Již podruhé nás Blanka Jirušková pod příkrovem kočičích nocí zavadí do města Darína. Města plného přístavních hospod, kde ztracené existence zapíjí svůj žal nad životem. Města plného intrik zákeřné šlechty schopné vsypat jed do vína komukoli a kdykoli, pokud jí to přinese nějaký užitek. Města, na něž svým bystrým okem shlíží ohnivý Šarž, v jehož stínu se krčí podlí uctívači Ginai Ničitelky.

Představme si knihu jako karetní partii a postavy jako hráče. Hráč odehraje svůj tah a poté čeká, až na něj zase přijde řada. Případně, pokud to kroky jejích soupeřů vyžadují, zapojí se do hry. Ovšem u Vědmy z lesa budete mít občas pocit, jako by se hráč po odehrání svého tahu zvedl od stolu a odešel. Nebudete vědět, zda se ještě vrátí a pokud ano, tak kdy. Po čase na něj zapomenete a když už bude hra bez problémů pokračovat bez něj, najednou přijde zpět. Někteří hrou zamíchají, jiní jsou vysloveně jen do počtu, ale skrývají velký potenciál pro další hru.

Hře jasně dominují dvě osobnosti – lékárnice Fínka a démon Espétran. Ostatní hráči vlastně jen tvoří půdu pro jejich vzájemné soupeření. Vystrkovat růžky ale začínají uctívači zlovolné Ginai a je zřejmé, že další hra se bude točit především kolem nich.

Jedná se o vyprávění spletité, leč nikoliv složitostí děje, ale jeho podáním. Kniha je plná filozofických úvah, ať už odehrávajících se v dialozích mezi hrdiny, nebo jen v jejich myslích. Je třeba neustále dávat pozor na každé slovíčko, jinak by vám mohlo uniknout leccos důležitého. To hlavní totiž autorka mnohokrát vložila do jediné věty. Ano, je možné nechat se prostě unášet proudem vyprávění, ovšem tento styl čtení nemusí vyhovovat každému a zážitek z knihy pak bude jen poloviční. Avšak pokud přistoupíte na autorčiny pravidla, čeká vás skvělý zážitek. Temnou a takřka poetickou atmosféru knihy potom dotváří bohatý jazyk. Autorčin talent na poezii se rozhodně nezapře.

Přesto ale Vědma z lesa ve srovnání s prvním dílem neobstojí. Během čtení jsem se nemohl ubránit jakési dějové prázdnosti, jako by druhý díl byl pouze překlenovacím mostem sloužícím jen k vyjasnění vztahu mezi Fínkou a Espétranem před nadcházejícími událostmi. Jedná se ovšem o most bohatě zdobený a procházet se po něm je potěšením. A taky jí schází nějaká pořádně tragická postava, ačkoli minulost Espétrana do jisté míry tragickou je. Je velmi těžké vžít se do citů účinkujících postav, text se tak může zdát trochu emocionálně plochý. Někdo jako Falxius z prvního dílu knize hodně chybí.

Na konci knihy najdete návod na dvě karetní hry z Darína. Je ale trochu škoda, že pravděpodobně nejdou hrát s normální sadou karet. Obálka od Jany Šouflové je excelentní a nejsem si jistý nakolik mi právě ona nevsugerovala onu temnou atmosféru. Rovněž vnitřní ilustrace od stejné autorky jsou krásné a potvrzují, proč Jana Šouflová patří mezi domácí ilustrátorskou špičku.

Na vynášení nějakých ortelů je ještě brzy a je třeba si počkat, s čím přijde třetí díl. Nezbývá než doufat, že se tak stane co nejdřív, protože spoustu drobností a lehkých naznačení v textu by čtenář mohl zapomenout.

Hodnocení: 60 %.

Jirušková, Blanka
Kočičí noci 2: Vědma z lesa (recenze prvních Kočičích nocí od Míly Lince)
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka a vnitřní ilustrace: Jana Šouflová
Korektury: Jana Kopečková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2009
Rozměr: 105 x 165
Provedení: Paperback
Cena: 153 Kč