opět jen rozvedenou fantaskní metaforou.

Pokud máte patnáct let starou sbírku „Hostina mutagenů“, tak to nejlepší z ní a něco navíc je právě tato kniha. Jestliže se vám pak Hostina mutagenů opravdu líbila, asi vám stojí za to i tahle kniha, přestože do ní přibyla jen asi třetina obsahu. Pokud patříte mezi fanoušky sci-fi, kteří Hostinu mutagenů neznají, máte jedinečnou možnost si rozšířit obzory, vřele doporučuji.

U nás v Agónii
Hauserová, Eva 
Nakladatel: Triton
Obálka: Eva Hauserová
Redakce: Zdeněk Rampas
Rok vydání: 2006
Počet stran: 264
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback

Převzato z chystaného Interkomu, otištěno s laskavým svolením redakce.