RECENZE: Elizabeth Bear, Zakalená již počtvrté...

„Cílem kalení je zvýšit tvrdost výrobku, nevýhodou je, že zvyšuje křehkost.“

Wikipedia

Táhne Vám na 50 let, jste vychrtlí, zjizvení a v chodu Vás udržuje jen kafe a alkohol. Táhne Vám na 50 a místo ruky, co Vám uhořela, máte kyberimplantát. Táhne Vám na 50 a všechno Vás bolí. Váš život je čekání na smrt.

Jenny Caseyová alias Titan by o tom mohla vyprávět. V roce 2062 je tato bývalá příslušnice zvláštních jednotek Kanadské armády ve výslužbě, zašitá ve čtvrti, kterou bychom dnes bez nadsázky považovali za ghetto. Každý den se snaží přinutit své službu vypovídající tělo k tomu, aby bylo alespoň trochu schopno pomoci těm, kteří neměli ani tolik štěstí co ona.

Na své straně má pár lidí, kterým důvěřuje, ale dali by se spočítat na prstech jedné kyberruky. A pak je tu dávná nedořešená láska, Gabe. Ovšem jsou tu i lidé, které Titan nenávidí. Její sestra Barb, která by mohla být projekcí Titanina stínu, je všeho schopná. A bývalý šéf, plk. Valens k tomu nemá daleko.

Když však Valens přijde s nabídkou civilního kšeftu, nezbývá Titan než kývnout, protože součástí nabídky je rekonstrukce jejího rozpadajícího se těla. Ovšem Valens není jen schopný manipulátor, ale také lhář.

První díl cyberpunkové trilogie Elizabeth Bearové je v rámci žánru poněkud netradiční. Nenajdete tu žádné cool kybernetické fetiše, ani nablýskané přípojky, ústící do masa tak čistě, jakoby byly přirozenou součástí lidského těla. Veškerá technologie vypadá jako dnes- neforemná, zašlá a poruchová. Však se také Zakalená odehrává v roce 2062, což je budoucnost, kterou máme už takřka na dosah. A podle vývoje současné technologie a civilizace se zdá, že je to budoucnost nevyhnutelná.

To je také důvod, proč se tato kniha může jevit spíše jako společenský román. Neoperuje s žádnými oslnivými artefakty, které jsou spolehlivými nositeli čtenářského úžasu. Zaměřuje se spíše na nitra hrdinů, jejich pocity a myšlenky. Ovšem cyberpunková budoucnost nehraje v tomto příběhu jen roli kulisy, technologie jsou přirozenými hybateli děje.

Z fantastiky známe už všechny možné cesty, jaké jen hrdina může projít a protrpět. Může kráčet duchovní cestou, může vzdorovat smrti, nebo také vlastní jinakosti. Ale příběh Titan je jiný. Vypráví o stárnutí a na něm není nic pěkného ani heroického.

„Jak stárnete, vaše hříchy jsou čím dál lehčí- dopouštíte se jich spíše ze zoufalství než z chtivosti.“

Piers Paul Read

Civilnost tohoto příběhu podtrhuje Elizabeth Bearová volbou jazyka a literární formy, které jsou prosté a nepřikrášlené. Výsledný dojem ještě podtrhuje decentní, avšak přesto oku lahodící obálka Jana Doležálka. Právě díky způsobu, jakým Zakalená reflektuje naši blízkou skutečnost, se stává velmi působivým zástupcem laserovské edice Moderní díla SF.

Kniha jistě více zaujme již zkušené čtenáře fantastiky, kteří hledají autentičtější výpověď a už jim nestačí jen okouzlení exotickým příběhem. Anebo ty čtenáře, kteří jsou realističtěji založení a nepotřebují vztyčovat vzdušné zámky.

Titan je sice žena částečně z oceli, ale hlavně je z masa a kostí. Taková, jako potkáváme každý den na ulici. Taková, jako bude za několik let či pár desítek spousta z nás. Snaží se uchránit si v šíleném světě poslední kousíček vlastní identity i za cenu obrovské bolesti jak fyzické, tak duševní. Za ty dlouhé roky a hlavně díky službě v armádě je už dostatečně zakalená. Proti bídě a utrpení, které vidí na jedné straně a proti obludné manipulaci na straně druhé. Na povrchu tak tvrdá, že se od ní všechno odráží, ale uvnitř tak křehká. Nevím, jestli jí mám závidět, nebo ji litovat. Jednou budu taky možná... zakalená.

Zakalená (recenze Michala Pavliče, recenze Alči a recenze Henryho)
/Hammered/
Bear, Elizabeth
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Tadeáš Pelech
Obálka: Jan Doležálek
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 352
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 265 Kč