RECENZE: Dušan D. Fabian, Invocatio elementalium
Košického rodáka Dušana Fabiana (*1975) nejspíš mnoho z českých čtenářů doposud nemělo možnost literárně poznat, tedy doposud. Nakladatelství Wales vydalo jeho románový debut Invocatio Elementalium, přeložený Robertem Pilchem. Z jiného pohledu, jako na ostříleného autora, je nazírán ve své domovině na Slovensku, zejména jako přispěvatel časopisu Fantázia, kde v současné době tento román vychází po dílech. Letos obdržel cenu Istron v kategorii povídka.
Mladík David Ábel pracuje v bance, žije si poklidný, šedivý občanský život, každý všední den dochází do své práce na postu bankovního úředníka a poslední dobou ho pronásledují noční můry. Během návštěvy bufetu se setká s kráskou Tamarou Bernáthovou, přičemž žlázy s vnitřní sekrecí vypudí do jeho organismu množství testosteronu. Tak se stane, že se poprvé setká s astrálním světem, jenž je pevně svázán s naším, a svým galantním činem zachrání Tamaru před velkým chlápkem. Žel bohu z chlápka se vyklube démon a nešťastnou náhodou David obdrží kletbu - původně směřovanou Tamaře. Od tohoto okamžiku nastává drsné převrácení Davidova nudného života naruby.
Neznámá kletba Davidovi znepříjemní život, učiní ho citlivým k astrálnímu světu, zvlášť se soumrakem (to byste nevěřili, jak pohnutou historii může mít každé místo). Nezahálí ani Tamara a zjišťuje, jestli nezvyklé setkání nezanechalo na Davidovi stopy. Brzy se tito dva dají dohromady, protože kletba má souvislost s radikální odnoží Spolku (organizace na udržování rovnováhy mezi oběma světy). Davidův stav se zhoršuje a společně s Tamarou a ostatními "rodinnými" členy Spolku pátrají po mocichtivém vůdci "separatistů" Azízovi. Všichni vědí, že na podzimní rovnodennost chystá Azíz vyvolání nejstarších elementálů, kteří rozpoutají Armagedon - a 12 dní, které na počátku zbývali, ubíhá do ztracena rychleji než voda horské bystřiny.
Dušan Fabian má nastřeleno na nejvyšší literární stupínky, ale až časem, zatím se drží průměrné literární kvality a to hned z několika hledisek. Svěží a rychle ubíhající četba se v rozsahu čtyř set stránek brzy přejí, zejména z důvodu rozmělňování čtenářovy pozornosti jednotlivými kapitolami, každá v úvodu přerušovaná Davidovými sny. Zajímavý nápad, ale kromě letmého vizionářského smyslu, potažmo vlivu kletby, nepřináší do textu příliš důležitého a nového (snad kromě odpočítávání zbývajících dnů). Každý z nich naťukává různé styly známých hororových autorů, které se však literárně drží nastolené jazykové výbavy pana Fabiana.
Na stavbě příběhu se odráží původní forma časopisecké verze. Aktéři cestují ze Slovenska až do Německa, kde se odehrává nejdůležitější část příběhu. Přitom se občas rozdělí, občas se odbočí za vedlejším hrdinou, občas někdo zemře nebo se zdá, že zemřel, poté se zase většina sejde, srovnají své čerstvě nabyté informace a pokračují dále až do rychlého, nepřekvapujícího finále. Tato sinusoida se prolévá celým příběhem a zkrácení by přidalo textu na dynamice, na druhou stranu to byla ideální četba před spaním (netrpím přecitlivělostí vůči krvavým scénám).
Popisnou složku by také oživila děsivější forma, vyprávění využívá ich formy a připomnělo mi Kulhánkovy první romány, tedy bez suchého, černého a situačního humoru. Využití astrálního světa skloubeného s naším může vyvolávat představu, že se jedná o Lukjaněnka, ale s tím bych neoperoval, Fabian je dostatečně svůj a originální v rámci možností žánru a použité přímočaré fabulace. Poslední vadou na kráse se mi zdála být poměrně chudá charakteristika postav, ve které se nejvíce vyprofiluje osoba vypravěče Davida. Tamara sice vyvolává dojem silné ženy, ale hlavním motorem jejich činů je zloba, pomsta za smrt rodičů patří až na druhé místo. Další osoby jsou spíše ploché figurky k doplnění děje a ačkoliv se, v některých případech, dočkáte překvapení, z jakých motivů dané osoby jednají, není s nimi pracováno dále.
Posledním ďoubnutím upozorním na občasná klišé, která kupodivu fungují a vytvoří na vašich tvářích úsměv, připomenu, že cigarety Lucky Strike se pravděpodobně nevyrábějí ve formě ultralight a první Davidův sen se odehrál před kletbou (že by nastínění jeho skrytých schopností?). Jako oddychová četba bez zbytečných skrytých plánů, děj rychle odsýpá, ovšem při přečtení na jeden zátah (autor dokáže upoutat pozornost) ve vás může zanechat pocit prázdna. Nezbývá mi, než si na stránkách Fantázie přečíst některé z jeho kratších prací a těšit se, jak na sobě pan Fabian zapracuje v další románové tvorbě.