Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.
Po pauze zapříčiněné z větší části mou leností a z menší části pobytem na Festivalu fantazie pokračujeme v našem seriálu posledním dílem věnovaným "Velikánům, i těm menším" – příště se již budeme zabývat "Zapomenutými".
O Johnu Wyndhamovi (1903-1969) jsem se zejména s ohledem na jeho rané hororové povídky velmi stručně zmiňoval v deváté části tohoto cyklu "Povídky různé, zejména hrůzné".
Ovšem jeho naprosté literární začátky se pohybovaly v oblasti science fiction. Český čtenář má to štěstí, že v českém překladu vyšly dvě jeho nejranější povídky.
Vůbec první Wyndhamova povídka "Světy na výměnu" byla publikována již v roce 1931. Autor v ní užívá téma v té době tak oblíbeného cestování v čase, kdy budoucnost lidstva není zdaleka tak růžová jak by bylo lze očekávat. Konkrétně tak v této povídce naši půl milionu let vzdálení potomci žijící v naprosto nevyhovujícím životním prostředí se rozhodnou udělat čenž – oni se přestěhují do naší doby a my budeme přestěhováni do doby jejich. A pokud se nám to nelíbí, tak si můžeme stěžovat na nádraží.
To v pořadí druhá publikovaná Wyndhamova povídka "Ztracený stroj" z roku 1932 je zcela jiný kalibr. Průzkumná marťanská loď, jejíž osádku tvoří Marťan a robot, ztroskotá na Zemi, přičemž Marťan havárii nepřežije. Osamělý marťanský robot bloudí po Zemi a když si uvědomí beznadějnost svého postavení, svoji osamělost a to, že se nikdy nebude moci navrátit na Mars, tak raději spáchá sebevraždu. Dávno před Asimovovým "Dvěstěletým člověkem" (1), a dokonce i před del Reyovou "Helenou O’Loyovou" (2) píše Wyndham mimořádné a působivé emocionálně vypjaté dílko, v němž stroji (navíc pocházejícímu z jiné planety) přiznává lidské city.
Clifford D. Simak (1904-1988) je českému čtenáři znám poměrně velice dobře jako autor farmářské a maloměstské science fiction.
Jeho literární začátky byly ovšem zcela jiné. Svoji první povídku publikoval Simak již v roce 1931, a český čtenář má opětovně to štěstí, že ji má k dispozici. Povídka "Svět rudého Slunce" je kuriozitkou nízké úrovně, v níž pozemští cestovatelé v čase se dostanou ze současnosti (resp. z roku 1935) do budoucnosti vzdálené sedm a půl milionu let, kdy se Země nachází na sklonku své existence. Zapomeňte ovšem na Campbellovu nostalgii v povídkách "Soumrak" (3) nebo "Noc" (4), Simak nám ve svém dílku servíruje prvoplánový (a hloupý) dobrodružný příběh.
V roce 1935 pak v malonákladovém časopise Marvel Tales vydává Simak svoji povídku "Stvořitel", kterou by pro její kontroverznost asi těžko mohl vydat v "seriozních" science fiction periodikách. Ne nadarmo ji Mike Ashley zařadil do své antologie extrémních povídek – rozhodně musilo být kacířské a provokativní prezentovat v roce 1935 v USA názor, že Bůh není nic jiného než mimozemský vědec, a že náš vesmír (včetně Země a lidí na ní) není nic jiného kousek hmoty v baňce tohoto mimozemského vědce. Tuto povídku plně doporučuji Vaší pozornosti, po jejím přečtení pravděpodobně získáte o Cliffordu D. Simakovi zcela jinou představu než jakou jste o něm doposud měli.
BIBLIOGRAFIE ČESKY VYŠLÝCH ZÁJMOVÝCH DĚL WYNDHAMA a SIMAKA