RECENZE: Carolyn Janice Cherryhová, Vetřelec

Pokračování románu Cizinec nás ostrým střihem přivádí do okamžiků krátce po závěru první knihy tohoto cyklu. Paidhi Bren Cameron je z léčby svých zranění odvolán na pevninu, mezi Atevi, kterým podle dávné Dohody dělá spojku s lidskou kolonií na ostrově. Dostává se však do těžkého konfliktu se svojí zástupkyní Deanou, která se chová jako jeho nadřízená. Vztahy mezi lidmi a Atevi jsou zkomplikovány nečekaným návratem kolonizační lodi Phoenix. Několik lidských i ateviovských frakcí se snaží z této nečekané události vytěžit maximum pro sebe, aniž je zajímá dopad na ostatní - a je jim jedno, jestli to jsou lidé nebo původní obyvatelé této planety.

CJC tu opět rozehrává mezikulturní vztahy. Ateviové jsou díky svému šestému smyslu - matematice - i díky biologickým odlišnostem (ačkoliv se velmi podobají lidem) velmi odlišní. Jejich gramatika je neobyčejně kontextová a postrádá jakékoliv výrazy pro lidské emoce - hlavně pro ty silné. Ateviové považují čísla za „šťastná“ a „nešťastná“, použitá slova a jejich umístění ve větě stihnou zkalkulovat dříve, než začnou mluvit, a zvládají to i v souvislém proudu řeči na obě strany - jak vyhodnotit přijatou sentenci, tak sestavit odpovídající kód pro svoji odpověď.

Jejich společnost je neobyčejně hierarchická. Trochu v tom připomíná mafiánské rodiny, věrnost je zaměřena na nejbližšího lenního pána a nevztahuje se na další osoby mimo jeho okruh. Vražda, provedená příslušníkem Cechu vrahů, a předem veřejně ohlášená Úmyslem, je způsobem řešení mezilidských konfliktů - nepříliš častým, ale legálním. Bren je ale navíc i cílem nesyndikovaných útoků - a to je také důsledek boje jednotlivých frakcí, snažících se ze hry vyřadit hlavní spojovací článek vládce Ateviů s lidmi.

Složitý děj, ve kterém se mísí konfliktní zájmy několika skupin, je bohatý a barvitý. Prvky, kterými se liší společnost Ateviů od lidské, jsou propracované a tvoří jeden z důležitých prvků, ženoucích příběh vpřed. Konflikty mezi frakcemi kolonistů, vyhrocené dalším prvkem - lodí Phoenix a cíli její posádky - se někdy kříží a někdy doplňují s motivy jednotlivých skupin mezi Atevii. Bren Cameron sice podléhá lidské vládě, ale často se musí rozhodovat sám a hledat cestu, jak zachovat oba hlavní motivy Dohody - vytvářet minimální konflikty mezi lidmi a Atevii a nezničit jejich společnost technologickým šokem.

Jenže Loď a její technologie mimoprostorového pohybu tu je a veškeré dvousetleté snažení lidí i Ateviů dostat se od parního stroje ke kosmickým lodím s klasickým kapalinovým pohonem (v době příběhu už mají osvojenou leteckou techniku a rakety jsou ve stádiu pokusů) je najednou postaveno na roveň dětským hrám. Ať Bren chce nebo nechce, technologie tu je a nezbývá mu, než se s touto skutečností smířit a pokusit se její principy nějakým způsobem předat Ateviům, aniž by se jejich společnost rozpadla.

Do toho jsou ještě přimíchány osobní konflikty a zájmy samotného Brena, rozchod s přítelkyní - kterou ovšem vídal jednou za několik měsíců, když dorazil do lidské kolonie za odpočinkem a konzultacemi, ale také jeho vztahy s jednotlivými Atevii, které ovšem jsou silně asymetrické díky jejich neznalosti emocí.

Bren je obyčejný člověk - tedy tak obyčejný, jak tento neobyčejně talentovaný lingvista a matematik v jedné osobě může být. Dělá chyby, nechává se vést svými sympatiemi i antipatiemi, a neustále balancuje na ostří břitvy, monomolekulární hranici mezi Atevii a lidmi, vymezené Dohodou a jeho smyslem pro to, co je správné z dlouhodobé perspektivy soužití obou ras.

V knize jsem našel jednu kuriozitu - téměř doslovné opakování jedné scény z prvního dílu. Jen několik vložených narážek na nové prostředí a lidi v něm po chvíli naznačilo, že se nejedná o typografický bludný kořen, přesto si myslím, že tato pasáž měla být nahrazena jinou, zvlášť, když Bren, který ji silně prožíval, ani nenaznačil, že by ho zarazilo její opakování.

Zatímco první díl byl spíše popisný a autorka v něm rozehrávala sociokulturní rozdíly mezi lidmi a Atevii, teď už se pustila do akce s podobným drajvem, s jakým uzavřela předchozí knihu. Vernovsky popisné pasáže tu již téměř chybí a rozdíly jsou spíše vysvětlovány na příkladech a v konfliktech, než abychom s hlavním hrdinou seděli na zasedáních a výklady o technologickém vývoji měli naředěné výklady ateviovských rituálů.

Výsledkem je velmi příjemně čtivá kniha, příběh je hnán přehršlemi konfliktů a není přetěžován balastními pasážemi. Navíc je víceméně samonosný a k jeho čtení není zapotřebí znát podrobně obsah první knihy - přestože ta je zajímavá složitým předivem technologického vývoje Ateviů od parního stroje k faxům a letadlům.

C. J. Cherryh: Vetřelec (Invader)
překlad: Marek Čtrnáct
obálka: Jan Patrik Krásný
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2005
521 stran, 249 Kč (členové klubu Trifid 169 Kč), brožované
ISBN 80-7254-630-9