• Františka Vrbenská: Sequor trahentia fata
  Být fextem - nezranitelným - je ve třicetileté válce opravdu poklad. Ale tato vlastnost s sebou nese prokletí.
  Ačkoliv se příběh odehrává na více místech Evropy, je ve skutečnosti komorním vyprávěním. To, co se děje okolo hlavního hrdiny, jsou kulisy, na jejichž pozadí se odehrává jeho těžký vnitřní boj. Nezranitelnost a tedy téměř nesmrtelnost vypadá jako vynikající věc, ale nese s sebou těžký úděl pozorovat lidi okolo sebe, jak umírají, jak jsou drceni okovaným kolem Martova vozu. Láska je přepych, kterého se člověk nesmí dopustit - a pokud ano, musí nést následky.
• Jana Rečková: Dobrý dům na hraní
  Dlouhověcí lidé odevzdali vládu nad zemí Základním lidem - ale z povzdálí stále ovlivňují dění. Jenže sami jsou rozděleni na několik frakcí a tak dochází k těžkému střetu.
  Jana Rečková vyniká schopností nalézat stále nové a nové nápady a prostředí svých prací. I tady je zase něco nového a jinak, než v jejích předchozích textech. Podobně jako Františka Vrbenská, i ona píše velmi kultivovaným stylem, a tak tu máme dobrou povídku ke čtení.
• Vlado Ríša: Pták Noh
  České poselstvo ve středověké Itálii, zálety vyslancova syna za královou dcerou a neuvážené slovo samotného vyslance - slib, že uloví ptáka Noha.
  Povídka je typicky conanovským příběhem velmi stylově příbuzným howardovskému vzoru, byť posazená do jiného světa a tedy s jinými hrdiny. Magii tu nenajdete, jen mýtické zvíře, a k tomu alchymii - chemii. Zábavný příběh, lehkonohý a příjemně čtivý.
• Edita Dufková: Ti, kteří nechodí po zemi
  Quetzalcoatl a jeho bratři si s lidmi hrají, někdy jim pomáhají, někdy ne. A tak se velekněz Tenoch vydává do temnot, aby zjistil, kdo a proč ukradl duši malému královskému synkovi.
  Fantasy z předkolumbovské Ameriky plně dodržuje schémata náboženství, v němž se odehrává.
• Veronika Válková: Nezapomeň...
  Slovanská fantasy, variace na téma klamu, oběti a neuváženého slibu. Mladík Odolen má zvláštní schopnost pokazit vše, co se dá, a slouží jako ilustrace toho, že konec dobrý ještě neznamená všechno dobré - a obráceně.
  Klasická zápletka posouvá jinak zajímavý příběh spíše do kvalitativního středu této sbírky.
• Miroslav Hokeš: Bílý kondor
  Těžkotonážní magie ovládla ostrov - a bojovat s ní se téměř nedá. Kdysi kvetoucí krajina a prosperující vesnice jsou dnes útulkem hrůzy, vzniklé z dobrého úmyslu. A místo něj přichází jiný dobrý úmysl...
  Mirek Hokeš není psavec, ale každá jeho povídka stojí za přečtení.
• Lucie Lukačovičová: Sluneční štít
  Sledujeme několik dní na předsunutém bojovém stanovišti.
  Povídka začíná v rozehraném ději a má otevřený konec - jako kdyby to byla ukázka z většího celku, ze kterého se ke čtenáři dostala vlastně jenom atmosféra. Nejkratšímu textu antologie (16 stránek) by výrazně prospělo rozšíření a doplnění o chybějící součásti, aby působil uceleně a byl samonosný.
• Leonard Medek: Dům Hada
  Na počátku sedmnáctého století se hrstka Španělů vypraví po stopách neúspěšné konkvisty v očekávání bohaté kořisti ukryté v nepřístupném stupňovitém chrámu. Místo zlata naleznou stříbro, místo bohatství překvapení.
  Povídka je přesně to, na co jsme si u Leonarda Medka zvykli - dobrodružný příběh a kvalitní text, oboje dohromady a v míře nadprůměrné.
• Richard Šusta: Návrat meče
  Niet, námezdný bojovník, prožívá těžké období. Místo relativně klidného doprovodu kupeckého vozu se dostane do středu dvorských intrik, jakých ve staré Číně bylo ažaž. Zachránit ho může jenom jeho meč - pokud ovšem bude vědět, jak ho správně použít.
  Dramatičnost a spoustu mrtvol dokázal Richard Šusta skloubit s poetikou a emocemi.
• Zdeněk Rosenbaum: Zavřená cesta
  Nalezenec, prožívající své dětství v nejrůznějších domovech a internátech, se najednou setká se člověkem, který mu rozumí - a kterému rozumí on. Ale to je jen počátek dlouhého hledání vlastní identity.
  Rosenbaumovsky ironický příběh, ve kterém se setkáme s klasickými klišé fantasy otočenými naruby, oblečenými do klaunského kabátku a tlukoucími hlavou o zeď. Výborná připomínka toho, že do žánru mají co promluvit i ti, se kterými se v něm nepotkáváme každý den.
• Petra Neomillnerová: Květ skály
  Skála - to je Temná škola, kruté místo pro adepty, z nichž přežijí jen někteří. Mistři hledají cestu, jak svoji moc posunout ještě o kousek výš, novou sílu jim má dodat Dítě Černé Luny. Jenže ne každý pokus se povede tak, jak byl naplánovaný.
  Krutý a nelítostný svět - to je prostředí, které autorka umí vykreslit natolik věrně, aby se čtenář začal bát. Jenže to jí je málo - vede nás k tomu, abychom se báli toho, co by se z toho světa mohlo stát ještě dalšího.

Jedenáct povídek v této antologii reprezentují odlišné styly a prostředí. Vlado Ríša se vyhnul tolkienovským odvarům, ukazuje nám mnohotvárnost žánru a díky důrazu na kvalitu tak sestavil více než dobré čtení. Nejméně do výběru zapadl Sluneční štít, spíše výňatek z delšího textu než ucelená povídka (při pouhých 16 stranách by snesla rozšíření a doplnění), a to i přes jinak dobré literární kvality. Veronika Válková zopakovala klasický příběh, známý v různých variacích, a tak je Nezapomeň... druhým slabým místem sbírky. Nejvíc jsem se bavil u obou humorných příběhů, nejvíc jsem se bál u povídek Mirka Hokeše a Petry Neomillnerové. Hned pak řadím Leonarda Medka a Janu Rečkovou, zbývající texty se pak pohybují v oblasti mezi těmi nejlepšími a kvalitou.

Pestrost je určitě hlavní charakteristikou této sbírky. Vlado Ríša a Zdeněk Rosenbaum tu zastupují ne sice přímo humornou fantasy, ale určitě fantasy s humorem, čímž se odlišují od ostatních až děsivých příběhů, z nichž vavřínové věnce za ponurost obdrželi Petra Neomillnerová a Edita Dufková. Světy příběhů Petry Neomillnerové a Mirka Hokeše jsou kdesi daleko od toho našeho, Jana Rečková ten svůj umístila přece jenom o kousek blíž (ten kousek reprezentují motorky a samopaly), naproti tomu Zdeněk Rosenbaum je dobře zakotvený tady a teď. Časová linie se táhne od Aztéků (Edita Dufková) přes slovanské kmeny (Veronika Válková), starověkou Čínu (Richard Šusta), středověk (Františka Vrbenská, Vlado Ríša, Leonard Medek), až do současnosti (Zdeněk Rosenbaum). Dobrodružné příběhy (Vlado Ríša, Leonard Medek) mají svůj protipól v psychologizujících povídkách (Františka Vrbenská, Richard Šusta a kupodivu i, aspoň trochu,  Petra Neomillnerová). Těžkotonážní magie Edity Dufkové a Mirka Hokeše má protipól v civilních světech Vlada Ríšy a Leonarda Medka, kde se vyskytují „pouze“ poněkud nestandardní živočichové.

Vlado Ríša nejenom sám píše, ale i žánru rozumí a dokázal uspořádat velmi dobrou antologii, v níž si každý najde dost „svého“ čtení. Pokud vám tu chybějí jména jako Jaroslav Mostecký, Ivana Kuglerová nebo Vladimír Šlechta, není to myslím na úkor kvality, ale spíše omezení rozsahem a zároveň i výzva pro Vlada, aby co nejdříve dal dohromady další svazek, kde bych se rád setkal třeba ještě s Mirkem Žambochem, Janou Jůzlovou či s Jiřím Walkerem Procházkou. Neboť v povídkách - kupodivu - je z čeho vybírat, pokud víte kde a umíte jak.

2005: česká fantasy
ed.: Vlado Ríša
obálka: Jan Patrik Krásný
Mladá Fronta, 2006
461 stran, 239 Kč, brožované
ISBN 80-204-1340-5