Sookie má trochu smůlu a je to právě ona, kdo nalezne v autě místního policisty mrtvolu svého kolegy z Merlottova baru. Hned nato ji napadne, že roztomilý homosexuální kuchař Lafayett už nikoho neobveselí svými dvojsmyslnými vtípky.

Servírka s nadáním telepatky se ještě ani nestačí otřepat z nepříjemného zážitku a už je vystavena nové zkoušce. Cestou na setkání s Billovým představeným Erikem je napadena menádou, čímž se, ne naposledy, rozšiřuje výčet nadpřirozených bytostí v knize, aby posléze přijala první úkol jako upírská vyšetřovatelka. Její poslání jí tak zavádí do horkého Dallasu, který nežhne jenom pálícím sluncem, ale také obrovskou nenávistí.

Sookiin názor na svoji schopnost číst druhým myšlenky se od prvního dílu dramaticky změnil. Už nepovažuje telepatii za prokletí, které jí vyřazuje z lidské společnosti, ale za dar, který dokáže jí a jejímu příteli pomoci v nejednom nelehkém okamžiku, což je podstatná změna v její osobnosti. I nadále však zůstává lehce naivní a manipulovatelná, díky čemuž se dostává do všech nelehkých a nebezpečných chvil. Na druhou stranu je ovšem nutné podotknout, že ze situací, kde jde o život, se dostává nečekaně lehce, i když si pokaždé odnese nové šrámy na těle.

Největší výtka tentokrát míří k redakční práci Baronetu, která by chtěla ještě trochu dotáhnout, i když na samotný příběh nemá žádný vliv. Na její adresu mám tři drobné výtky. První se týká klasického problému nedostatku českých ekvivalentů profesí pro ženský rod. Vyšetřující policistka je tak na straně 114 označena jako detektivka, což zní opravdu hrozně, ale o pouhé dva odstavce dál se o té samé osobě mluví jako o detektivu Kelnerové. Stejně nepřesně , i když možná vinou doslovného překladu, se dočteme, že divoký kanec má kly a tesáky. Ani jedno z toho není přesné a české ustálené výrazy, klektáky a páráky, zní rozhodně zlověstněji. Posledních nepřesností se pak odpovědní redaktoři dopustili na přebalu knihy, kde čtenáře informují o tom, že Sookii někdo zavraždil kolegyni – chudák Lafayett – a na zadní straně pak knihu přejmenovali na Upíři z Dallasu.

Charlaine Harris je vlastní velmi úsporný způsob vyprávění, kdy nepoužije ani jediné slovo navíc a k důležitým nebo rozhodujícím okamžikům míří přímo a bez oklik. Třeba oproti knihám českých autorů je to rozhodně velká změna (z poslední doby mohu srovnávat s knihami Blanky Jiruškové Kočičí noci a Františky Vrbenské Vítr v piniích). V žádném případě to ale neznamená, že by byla tato kniha nečitelná, protože Upíři v Dallasu ubíhají velmi příjemným tempem, k čemuž hodně napomáhá Sookiina myšlenková ukecanost a atraktivní „ich“ forma, kterou autorka v této sérii používá. Čtenářkám, ale možná nejen jim, se pak určitě zalíbí i pořádná dávka erotického jiskření mezi Sookie a Billem, které chvílemi přerůstá až v regulérní soft porno.

Autorka se také dokázala vyvarovat určité rozvleklosti úvodního dílu a předložila tentokrát čtenáři svižně odsýpající odpočinkové čtivo, které neklade žádné zvláštní nároky na mozkovou činnost, ale rozhodně pobaví a v žádném případě pak nenudí.

Upíři v Dallasu (recenze na Mrtví za soumraku, ukázka z Mrtvých za soumraku)
/Living Dead in Dallas/
Harris, Charlaine
Nakladatel: Baronet
Překladatel: Ludmila Havlíková, Tomáš Havlík
Obálka: Martina Kysucká
Redakce: Josef Frais
Rok vydání: 2009
Počet stran: 264
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback
Cena: 249 Kč