Stačí dát vedle jména hlavního hrdiny jména bohů, kteří zabydleli Rúm - Frodíta, Athénada, Ís nebo Mag Hagoth - a je  zřejmé, že příběh se odehrává ve světě, který se hodně podobá antickému Středomoří, ale není ani Středomořím, ani antikou. Tedy: byl by Středomořím a byl by antikou, kdyby nedošlo ke kosmické katastrofě, změnivší běh dějin i svět, ve kterém se tyto dějiny odehrávají.

Ptah Hotep, syn moudrého a vlivného vévody, daleko od své rodiny studuje v hlavním městě své země. Jeho otec ale náhle zemře, podivnou shodou náhod v okamžiku, kdy přichází uzurpátor a dojde k puči. Ptah Hotep jentaktak vyvázne otravě jedem, a od té chvíle putuje světem a hledá klid duše a mír okolo sebe. Aby toho dosáhl, musí udělat leccos - také zabíjet. Takový už je život...

Ptah Hotep zaznamenává svůj příběh pro děti svého vládce a přítele, rúmijského císaře. Autor sám se v předmluvě označuje za něco jako autorova tajemníka, je to Ptah Hotep, který vkládá svá slova do knihy, a Charles Duits se prohlašuje za trochu písaře, trochu redaktora. Opak je ale pravdou. 

Literární i osobní vývoj Charlese Duitse naznačuje základní prameny, ze kterých toto dílo vychází. Pod vlivem André Bretona se věnoval surrealismu, stal se hluboce věřícím katolíkem, později se posunul k východním náboženstvím a nikdy si zřejmě nepomyslel, že jeho román Ptah Hotep (1971) budou knihkupci ukládat do polic vedle Pána prstenů či Narnie. Nepsal programovou fantasy, ale dílo, které je na pomezí surrealismu, mnohem blíž realitě, než Vianova Pěna dní, ale tak daleko, že jeho hrdiny do skutečné historické doby umístí jen velmi odvážný (a ještě více nedbalý) čtenář.

Charles Duits vybudoval svůj svět velmi důkladně, jeho vypravěč používá osobitý a především specifický styl, jakýsi amalgám orientálních pohádek. Starověké civilizace od Egypta a Říma až po Indii mu dodaly vzory pro bohy jeho světa, mnozí z nich mají v různých zemích příběhu různá jména, jednotlivá prostředí jsou obdivuhodným a dovedně vystavěným mixem starověkých kultur (a jedním z mnoha čtenářských zážitků je odkrývání historických zdrojů pro bohy, kmeny i místa).

Ptah Hotep putuje tímto světem, na rozdíl od Gullivera a jeho cest je mnohem více zatažen do příběhu, a také díky tomu je jeho vyprávění velmi živé, zároveň odtažité i bezprostřední - zní to paradoxně, ale je tomu opravdu tak. Celý příběh navíc získává velmi zvláštní - a pro čtenáře SFFH velmi nezvyklý - nádech díky častému a hluboce prožívanému uctívání bohyně Uenon. Orientální vzory vyzvaly autora, aby se co nejvíce vyhýbal modernímu slovníku, a tak výrazy jako sex, erotika či soulož v příběhu nenajdete, zato si hrdina často s Uenoninými dívkami vyměňuje lilii a růži a mnohokrát jsou jako dva pardálové v noci.

Bohatý, poeticky košatý a velmi obrazný autorův slovník do češtiny velmi dovedně a zručně převedl Richard Podaný (pro mne se tato kniha zařazuje jako zatím nejlepší překlad roku v žánru). Vyprávěcí styl je velmi obrazný, mnohdy až filigránsky detailní, autor ale zároveň ovládá umění zkratky či přímo vypouští některé dějové okamžiky, aby tím čtenáře vyvedl z rovnováhy a nutil ho potrápit vlastní fantazii. A ta je i bez toho namáhána velmi intenzivně, autorova osobní zkušenost se nezapře. Není to ovšem čistý surrealismus, spíš bych řekl, že díky němu se Charles Duits pohybuje volně tam, kde by se jiný autor už dávno zarazil ve volném rozletu a začal by budovat složité podpůrné konstrukce.

Příběh Ptaha Hotepa poskytuje vynikající čtenářský zážitek. Prostředí, styl vyprávění i způsob autorského myšlení výrazně vybočují z toho, co bych označil jako mainstream ve fantasy, i přes zdánlivou prostotu vyžaduje po čtenáři, aby si nasadil hlavu, případně použil tu, kterou již nasazenou má.

Charles Duits: Ptah Hotep (Ptah Hotep)
překlad: Richard Podaný
obálka: Jana Šouflová
medailon autora: Martin Šust (podklady Richard Podaný)
Triton, edice Trifid, 2006
569 stran, 279 Kč (členové klubu Trifid 189 Kč)
ISBN 80-7254-665-1