RECENZE: Dan Simmons, Kantos Hyperionu
"Zenoví gnostikové by řekli, že ta prázdnota je dobrým znamením; prý otevírá cestu k novému stupni uvědomění, k novým náhledům, k novým zkušenostem.
Merde.
Moje prázdnota je jenom... prázdnota." (str. 47)
Ve světě, kde se schyluje k válce mezi Hegemonií a invazí Vyvrženců, se chystá sedm lidí na pouť ke Štírovi. Netuší nic o tom, že nastávající konflikt chtějí využít umělé inteligence Technojádra. Zajímají je jen Hrobky času, které se otevírají na planetě Hyperion, a hlavně ostnatý bůh – vraždící stroj, v jehož milost však jeden každý z té sedmice doufá. Každý z nich věří, že to v Hrobkách času bude on, koho Štír ušetří, když zahubí ostatní. Ne nadarmo se mu říká také Pán bolesti a anděl smrti.
