Cesta se ztrácí.
A všude chce být dřív než já.
Mé srdce tepe dál.
Jen bojím se, že vykrvácí.

Různorodá skupina se vydává na pouť zeměmi Waynanu a Čomjü ke vzdálené svatyni na hoře Asun Ghol. Vše kolem je čerstvě zničeno válkou, stejně jako srdce putujících. Podaří se jim překonat všechny strázně těla i ducha a vyprosit si od bohů odpuštění?

Můžeme tomu říkat, jak chceme. Comedie Dell Arte, divadlo Nó… Vždyť také titul této knihy odkazuje přímo na publikaci z roku 1975 Vítr v piniích: japonské divadlo. Ve skutečnosti tu však kráčí o život – ve všech smyslech toho slova. Život náš, sousedův… Tužby a strachy poutníků jsou stejné jako naše a stejné jsou i jejich žádosti těla. Vznešené myšlenky tu naráží na nízké pudy, a poetická duše se leckdy otřese nad vyjadřováním zúčastněných. Jako když doma jedete v MHD.

Františka Vrbenská, Jakub D. Kočí a s nimi nakladatel Michael Bronec si střihli poněkud odvážný experiment. Přijme česká čtenářská obec fantasy, která je velice netradiční jak v našich podmínkách, tak patrně i v kontextu současné světové fantasy produkci jako celku?

Zvedá se vítr, ryby mračen loví.
Nad údolím rmutným
rozletět se toužíš.
Mít jen pár šedých křídel holubích!

Má víra ve čtenáře je bezmezná a proto jsem přesvědčena, že i když se jistě najde mnoho z nich, které Vítr v piniích ničím neosloví, více bude těch, kteří své autory pochopí. Tento příběh nepředkládá žádné magické fantasy schéma. Noří se mnohem hlouběji, až do lidské duše. Nepotřebuje draky, protože v temných zákoutích, na samém dně, tam už jsou lvi a mořské obludy. Ale také láska, čest a soucit. Jenom se neprojevují vznešenými heroickými motivačními proslovy, ale slovy prostými, které nám za normálních okolností nestojí za povšimnutí.

Dobrý autor však dokáže zaměřit čtenářovu pozornost a z obyčejného učinit neobyčejné, nebo rovnou magii. O Františce Vrbenské není v tomto směru třeba pochybovat, zkušenější čtenáři vědí, že její texty, to je magie sama. A zdá se, že spolupráce s Jakubem D. Kočím byla šťastná volba. Společně napsali příběh zemitý, s charaktery přístupnými nám všem a plný každodenního trochu trpkého humoru. Tento klenot uvážlivě zasadili do drahého kovu exotických míst, podobných východoasijským kulturám staré Koreje, Číny a Japonska.

Celková úprava knihy vhodně podtrhuje její výlučnost. Obálka Jany Šouflové na čtenáře přímo dýchne meditativní náladou japonských zahrad a do dálky se táhnoucích zelených hor Číny. Grafika je stylová, vyvolává asociace s asijskými svitky a vnitřní ilustrace Jasmíny M. Kočí zase evokují křehkou a poněkud prchavou krásu kaligrafií a čínských dřevorytů.

Vysoké se tu mísí s nízkým, čistým citem se proplétá rudá nit zrady či chamtivosti. Příběh poukazuje také na to, že sebelepší životní plán, kterého se držíme, může být zhacen lusknutím prstů. Žijeme krátce, a pokud nemáme trošku toho štěstí, tak i bědně. A když naše životy zhasnou, nezůstane po nás víc než po větru v piniích.

Divadlo utichlo
a po potlesku
odešli všichni pryč.

Vítr v piniích (rozhovor s F. Vrbenskou, informace o knize, ukázka z knihy, recenze Petra Vařáka, recenze Honzy Kovanice)
Vrbenská, Františka - Kočí, Jakub D.
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Jana Šouflová
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Zuzana Kupková, Hana Vránová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 440
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Cena: 225 Kč