Nejslavnější kniha Daniela Defoe byla během téměř tří set let mnohokráte převyprávěna. Stalo se tak i v roce 1963, kdy Robinsonův příběh upravil pro tehdejšího českého dětského čtenáře Josef Věromír Pleva. Jedna z úprav se týkala zkrácení Robinsonova pobytu na ostrově z osmadvaceti na deset let (tehdejší "moderní lékaři" soudili že po delší době naprosté osamocenosti "by člověk musel docela zdivočeti"), druhá pak důsledného vyškrtání zmínek o Bohu či náboženství. Tehdy se v předmluvě rozplývala soudružka spisovatelka Jarmila Glazarová:

"Robinson je velikou příležitostí ukázat krásu a slávu lidské práce právě dnešním dětem, jejichž otcové odhodlaně budují socialismus v naší vlasti."

Po dalších pětačtyřiceti letech otcové a dědové dnešních dětí neméně odhodlaně budují kapitalismus... Přesněji užívají si svobody. Přišel čas svobodně převyprávět i historického Defoea. Nabídky nakladatelství Albatros se ujmul známý spisovatel fantastiky a zároveň i námořník František Novotný, neboli neviditelně psí kolega Mrož. Jak v doslovu připomíná, oslovila ho hlavně Robinsonova touha po moři, po neznámu - a jeho poznávání: "Proto je tento příběh je vyprávěn tak, jak by jej o námořníkovi vyprávěl jiný námořník".

Tento pohled je největší předností, - ale i slabinou - recenzovaného textu. Stejně tak předností - ale občas i slabinou - jsou originální ilustrace Zdeňka Buriana. Nejdřív k těm ilustracím. Samy o sobě jsou skvělou ukázkou Burianova výtvarného génia. A proč jsou slabinou? Protože byly kresleny k Plevovu převyprávění, a tak prostě někdy nekorespondují se současným textem. Ale to nekorespondují někdy ani ilustrace, činěné výtvarníky k přesně danému textu. Ondřej Neff by o tom mohl vyprávět (a taky vypráví) - a náhodou se jedná rovněž o Buriana a jeho ilustrace k Verneově románu 20.000 mil pod mořem. Ale právě jako jeden z kladů knihy beru to, že Mrož nepodlehl diktátu obrázků, a vypráví si Robinsonova dobrodružství svým způsobem. A editoři knihy našli způsob, jak Burianovy kresby do textu zasadit tak, aby doprovázely nově vyprávěný příběh.

Když se ohlédneme na Defoeův originál a Plevovu úpravu, musíme s uznáním konstatovat, že Novotný důsledně vychází z originálu. Zachovává dokonce i nejdůležitější data. Na moře se Robinson dostává 1. září 1651. Stane se z něj obchodík, otrokář, majitel jihoamerických plantáží (což Pleva vynechal, aby nekazil hrdinův "socialistický" charakter). Na ostrově stráví dvacet osm let, dva měsíce a devatenáct dní.

Tři věci se musí Mrožovi připsat k dobru: Původní lineární text rozsekal tak, že mezi dobrodružné části, líčící ztroskotání a život na ostrově, vsunuje popisnější kapitoly, kdy Robinson vzpomíná na útěk z domova, maurské zajetí a otrokářskou epochu. A tak, aniž by se vzdaloval od originálu, činí svou verzi čitelnější. K čitelnosti přispívá i osobní Mrožova zkušenost kapitána námořní jachty, když popisuje běsnění moře. Ze stránek knihy se na vás valí zelené vlny, jako z 3D filmu. Zkušenosti námořníka věří čtenář i tehdy, když autor popisuje různé druhy přílivů a charakter mořských proudů kolem ostrova a jejich změny. V těchto partiích však děj poněkud ztrácí na spádnosti, ale věříme panu profesorovi moře tvar vln v proudu i to, jak fungují různé plavecké grify. (Poznámka autora recenze jako spisovatele sci-fi: taky to občas přeháním s vysvětlováním věcí, které jsou pro mě zřejmé - už vím, Franto, proč mi to vytýkáš:) Mrož rovněž zasvěceně popisuje konstrukci lodí (ostatně součástí knihy je i plachetní plán ztroskotané lodi a v kapitole "Vysvětlivky" i slovníček námořnických výrazů), jejich skutečné vlastnosti umí užít i při popisování děje. To je druhý Mrožův originální vklad. Ten třetí je pak vsazení dobrodružného příběhu do konkrétních dobových souvislostí. Když Robinson odplouvá, vládne Cromwell a Británie je ve válce s Nizozemím. Na anglickou půdu se vrací v roce 1687, kdy se králem restaurované monarchie má stát nizozemský místodržící Vilém Oranžský...

A teď slabina současného přepisu: Právě proto, že je jeho autor námořník a zároveň svým založením člověk, který se vzpírá předem danému osudu, je jeho hrdina také velice aktivní - a zachrání ze ztroskotané lodi bohatý náklad. Protože námořník ví, že otročí paluba může udržet konstrukci lodi v celku i po nasednutí na útes. A tak zatímco originálnímu Robinsonovi připlaví moře z rozbité lodi na břeh jen "patnáct desek a břeven různé délky i síly", nechá Mrož sedět lodní vrak na podmořském skalisku a jeho "Robin" z něj tak může převézt na pevninu několik vorů s mnoha potřebami, především nářadím, zbraněmi, střelným prachem, lodními suchary, zásobami uzeného kozího masa, rumem, penězi...

Původní Robinson měl jen kapesní nožík, a všechny potřeby si musel vytvořit jen z těch zdrojů, které mu poskytla divoká příroda pustého ostrova. Velkým problémem bylo získání ohně - a jeho udržení. Všechno, co na ostrově Robinson vybudoval, vytvořil takříkajíc "z ničeho". (To byla pravá robinsonáda, která nás tak lákala i na Tajuplném ostrově Julese Vernea.) Teprve později byl "odměněn" výdobytky civilizace, které si mohl vzít z dalšího vraku.

Kdežto aktivní Robin má vše důležité od samého počátku. S ohněm nemá jediný problém, vždyť je vybaven křesadly mušket. Mrož se rozhodl postupovat opačným způsobem, který bych nazval "postkatastrofický": Existující dědictví civilizace pomalu upadá, střelný prach dochází, šaty se trhají, jen proto si z kozích koží šije nové šaty a na hlavu nasazuje robinsonovský atribut, tak dobře známý právě od Buriana: chlupatý šišák.

Glazarová si svého času pochvalovala Plevovy škrty: "Také od přemíry náboženských úvah a přehnané nábožnosti je náš Robinson oproštěn." Tento ahistorický pohled byl lživý - náboženství bylo v Defoeově a Crusoově době součástí života a ovlivňovalo jednání lidí. Novotného Robin zachrání z lodi krucifix a postaví ho v jeskyni na čestné místo - ale ne, aby se k němu modlil, ale aby si měl s kým popovídat. Stejně jako původní Robinson zachrání z lodi Bibli, kterou má jako jedinou četbu. Defoeův Robinson se pak obrátil k náboženství, kdežto Novotného hrdina poněkud přejímá novodobý pohled: "... jestli jsem někdy žil hříšně, tak dříve jako obchodník, kdežto tady na ostrově jsem čistý a nevinný, přestože nechodím do kostela a nezpovídám se žádnému knězi. Žiji totiž v souladu s přírodou, z níž si beru jenom to nezbytně nutné... Ačkoliv by si Robin v Bibli mohl řečíst, jak se má správně modlit, modlí se dětskou říkankou "k tomu Bohu, kterého jsem měl společného s maminkou".

Protože je Mrož námořníkem, ví, že tito jsou pověrčiví. Nemůže proto vynechat věci, které se dějí mezi nebem a mořem. Do svého textu připisuje a mnohokrát zmiňuje kletbu kapitána Gilmora, kvůli které vlastně musí Robin zůstat na ostrově stejnou dobu, jako byl věk, ve kterém ztroskotal. A protože ztroskotá v osmadvaceti, může být osvobozen od kletby také až po osmadvaceti letech.

Co se týče "mravoličných odstavců", kterými jsou všechny verze Robinsona zamořeny, pak musím prozradit, že se vyskytují i zde. Neustále se tu opakují úvahy o rovnoprávnosti lidských ras a jejich stejnocennosti. Nejdále snad Mrož, kterého jinak znám z jeho článků a vystupování v jeho televizním pořadu jako novodobého křižáka a hlasatele potřeby obnovy "údělu bílého muže", dospěl v povzdechu: "Musí opravdu všichni lidé žít jenom po evropském zůsobu a všechno ostatní je od ďábla?" Podobné úvahy jsou časté, až by se chtělo zajásat s Glazarovou, že "spisovateli se podařilo dát Robinsonovi zcela přirozeně moderní lidský postoj a bratrský vztah k barevným lidem". Robin dokonce nechává na svém ostrově volnost lidožroutským hostinám, na něž přijíždějí kanibalové z pevniny. Ačkoliv jim chtěl původně zabránit a důkladně se k tomu vyzbrojil. Ale soudí, že by bylo barbarské zabíjet divochy - vpodstatě kvůli jejich kulturním zvyklostem. Choval by se stejně špatně jako oni - chtěl by "uplatnit evropské právo a morálku na lidi, kteří žili v úplně jiných podmínkách, ve stínu hladu a se zcela odlišnými představami o světě a znalostmi než já." Ale, toho si byl vědom, že pokud bude jimi napaden, musí se bránit...

Součástí knihy je proto i několik výživných epizod, po kterých Robin propadá chmurným úvahám, protože je nucen zabíjet - lidožrouty i piráty. Není tedy lidumilem typu Plevy, jehož Robinsona si pochvaluje Glazarová: "Zato však co vtipu a bojového důmyslu dovede vyvinout na přemožení a zajetí celé tlupy zlosynů, aniž dojde k zabíjení a aniž v čtenáři zůstane otřesný dojem z vražd a smrtí, kterými původní Robinson oplýval." Dnešní dvanáctiletý čtenář (pro kterého je kniha primárně určena), by se pěkně poděkoval!

Nakonec změněný konec vše napraví: Robinson se vrací do rodné Anglie i s Pátkem. Kromě uzavření obchodních aktivit, které nedobrovolně ukončil před téměř třemi desítkami let a které mu přinesly nečekané bohatství, navazuje styky i s Královskou učenou společností, kterou zajímají jeho poznatky. Po seznámení s velikány vědy své doby (Robert Hooke, Edmond Halley, Isaak Newton) a podnícen jejich zájmem, kupuje vlastní loď Future-Budoucnost a přes "pokročilý věk" (padesáti devíti let, jak s evidentní chutí zapisuje mladík Mrož) se vydává na další plavbu. Tentokrát nikoli za kšeftem, ale za vědeckým poznáním.

Lepší konec příběhu nemůže námořník námořníkovi přát...

Knížka se i přes to, že podle mne ztratila hlavní náplň klasické robinsonády, velice dobře čte. Mistr námořního i spisovatelského řemesla František Novotný umí napsat i tak známý příběh napínavě. Ačkoliv jste si možná tuto recenzi přečetli celou, a možná jste četli Defoea či Plevu, přesto budete překvapeni. V knížce najdete starý známý ostrov, nové moře, dobrodružství poznávání, dynamicky postavené bojové scénky, nečekané akční bojové finty, [pozor, následuje trailer] dokonce i odvrácení výbuchu v poslední chvíli - jenom místo modrého či červeného drátu musí Robin přerušit stopu střelného prachu (to víte, že nevybuchne!:). [Konec části článku, která vyzrazuje zápletku ]

Hodnocení: Povedlo se.

Robinson Crusoe (ukázka)
Podle románu Daniela Defoa vypráví František Novotný
Ilustroval Zdeněk Burian
Graficky upravil Michal Chodanič
V Klubu mladých čtenářů vydal jako svou 9700. publikaci Albatros nakladatelství, a. s., právní nástupce, Praha 2005
Odpovědní redaktoři Šárka Krejčová a Ondřej Müller
Výtvarný redaktor Petr Urban
Technická redaktorka Arnoštka Svobodová
Opravený dotisk 1. vydání
210 stran
Pevná vazba
Doporučená cena: 279.00 Kč