RECENZE: China Miéville, Železná rada

Železná rada. Napůl legenda, napůl propaganda. Věnčená zkazkami, zvěčňovaná šeptandou. Pronásledovaná, ztracená, tajemná... Skutečná jako sen, hmotná jako myšlenka. Přesto se najdou tací, kdož v ní uvěří. A tak vyráží skupinka novokrobuzonských odpadlíků na dlouhou a strastiplnou cestu skrz bílá místa mapy kontinentu. V patách se jim žene brutální milice, za zády nechávají město těhotné revolucí a před nimi... Před nimi stojí tisíc mil divočiny a jedna velká naděje pro Nový Krobuzon.

Apoštol new weirdu China Miéville se v Železné radě do třetice všeho dobrého vrací na fascinující svět Bas-lag. Komu se Nádraží Perdido nebo Jizva zažraly pod kůži jako kyselý déšť skrápějící špinavé ulice Nového Krobuzonu, ten si bezpochyby přijde na své i při čtení jejich nejmladší sestřičky. Miéville je zpět a neztrácí dech. Laskavý čtenář se tak opět může těšit na svět osídlený pestrou směsicí ras a životních forem, z nichž některé zná již z předchozích knih, jiné pozná až spolu s dobrodruhy při cestě pustinou. A možná právě zde vidím nejbolestivější slabinu Železné rady. Zatímco v Nádraží Perdido byl autor svému čtenáři věrným průvodcem neprobádaným krajem a s dovedností protřelého eskamotéra sypal z rukávu sáhodlouhá líčení cizokrajných ras, jejich zvyklostí a desítek dalších detailů, v Železné radě volí Miéville popis mnohem stručnější. Kde dříve všechny zval k okouzlující formě antropologického terénního výzkumu, tam nyní nabízí jen letmý pohled na krajinu ubíhající za okénkem vlaku. Což je škoda olbřímích rozměrů, neboť autor celých téměř pět set stran nahazuje návnady na čtenářskou zvědavost, aniž by ji poskytl stoprocentní uspokojení.

Na druhou stranu je to asi jediný způsob, jak srazit rozsah románu pod dva tisíce stran.

Děj sledovaný očima dvou postav střídá westernové putování exotickým kontinentem a steampunkovou polit-fiction z vřícího Nového Krobuzonu, které se navzájem výborně doplňují. Železná rada se rozjíždí zvolna, avšak až do konce nezpomaluje a pečlivě se vyhýbá schematičnosti a příběhovým stereotypům. Miéville tentokrát nezaváhá ani u dramatických bojových scén, jejichž popis patřil k slabším místům předchozích svazků. Zde jsou napsány sebejistým tahem brku a jazykem stejně květnatým a podmanivým jako klidnější části textu. Svérázná básnická poetika knihy autorovi nebrání v drsně realistickém přístupu k příběhu, postavy umírají bez patosu a papírmašového hrdinství ve světě, kde se za chyby platí. Sám spisovatel považuje své dílo částečně za milostný příběh, čímž nabízí čtenáři příležitost poznat, kterak si love story představuje vlajkonoš new weird.

Všudypřítomná politika a zaostření pohledu na sociální otázky dodávají Miévillovým knihám v době apoliticky sterilních neslaných-nemastných braků pikantní příchuť. Autor se nikterak netají se svým trockistickým světonázorem a bez ohledu na vlastní voličské preference čtenář docení osvěžující levicovou perspektivu světa. Ovšem netřeba se obávat, Železná rada není žádný levičácký pamflet, Miéville je zkušený spisovatel a exkurze do oblasti sociálního pnutí je jen součástí jeho nepřikrášlujícího chápání skutečného světa. Nakonec autorova citlivá odpověď na drsné prostředí novokrobuzonského raného kapitalismu je více než oprávněná.

Miévillova fascinace urbánním prostředím tvoří páteř všech jeho románů. Nový Krobuzon je industriální metropolí a největším městským státem Bas-lagu, kotlem v němž se mísí tisíc a jedna zvláštnost. Inspiraci pro svou bohatou imaginaci hledal autor v steampunku, kyberpunku i hororu, aby to vše přetavil v svébytnou živoucí bytost vyobrazenou v Nádraží Perdido a Železné radě. Vytvořil tak město, kde na jedné straně stojí osvícenská věda, dekadentní umění a obskurní thaumaturgie a na straně druhé chudinská ghetta, rasové nepokoje a zlověstná milice. Špinavé uličky ve stínu komínů jsou domovem hmyzohlavým cheprijkám, mohutným kaktusíkům či drsnou justicí zmrzačených přetvorů. Oblohu halí štiplavý kouř továren a křižují desítky vzducholodí, zatímco dole pod nimi kypí život všemi svými vášněmi a strastmi. A takový je Nový Krobuzon, jehož je snadné zbožňovat i nenávidět zároveň.

Návaznost na Nádraží Perdido a Jizvu je takřka nulová, knihy sice mají společné prostředí, avšak ani o samotě netratí na pochopitelnosti. Železná rada se odehrává několik desetiletí po výše zmíněných dílech a pár reminiscencí na Miévillův nejslavnější nádražní opus nevyzradí téměř nic. Zato povídka Jack ze sbírky Pátrání po Jakeovi je špičkově vypointovaným a silným motivem ve spletitém gobelínu zobrazujícím sociální napětí Nového Krobuzonu. Tato archetypální zločinecká balada podaná s miévillovskou invencí může formou prequelu doplnit mozaiku autorova nejpromyšlenějšího univerza o další střípek a zodpovědět některé otázky, jež po Železné radě zůstanou čtenáři vrtat hlavou.

Pokud chcete poznat kvalitní a netriviální příběh ze světa, o němž napsat, že je neobvyklý je jen důkazem chabé slovní zásoby, máte k tomu v Železné radě vynikající příležitost. Autor se neohlíží na ostatní spisovatele a se zběsilostí aktivního vulkánu chrlí na stránky románu originální nápady. Taktéž se mu daří krotit svou monumentální popisnost, což je pro mě osobně škoda, avšak mnoha lidem bude Železná rada dost možná přístupnější než Miévillovy předchozí bas-lagské fascikly. Publikum knihy lze rozdělit na dvě skupiny: pro milce new weirdu bude i tento špalek důkazem, že China Miéville patří ke špičce nejmladší generace spisovatelů fantastiky, pro zbylé literární nadšence může být lákavou cestou k přestupu do první kategorie. Za zprostředkování tohoto zážitku v českém jazyce vděčíme citlivému a profesionálnímu překladu Milana Žáčka, jenž obstál v tomto náročném úkolu se ctí.

I přestože se Železná rada nezahryzne čtenáři do hlavy se silou lobotomie pomocí kotoučové pily jako vavříny ověnčené Nádraží Perdido, bude vám v myšlenkách rezonovat ještě pěkných pár dní po přečtení. A já se už teď těším, až se spolu s hrdiny knihy znovu vydám hledat Železnou radu.

Železná rada (Iron Council) - dotisk
Miéville, China
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2005
Počet stran: 480
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 275 Kč