Se jménem editorky Ellen Datlowové jsem se poprvé setkal v roce 1994, když nakladatelství Winston Smith vydalo její antologii z roku 1990 plnou šokujících a provokativních povídek Alien Sex. Povídky v ní obsažené byly o cizorodém sexu, a kdo tuto antologii četl, zajisté si na ni dodnes dobře pamatuje. Tehdy jsem dospěl k závěru, že Ellen Datlowová musí být mimořádná žena i mimořádná editorka, pokud je schopna a ochotna sestavit takovouto zvláštní a podivnou antologii.

Pokud se tedy od roku 1994 na knihkupeckých pultech objevila jakákoliv antologie sestavená Datlowovou, okamžitě jsem po ní skočil. Těch antologií ale nebylo příliš mnoho – pouze tři ročenky (pátá, šestá a devátá) hororu a fantasy vydané v období let 1993 až 1997 nakladatelstvími Kredit, popřípadě Netopejr.

Když se tedy nyní na pultech objevila antologie Ellen Datlowové z roku 2003 věnovaná „novým duchařským povídkám“ (jak zní její podtitul v originálním vydání), okamžitě jsem po ní sáhl – a po dočtení ji rozpačitě odložil.

Tedy napřed několik faktografických údajů. Antologie Doteky záhrobí (The Dark: New Ghost Stories) vyšla v originále v roce 2003 a editorka do ní zařadila celkem čtrnáct do té doby nepublikovaných povídek. Některé z těchto povídek napsali staří hororoví harcovníci („Sedm sester“ od Jacka Cadyho, „Doktor Hood“ od Stephena Gallaghera, „Pocit zůstává“ od Ramsey Campbella, nebo „Mouřenín a já“ od Charlese L. Granta), některé napsali mladší autoři, které jsme spíše zvyklí spojovat s new weirdem („Trentinovic chlapec“ od Jeffrey Forda, „Přátelský rozvod“ od Daniela Abrahama). Gahan Wilson, který kdysi dávno přispěl i do Ellisonovy antologie Nebezpečné vize, napsal povídku „Mrtvý duch“. I zbývající autoři jsou u nás alespoň trochu známi – výjimkami pak jsou pouze Glen Hirshberg s povídkou „Tančící muž“, a Mike O’Driscoll s povídkou „Ticho padajících hvězd“, jejichž díla se díky této antologii objevila v češtině poprvé..

Zásadním a obrovským problémem této antologie je to, že je beznadějně zakotvena v minulosti. Nejen že autoři v mnoha případech používají staré stokrát profláknuté rekvizity (vrzající schody, bouchající okenice, kvílení větru a podobně), ale většina povídek i stylem psaní odpovídá dobám dávno minulým – a to platí i o těch povídkách, jež se odehrávají v relativně novodobých kulisách (v metru se odehrává povídka J. C. Oatesové „Podzemní dráha“, povídka M. O’Driscolla „Ticho padajících hvězd“ se odehrává v poušti). A paradoxní na tom je, že nejnudněji a nejneoriginálněji působí právě povídky oněch starých hororových harcovníků.

Jako by subžánr duchařské povídky ustrnul někde v minulosti a nebyl u něho žádný vývoj. Schválně jsem si porovnal povídky z této antologie s povídkami Roberta Aickmana z poloviny 50. let minulého století vyšlými v Korbařově antologii Tichá hrůza v roce 1967, dokonce jsem si je porovnával i s povídkami vyšlými v antologii Strašidelný dům, kterou v roce 1862 sestavil Charles Dickens, a kterou vydalo nakladatelství Akcent v roce 2008 – a nenašel jsem zásadnější rozdíl.

O něco lépe vyznívají povídky, v nichž střet světa živých se světem duchů není ten nejpodstatnější, a v nichž duchařina je pouze koloritem k zobrazení jiného zásadnějšího konfliktu (v povídce Tanith Leeové „Duch ve stojacích hodinách“ je takovýmto konfliktem vztah mezi starou umírající tetou a její neteří, v povídce Daniela Abrahama „Přátelský rozvod“ zasahuje duch mrtvé kočky do vztahů mezi rozvedenými manželi). Ale takovéto moderněji pojaté povídky jsou v této antologii výjimkami.

A tak jediná povídka, kvůli které dle mého soudu stojí tuto antologii číst, je povídka Glena Hirshberga „Tančící muž“, která upoutá zejména originálním spojením témat holocaustu a starých indiánských mýtů a pověr. Glen Hirshberg měl touto povídkou v češtině premiéru, a nutno říci, že zdařilou.

Pokud se týče kvality překladu, pak jsem nenalezl nic, co by vyloženě tahalo za uši. Výhrady mám ale k redakční práci. Pokud jsou již v českém překladu ženská příjmení počešťována příponou –ová, mělo by se tak dít ve všech případech. Pro redaktory by určitě bylo překvapením, že Terri Windling, Kathe Koja nebo P. D. Cacek jsou ženy jak vyšité.

A tak dám závěrem malé doporučení. Pokud si chcete přečíst skutečně dobrý a originální novodobý duchařský příběh, této antologii se vyhněte, a raději sáhněte po románu Joe Hilla Černá krabice.

Doteky záhrobí
/The Dark: New Ghost Stories/
Datlow, Ellen (ed.)
Nakladatel: Mladá fronta
Překladatel: Zdeňka Marečková
Obálka: Pavel Kolín
Redakce: Ivana Mergerová, Stanislava Chvojková, Pavel Kolín
Rok vydání: 2009
Počet stran: 384
Rozměr: 135 x 205
Provedení: hardback
Cena: 349 Kč