Filén je tabíb - léčitelka, navíc velmi dobrá a velmi úspěšná. Když se usadí v Bakře, královském hlavním městě, netuší, že tím dostala jednu ze tří hlavních rolí ve věštbě. Ale brzy to pozná - královna matka, která získala pro svého syna Raroba královský trůn podvodem, intrikami a vraždami, jimiž obešla nárok Alvabariho, dříve narozeného z jiné matky, ale také ze sémě královského, se rozhoduje rychle.

Pokud Filén zvolí Raroba, bude vše v pořádku. Pokud zvolí Alvabariho, královna-matka Zinda jen bude pokračovat v zametání cesty pro své dítě. Její touha po moci je bezbřehá, a protože využívá pomoci božstva, je také podložena nadlidskou mocí.

Filén ale tohle všechno neví, jen časem začíná tušit, že se okolo ní děje něco podivného. Oba královští synové zkříží její cestu, a ona si vybere. Jenže unést tíhu této volby je i pro neobyčejnou Filén těžké, a tak se příběh rozehrává do obrátek. Vrstva Filén - léčitelky a filantropky je sama o sobě zajímavá i ve své poklidnosti. Filén doplní svoji domácnost otroky, ale zachází s nimi po svém - učí je různé dovednosti, aby časem mohli převzít otěže svého života do vlastních rukou, přijme do učení dívku, která chce pokračovat v jejích stopách, organizuje domácnost a vykonává praxi.

Zato vrstva věštby, v níž se střetávají Filén, Alvabari a Zinda, je plná dramatických momentů. Rarob, slabý syn dominantní matky, je víceméně mimo hru. Do vyplňování příkazů Zindy se mu moc nechce a když už ji musí poslechnout, tu a tam je  pozmění a změkčí, je spíše poněkud vzdorným nástrojem, než hybatelem děje. Filén má mimo své léčitelské schopnosti i některá nadání, se kterými se příliš nechlubí, ale když jde do tuhého, odkryje je a pomáhá jimi sobě i svým blízkým.

Celkově má příběh akci spíše rozředěnou vyprávěním o Filén a jejím životě, vyprávěním propracovaným, i když někdy odbíhajícím od hlavní dějové linie. Písek ve větru se čte velmi dobře, balancuje na hraně mezi dobrodružnou akcí a osobním vývojovým a rodinným příběhem a i přes velmi drsné situace v sobě nese docela velkou dávku pohody a optimismu. Má však spíše známky novely než románu, vyprávění o Filénině životě (dětství i současnosti příběhu) jsou dějově jednoduchá, mají ale výraznou a dobře propracovanou atmosféru. Písek ve větru se mi četl dobře (a rychle), a Filén patří k postavám, které zůstávají v paměti.

Román Alexandry Pavelkové vznikl už před více než osmi lety - v roce 1997 právě za něj získala titul Lady Fantasy, v roce 1999 byl vydán nakladatelstvím Epos (samozřejmě ve slovenštině jako Piesok vo vetre) a své autorce přinesl další ocenění - cenu ASFFH (1999) a cenu Istron (2000). Vydání v češtině tedy vrací tento titul na knihkupecké pulty a zpřístupňuje jej rozsáhlé skupině čtenářů, kteří již měli možnost číst její povídky jak v časopiseckých vydáních, tak v knižní edici (Prokletá přísaha, 2001).

Alexandra Pavelková: Písek ve větru (Piesok vo vetre)
překlad: Robert Pilch
obálka: Michal Ivan
Wales, 2005
251 stran, 199 Kč (pro členy Klubu čtenářů SF 140 Kč), brožované
ISBN 80-86939-01-4