RECENZE: Alan Campbell, Zjizvená noc – Kodex Hluboké brány 1
Právě v knihkupectví držíte v rukou román Alana Campbella s názvem Zjizvená noc a jste plni očekávání. Rozhodujete se, zda investovat své těžce (či lehce) nabyté peníze právě do této knihy, označené jako moderní dílo fantasy. Inu, přemítání o tomto dilematu nechám pouze na vás, ale neodpustím si, abych vám o knize nesdělil několik drobností, protože vím, že každý rozumný člověk potřebuje informace, aby se dokázal svobodně rozhodnout o koupi produktu.
V autorově debutu se nadšeně vydáte do fantasy světa predikovaného zejména neobvyklým městem Hluboká brána, které je zavěšeno řetězy nad "bezednou" propastí. Už sama tato představa je natolik šokující a neuvěřitelná, že před vás staví nemálo otázek, které by si zasloužily, abyste na ně dostali odpovědi. Přestože se jedná o Campbellovu románovou prvotinu, nemusíte se obávat autorovy invence a nedostatku zkušeností, které mimo jiné získával i jako člen týmu, který světu dal počítačovou hru Grand Thef Auto.
Šílená vize města, pohupujícího se s desítkami tisíci obyvateli nad tmou zastřenou propastí, je založena na racionální úvaze o světě, kde je všechno jinak, snad kromě samotného lidského chování, snů a tužeb. Obyvatelé Hluboké brány žijí s jedinou jistotou: Jejich duše je součástí krve. Na této tezi postavil Campbell celé náboženství v čele s bohem Ulcisem, který do své "milosrdné" náruče přijme pouze kompletní psyché. Bohužel však pro počestné obyvatele města řádí jednou za osmadvacet dní nad jejich hlavami démon s křídly a černýma očima zvaný Karneval. Krev totiž tiší jeho hlad, dává padlému andělovi dlouhověkost a neuvěřitelné regenerační schopnosti - již po tři tisíce let. Nehledě na to, že Karneval je žena.
Každé náboženství musí spravovat jeho církev jako dohlížitelský orgán nad dodržováním správných postupů libých bohu. Církev Ulcisova a města Hluboké brány se řádění anděla snaží zastavit nejenom svými elitními jednotkami nebo za pomoci armádních složek, ale v neposlední řadě také pomocí posledního žijícího anděla s bílýma očima. Posledního z rodu "hrdých" obránců víry a obyvatel města a zároveň parodujícího dávný vznešený rod okřídlených válečníků, který se nyní hodí možná tak k udržování starých tradic a zvyků. Například odvážet těla zesnulých k okraji města, aby jejich duše mohla spočinout na dně v Ulcisově náruči.
Město tak bizarní, jakým Hluboká brána bezesporu je, však nemůže být absolutně soběstačné, napadá vás. K zásobování tisíců občanů jsou třeba farmy v jeho sousedství, které však nejsou zavěšeny na řetězech. Okolí tohoto zvláštního světa není rozsáhlé, avšak postačující k nasycení mnoha hladových krků. Z jedné strany se tyčí neúrodné hory, kde staletí rezaví mocný stroj zvaný Zub Boží, který kdysi ukoval a natáhl první nosné řetězy. Dnes je však zdánlivě nepohyblivý a téměř zapomenutý hluboko v srdci pustin obývaných barbarskými Hešety, jejichž nebezpečí dávno potlačila hlubokobranská armáda společně s letkou andělů. Dílo zkázy na necivilizovaných primitivech pak dokonaly generace travičů: alchymistů, jejichž současným zástupcem je racionální, avšak nenávistí a pomstou zaslepený Devon.
Devon ovšem není jediným, koho sžírá pocit nespravedlnosti a ztráty. Sběrač Nettle přišel o svoji jedinou dceru, navíc zbavenou krve a tudíž i možnosti spočinout ve zmiňované náruči Ulcisově. Tento hromotluk se vydává po stopách Karneval, aby dovršil svoji pomstu, dokud se však nedozví, že jeho dceru si nevzala Karneval, ale někdo úplně jiný, kdo chce získat téměř zapomenutý elixír zaručující člověku nesmrtelnost a podobně zázračné regenerační schopnosti, jakými disponuje Karneval.
Na výchovu posledního anděla Dilla dohlíží presbyter Sypes a k jeho vojenské výchově určí mladou legionářku Rachel Haelovou. Dostáváme se tak k pomalu a obtížně se rodícímu novému přátelství ustrašeného a nesebevědomého Dilla, jemuž má být učitelkou mladá a rozhodná Rachel.
Postavy, jejich role a směřování románu jsou načrtnuty, ačkoliv čtenář sám se jednotlivá tajemství města, církve i jednotlivých hrdinů dozvídá postupně, bez nátlaku - z děje. Komplikovaní jedinci dostatečně motivovaní vás bezesporu zaujmou, vždyť jejich jednání je uvěřitelné, jsou tak lidští. Tají svoje ztráty před okolím a utvrzují se jimi ve svém konání, ač to stojí bolest a životy mnoha jiných. Jejich morální základ je přesto rozdílný. Někteří se na ostatní nedívají jako na sobě rovné a dokáží jít přes mrtvoly, manipulovat s ostatními. Druhým záleží na pomyslném žebříčku osobních hodnot a přestože mají jasný cíl, snaží se neubližovat nevinným. Prostředky pak volí podle výše uvedeného - brát kde to jde, kout pikle, nebo naopak potřebné získat poctivou prací a nezklamáním důvěry. Archetypů naleznete dostatek, přesto každý z hrdinů splňuje lidskost v podobě rozmanitosti i neopakovatelnosti svých zážitků, kterými byl utvářen.
Fantasy literatura byla mnohokrát definována, v debutu Alana Campbella se pouze potvrzuje vize fantasy světa jako takového, který stagnuje - je uzamčen v předsudcích mocných a jakékoliv touhy po pokroku jsou v něm předem určeny k nezdaru. Ve světě Hluboké brány nalezneme nejenom středověký marasmus tvrdé dřiny a pevně dané hierarchie společenského uspořádání, ale i náznaky vyspělejší technologie v podobě vzducholodí nahrazujících vymírající druh, slušné kovářství (zejména pokud se jedná o výrobu ocelových řetězů) nebo solidní znalosti biologických látek (přírodních jedů či bojových plynů). Lze se trochu podivovat, že se autor nepokusil vytvořit vlastního Tleskače, neboť vliv andělů na letectví by nemusel být nikterak zanedbatelný, ale to už by člověk z pozice recenzenta zašel až příliš daleko. Podobně je opomíjena mořeplavba - autor lidem v románu přisoudil nezájem o objevování vzdálenějších končin za mořem - neúrodných a nebezpečných, přesto možná lákavých.
Stagnaci a nepřerušenou dobu temna můžeme hledat v analogii s církví. Alespoň ta katolická držela v naší historii monopol na vzdělání, čímž snáze udržela v poslušnosti a posvátné bázni nevzdělané podané. Tímto si u nemnohých může získat silné sympatie právě Devon, který při rozhovoru s presbyterem Sypesem kontruje, že obyvatelé Hluboké brány jsou již od narození v zajetí očekávání vlastní smrti. Oproti tomu barbarští Hešeté uctívají bohyni Ayen - bohyni života, jejímž zavrženým synem je právě Ulcis. Tak trochu "Feistovsky" mi vyznívá kontrast slušné mechaniky a tajemstvím obestřené historie propasti a nad ní zavěšené Hluboké brány. Milovník racionality a vědy snadno začne pátrat v náznacích a očekávat vysvětlení v podobě nanotechnologií, vyspělých civilizací a genetického šlechtění. Buďte však uměření a akceptujte fantasy svět takový, jaký ho předestřel samotný literát. Jednoduše magický, neuvěřitelný, vymyšlený (ovšem s jasně definovanými pravidly).
Campbell buduje napětí a rozkrývá tajemství postupně. Knihu tak nemůžete jednoduše zaškatulkovat jako "vlakové čtivo". K vychutnání si požitku z četby této knihy je potřeba se usadit v klidu a na delší dobu, abyste si vychutnali srozumitelný jazyk a výtečně odvedenou překladatelskou práci Markéty a Davida Záleských. Jazyk není opentlen malebnými přívlastky a složitými kompozicemi přídavných jmen. Naopak je stručný a úderný, nejvíce pak v dialozích - mnohdy se rozvíjejících jednotlivými slovy. Díky tomu vás kniha okamžitě pohltí a vaše fantazie začne naplno pracovat, domýšlet si, aniž byste byli nuceni přemýšlet nad významem jednotlivých vět nebo souvětí.
Atmosféře knihy pak vévodí šero a tma, všeobecná stísněnost, veskrze děsivé kulisy. Tuto bezútěšnost tvůrce příběhu nastolil samotnou bizarní vizí Hluboké brány. Řetězy jsou staré a tak je téměř na denním pořádku, když se v hlubinách propasti ztratí jedinec nebo i celá budova. Každé novoluní si přidejte teror v podobě "stolování" Karneval. Připomínku londýnských ulic v okolí Whitechapelu zajišťuje neznámý "vysávač" pachtící po andělském víně. Odkazů, umně skrytých a zakomponovaných, na známá díla můžete bezesporu najít mnohem více, otázkou pouze zůstává, které si domýšlíte nebo jejich podobnost autor použil čistě nevědomě či náhodně.
Vyvrcholení románu první epizodu z trilogie Kodex Hluboké brány uzavírá, zároveň nechává dostatek nezodpovězeného k dalším pokračováním, která v zahraničí již vyšla jako Iron Angel (2008, č. Železný anděl, připravuje Laser-books) a God of Clocks (2009, č. Bůh času, připravuje Laser-books). Po boku Lží Lockeho Lamory se druhý román laserovské edice Moderní díla fantasy vybarvil do velice přitažlivých barev.
S čistým svědomím tak knihu mohu doporučit všem, kteří skvělou literární zábavu spojují i s inteligencí, nápadem, profesionalitou a přesahem. Všem těm, kteří se nebojí, že u čtení mohou přemýšlet a občas se zatoulat do jiného světa.
Hodnocení: 80 %.
Zjizvená noc (informace o knize, Majklova recenze, Lamentina recenze)
/Scar Night/
Campbell, Alan
Nakladatel: Laser-books
Překladatel: David Záleský, Markéta Záleská
Obálka: Dominic Harman
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 428
Rozměr: 130 x 200
Provedení: paperback
Cena: 319 Kč