Autorka nás ve své knize zavádí do Prahy osmdesátých let. Vládnoucí režim se pomalu chystal ke svému zhroucení, ale ještě v poslední agónii lpěl na viditelných nesmyslech a kopal kolem sebe. Tím znepříjemňoval život obyčejné vědkyni Noře na několika frontách: na pracovišti neměla k dispozici ani z části to, co už bylo na západ od hranic standardem, věčně byla doma s nemocnými dětmi, které v přeplněné školce chytily každou nemoc, manžel jako nejvýznamnější přispívatel do rodinného rozpočtu chtěl mít svá privilegia a jeho matka mladou ženu stále jen kritizovala. Snad jen občasné schůzky s milencem dokázaly osvobodit uštvanou mysl a vzbudit zdání chvilkového štěstí.

A najednou – snad jen zvláštní souhra náhod to mohla mít na svědomí – se přičiněním jednoho z přístrojů ocitla Nora o osm let zpátky. Na stejném místě, se svými vzpomínkami, ale mladší, aktivnější a přesvědčená o tom, že tuhle příležitost musí beze zbytku využít k tomu, aby následující roky prožila úplně jinak, než jak si je pamatovala….

Vychutnávala jsem to opojení, že se můžu zabývat vlastní osobou, že po mně nikdo nic nechce, žádný „Mamííí!“, nic. Jsem dívka. Zdobení, šlechtění, předvádění vlastní osoby, hledání vztahů, který by mě bavily a vydržely by mi…

Celý děj se odvíjí přímo před očima jako zrychlený film, který neunavuje přílišnou popisností všedních událostí, naopak zpomalí ve chvílích rozhodujících okamžiků, kdy až detailně vykresluje situace, mající rozhodující vliv na další události. Pohybujeme se v důvěrně známém prostředí panelových sídlišť, rušných ulic a i to pracoviště je nám nějaké povědomé, atmosférou a mezilidskými vztahy obzvláště. A když už všechno máme hezky pohromadě, tak si do toho vstoupí časový posun. Osm let není moc, ale v důležité životní etapě jsou rozhodující i dny. Náhle máme úplně jiné starosti: Nora se rozhodla ke změně. Ještě neví jak a kdy, ale je pevně odhodlaná změnit běh svého života. A tak se snaží. Hodně. Urputně vyměňuje v soukolí svého časostroje jednotlivá malinká kolečka, protože k výměně velkých nemá prostředky, ani síly. Po letech přichází hořké rozčarování – změny se nepovedly tak, jak si představovala a zklamání je přímo hmatatelné. Ale osud si připravil ještě jeden, tentokrát tak výrazný návrat, že není možné vymlouvat se na prostředí, rodinu, okolnosti a režim.

Eva Hauserová v uvedené době žila a hodně popisovaných situací vychází z přímé životní zkušenosti autorky. Absolutní hodnověrnost a pravdivost příběhu je to, co na čtenáře působí od prvních stránek až do konce knihy. Také vyprávěcí jazyk hovorového stylu s nádechem humoru je velmi dobře vyvážený a působí naprosto přirozeně. A pokud navíc sám čtenář žil v této době, pak má pohromadě všechny atributy, které z této zdánlivě všední knihy šedivého a nepříznivého období činí zajímavé a uchvacující čtení. Naprosto výstižně je popsán vnitřní boj hrdinky při jejích pokusech o změnu. Někdy je nedůsledná, unavená, a proto případný neúspěch může připisovat jen sama sobě, někdy však připomíná její snažení boj s větrnými mlýny, které dokáží každého bez rozdílu semlít na prášek, aniž by se byť jen zpomalily. Tímto únavným a čím dál tím beznadějnějším, ale urputnějším zápasem se svým nitrem, charakterem, povahou i schopnostmi strhává hlavní postava čtenáře s sebou. Ten již propadl tomuto zápasu s předurčením a zmítá se v kolotoči emocí, vztahů, časových souvislostí a náhodných rozhodnutí, raduje se z úspěchů a intenzivně prožívá zklamání z každé sebemenší prohry. Nakonec si v závěrečném víru událostí klade spolu s hlavní hrdinkou otázku, zda je vůbec snaha o změnu za každou cenu tou nejšťastnější volbou a absurdní pointa je na tuto otázku také jednou z možných odpovědí.

Je zcela jasné, že hlavní postava je to, kolem čeho se všechno točí. Nestojí však osamoceně – jejíma očima sledujeme další aktéry, kteří jsou jen zdánlivě bezvýznamní. Ve skutečnosti mají na rozhodování hrdinky větší vliv, než si je ochotna ona sama přiznat. Často o nich přemýšlí a v reálu se snaží najít na nich změny, které by umožnily jejich posun mimo šablonu, danou pamětí. Někdy se to daří, ale pak už náhle není s čím srovnávat, nastává období nejistoty, protože vzpomínky jsou neupotřebitelné a nepředvídatelný vývoj situaci jen dále komplikuje.

Odhodlaný boj hrdinky se tak vlastně stává soubojem s podstatou sebe samotné a v tomto střetnutí nemůže být vítěze – jen poražených.

Hodnocení: 65 %.

Eva Hauserová: Cvokyně (Zuzanina recenze, o autorce)
Nakladatel: Věra Nosková
Obálka: JN Production
Redakce: Marek Hejný
Rok vydání: 2009
Počet stran: 160
Rozměr: 135 x 205
Provedení: hardback
Stav: nové vydání
Cena: 198 Kč