28.3.2024 | Svátek má Soňa






RECENZE: antologie Orbitální šerloci

7.11.2006

 

Orbitální šerlociDevět povídek je usazeno do nejrůznějších prostředí, to orbitální je tu ale spíše výjimkou. Hned první povídka Stačí vyndat nejtek... Jaroslava Velinského je milou hříčkou se zajímavou pointou, hravá a příjemně čtivá. Megapolis má problém - tak nějak se kousek po kousku ztrácí. Tu mizí vzduch, tu přepážky, tu celé patro. Druhá kůže Petra Kaufnera je vyprávěním o tajemné vraždě v Plzni, ponurý mix naší ponuré současnosti a ponurých mýtů dávnověku je ryzím hororem.

Nikoliv gin, nikoliv džin, ale robot, to byl obsah jedné zajímavé láhve. A člověk, který ji vypil, se stal supermanem - aspoň na chvíli. Na tak dlouho, aby zjistil, proč je obviněn z vraždy, kterou nespáchal. O tom vypráví Josef Pecinovský v povídce Muž, který vypil robota. Juraj Červenák se v povídce Kámen a krev pohybuje ve své doméně - je to slovansko-byzantská fantasy naplněná těžkotonážní magií.

Ondřej S. Nečas v Případu rudé gladioly rozehrává transmutační šachy, jejichž figurky jsou černé i bílé. Michal Špaček a jeho Dobří, zlí a bohatí jsou zajímavým mixem Středozemě a Bradavic, spíše humorným než jakýmkoliv jiným. Zato Jana Rečková v Konci sezóny v Ponorce nás uvádí do světa postkatastrofického, krutého a složitého. Jiří Pavlovský a jeho svérázný humor nám přivádějí Ztracenou apokalypsu, příběh s přímo ďábelskými zvraty. Celou antologii uzavírá Lunární potápěč Ondřeje Neffa, příběh jednak umístěný do světa Jakuba Nedomého, jednak navazující na slavný Clarkeho příběh Měsíční prach (tyto konotace mne víc než potěšily).

Čistá klasická detektivka je dnes vzácností a tato antologie to potvrzuje. V každé povídce najdeme záhadu, tajemství nebo přímo zločin a také se dozvíme, kdo je pachatelem nebo původcem, v tom se do této kategorie zařazují. Všechny však především patří do kategorie literární fantastiky, z klasických detektivních schémat méně, ale často více vybočují. Příběh Jany Rečkové chvíli vypadá jako Deset malých černoušků, brzy ale zjistíte, že ve hře je ještě někdo další. V příběhu Michala Špačka je důležitější děj než pachatel. Ondřej Neff nás oslňuje dějovými zvraty s použitím nejrůznějších cliftonových kladívek.

Nejvíc se mi líbily povídka Juraje Červenáka (v podstatě jediná čistokrevná detektivka), hříčka Jaroslava Velinského (jeho pointu jsem si vychutnal) a Neffův arkádský příběh (ten ovšem jako neffovská akčňárna a ne jako detektivka), pobavil jsem se u Dobrých, zlých a bohatých a mráz po zádech mi běhal ze světa, který představila Jana Rečková. Celkově je však antologie spíše jen těsně nadprůměrná.

Orbitální šerloci
editoři: Antoník K. K. Kudláč, Tomáš Němec
obálka: Jan Patrik Krásný
Mladá fronta, edice Ikaros, 2006
416 stran, 199 Kč, brožované
ISBN 80-204-1488-6

pagi










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...