Na začátku bylo nedorozumění. Z jeho tragických následků vyplynula nenávist. Z nenávisti pomsta. Z pomsty další tragické následky - celkem triviální aplikace efektu sněhové koule. A její součástí se stala i rodová nenávist. Na jedné straně stojí mladík, na druhé dívka. Nepřipomíná vám to Romea a Julii?

Pokud ano, tak jen při takhle zběžném (a proto hodně nepřesném) popisu zápletky. Na začátku bylo nedorozumění mezi dvěma kouzelníky, přihodilo se ke konci devatenáctého století a ti dva se navzájem týrali a pronásledovali, kazili si kouzla na jevišti, snažili se jeden druhému ukrást tajemství jejich nejlepších iluzí. S touto částí příběhu se dostáváme do kontaktu zprostředkovaně - pomocí deníků obou kouzelníků. Vzácně se doplňují, jeden vyzdvihuje utrpení, které mu druhý připravil, ten druhý to mlčky přechází a věnuje se podrazům, kterým musel vzdorovat. A obráceně.

Sledujeme jejich životní osudy, profesní i osobní úspěchy i neúspěchy. Až ke konci se dostaneme k odhalení skutečného tajemství, a to jen zčásti. Oba jsou profesionální iluzionisté, a tak i jejich deníky jsou do značné míry iluzemi. Iluzemi, které připravují svým čtenářům i - možná ještě více - sobě samým. Kate a Andrew, vzdálení potomci obou kouzelníků, se setkávají, ale jejich zvědavost je pokořena tvrdou realitou. Neboť některé iluze mají nežádoucí efekt a ten může přetrvat i téměř celé století.

Deníkové texty jsou psány velmi osobitě, nesou s sebou jazyk i zvyklosti své doby (což bylo zachováno i v překladu), a vlastně tvoří „knihy v knize“. Děje v současnosti je poměrně málo, po nezbytném úvodu se vrací až v samém závěru, kdy dochází k rozuzlení několika záhad - ale stále ještě je čtenáři k domyšlení ponechán poměrně velký prostor. I když jsou dávné příběhy podávány zprostředkovaně, díky dvěma zcela odlišným pohledům tu autor vytváří silný kontrast. Čtenář brzy vnímá napětí, které mezi oběma muži panovalo, jejich vyprávění se navzájem doplňují a zároveň i staví do protikladu.

Dramatické napětí, které autor takto vytvořil, graduje v samém závěru. Ačkoliv se dlouhou dobu zdá, že se jedná o dobový román ze zajímavého prostředí, nakonec do hry vstupuje Nicola Tesla. Dnes již téměř zapomenutý soupeř Thomase Alvy Edisona (česká značka TESLA je zkratkou pro TEchnika SLAboproudá, s tímto vynálezcem nemá nic společného - bohužel) přinesl do energetického průmyslu několik novinek, které mají dodnes nejméně takový význam, jako Edisonův vynález žárovky - především zavedl střídavý proud, který se jednodušeji vyrábí i přenáší na velké vzdálenosti. Vedle toho ale prováděl mnohé výzkumy v oblasti vysokých frekvencí, a právě touto málo známou (a ještě méně zdokladovanou) oblastí Teslových prací se Chrisopher Priest nechal inspirovat ke klíčovému momentu svého vyprávění.

Jakmile si zvyknete na starobylý výraz obou deníků, příběh vás pohltí. Už sama nenávist obou hlavních protagonistů, nenávist, která přetrvala mnoho a mnoho desítek let a zasáhla i jejich potomky, je silnou stránkou příběhu. A tajemství jejich vrcholných iluzí pak dojem ze čtení ještě umocňuje. Navíc samo prostředí iluzionistů není příliš často námětem ani mainstreamových děl, a tak tu máme hned několik prvků, které dohromady vytvářejí přitažlivý text.

Christopher M. Priest: Nežádoucí efekt (The Prestige)
překlad: Robert Tschorn
obálka: Jana Šouflová, grafická úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2006
370 stran, 209 Kč (pro členy klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-632-5