RECENZE: Arthur C. Clarke, Marťanské písky

Je až k neuvěření, jakým vizionářem Arthur C. Clarke byl ve svých románech a přitom dokázal své knihy obdařit vrchovatou měrou imaginace - čiré radostné fantazie pramenící z neuvěřitelného optimismu a lásky k psaní - vycházející z dostupných faktů a logiky. Příkladů bychom mohli nacházet nepočítaně a nejinak tomu je i v případě Marťanských písků, které nakladatelství Baronet nedávno vydalo podruhé.

Spisovatel Martin Gibson byl vybrán, aby jako první "obyčejný" člověk cestoval připravovaným komerčním letem na Rudou planetu a své zážitky populární formou zprostředkoval lidem na Zemi. Čtenář se nemusí obávat, že by několika měsíční trip dokázal nudit. Clarke tuto dobu dokázal využít k seznámení se se členy posádky a samotným vypravěčem Gibsonem. Skutečná dobrodružství, kupa napětí a tajné projekty se objevují až na povrchu Marsu.

Samotný příběh je sám o sobě dostatečně nosný, zvlášť když se Gibson během cesty a pobytu na Marsu dozvídá zajímavé skutečnosti o jednom členovi posádky a řeší stíny své minulosti, které ho skrze jeho mladistvé "chyby" pronásledují přes uplynulé roky a milióny kilometrů prostoru. Náznak spiknutí na planetě sice nemůže konkurovat moderním thrillerům, ale čtenáře neurazí a ani po více jak půlstoletí nepůsobí nikterak směšně. Nejzajímavějšími momenty jsou však technologické a biologické vize posouvající děj kupředu a překvapující svojí nadčasovostí či logickou opodstatněností.

Cestu na Mars Clarke vypočítává na tři měsíce, což určitě není nereálné, ačkoliv soudobí vědci počítají spíše s necelým rokem, zde se Clarke vyhnul problémům s ponorkovou nemocí, na kterou nemá posádka čas ani pomyšlení. Trajektorie letu totiž musí členové vesmírného plavidla Ares vypočítávat sami (zajímalo by mě, jestli kvalifikaci zdatného matematika splňují současní kosmonauté). Vyřešení problému s umělou gravitací (odstředivka) nebo naopak se stavem beztíže předběhly svou dobu o desetiletí. V nekonečné noci vesmíru si Clarke nachází čas na romantiku (hvězdná obloha, vzdalující se Země, atp.) i humor (Při výstupu do volného prostoru si Gibson všimne listu papíru, který z lodi vyhodil a přemítá o tom, jestli ho někdy někdo bude možnost číst mimo Sluneční soustavu). Ani problematika meteorů a kosmického smetí není zapomenuta. Skutečné orgie pak začínají v cíli cesty, kde Clarke propracoval možnosti teraformace Marsu, díky vědeckým špičkám v rozrústající se kolonii nastínil skutečnost vědeckého náskoku v některých odvětví oproti domovské planetě. Podobné třešničky by vystačili na celou objemnou zavařovací sklenici.

Postavy se z dnešního pohledu zdají skutečnými pionýry a vynikají neuvěřitelným smyslem pro zodpovědnost a morálku, přesto nejsou díky vzájemným vztahům a zážitkům neživoucí, ale nadmíru plastické. Snad jediným problémem by mohla být emancipace, protože ženy jsou opět trochu opomíjeny, ale mezi řádky si můžeme přečíst, že na čtvrtou planetu se v první fázi kolonizace dostali pouze vědecké špičky. Na druhou stranu jsou vesměs zmiňovány jako důležitá součást chodu Marsu v netechnických oborech a domýšlením zmínky o vysoké porodnosti v kolonii mladých lidí bych si mohl zadělat na velké problémy s něžným pohlavím ;-) Překvapivě se v románu nevyskytují pouze na obtíž, jak jejich absenci v knihách kdysi charakterizoval Asimov.

Patříme mezi ty šťastné národy, pro něž se Clarke nestal fenoménem pouze díky Vesmírné odysee, ale kdykoliv si ve svém rodném jazyce můžeme vychutnat to, proč byla padesátá léta vrcholem Zlatého věku SF.

Hodnocení: 80 %.

Marťanské písky (ukázka)
/The Sands of Mars/
Clarke, Arthur C.
Nakladatel: Baronet
Překladatel: Vladimír Lackovič
Obálka: Valentino Sani
Redakce: -
Rok vydání: 2009 (1998 první vydání)
Počet stran: 240
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback
Stav: nové vydání
Cena: 219 Kč

Mohl by vás zajímat román Svět lo Země.