Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.
Něžnost, citlivost, empatie – to jsou základní atributy tvorby velikána americké science fiction minulého století Theodora Sturgeona (1918-1985), který obdobně jako jiný velikán Clifford D. Simak stál mimo hlavní proud science fiction – zatímco ovšem Simak preferoval maloměstskou a farmářskou science fiction, Sturgeon se s bravurou sobě vlastní pohyboval v citlivých zákoutích duše.
Kdo četl jeho skvělý román Snící drahokamy (1) nebo cyklus Víc než člověk (2) ví, o čem mluvím. Bohužel se svojí poetičností a zdánlivou absencí akce nezapadají Sturgeonova díla do převládajících trendů současných vydavatelství, a tak je situace s vydáváním jeho knih taková, jaká je.
Sturgeon začal publikovat v roce 1937, a díky nakladatelství Epocha, které v roce 2004 vydalo povídkovou sbírku Bůh v zahradě a jiné vize, má český čtenář alespoň jakoutakous představu o raných Sturgeonových povídkách napsaných v letech 1939-1944.
Právě povídky vyšlé v této povídkové sbírce jsou tak dobré, až jsou nenápadné. Na první přečtení v podstatě nijak výrazně neupoutají, a jejich vyzrálost a autorskou vyspělost si čtenář uvědomí až při opakovaném čtení, když je začne porovnávat s tvorbou i věhlasnějších autorů publikujících ve stejné době. Zvláště ve srovnání s Asimovem nebo van Vogtem působí Sturgeonovy povídky jako pohlazení po duši.
Sturgeonovy povídky jsou totiž laskavé bez ohledu na to, jakého zaměření jsou – ať již jsou fantasy ("Bůh v zahradě"), science fiction ("Včera bylo pondělí"), nebo duchařské příběhy ("Strašidelný dům" nebo "Žárlivý duch", resp. "Poslední šance") – ze všech tryská hluboké pochopení pro problémy hlavních hrdinů. Dokonce i horory píše Sturgeon nehrůzně – vezměme si jeho nejznámější raný horor "Ono". Autor v něm popisuje zrození zvláštní entity, která začne zabíjet lidi. Nezabíjí je však proto, že by byla zlá, ale proto, že je bezradná a nevědoucí – a svým způsobem nešťastná.
Nicméně tento cyklus má být věnován primárně science fiction, a tak je na místě upozornit na dvě mimořádně dobré Sturgeonovy science fiction povídky spadající do námi sledovaného období počátků Zlatého věku.
První z nich je "Mikroskopický bůh", resp. "Bůh mikrokosmu" z roku 1941. Autor v ní popisuje příběh geniálního vynálezce, který stvoří novou rasu malých lidiček Samozřejmě tento vynález láká zbohatlíky kolem, a tak se na hlavním hrdinovi začne nezakrytě přiživovat jeho bankéř. Situace nakonec dospěje tak daleko, že onen bankéř se rozhodne vynálezce i s jím stvořenými mikrolidičkami zlikvidovat.
Tato povídka (budete-li mít možnost si zvolit mezi oběma překlady, které v češtině vyšly, rozhodně upřednostněte překlad Pavla Medka z knihy vydané v nakladatelství Epocha) je zajímavá ze dvou důvodů.
Prvním z nich je skutečnost, že autor v ní nezakrytě dává najevo, na které straně politického spektra stojí. To je naprostá výjimka, protože vezmu-li si en bloc v češtině vyšlé povídky pocházející z počátků Zlatého věku, naprosto převážná většina z nich je apolitických. Své vlastní politické názory (ovšem z opačné strany politického spektra) v nich prezentoval vedle Sturgeona snad pouze Robert A. Heinlein.
Druhým důvodem, pro který stojí za to se touto Sturgeonovou povídkou podrobněji zabývat, je skutečnost, že když v roce 1967 členové SFWA vybírali nejlepší krátké SF povídky vyšlé před rokem 1965 (tedy před rokem, za který byla poprvé udělována cena Nebula), umístil se "Mikroskopický bůh" společně s Leinsterovou povídkou "První kontakt" (3) na velmi pěkném čtvrtém až pátém místě.
A nesmíme zapomenout ani na další mimořádnou Sturgeonovu povídku "Killdozer!", resp. "Vraždící buldozer" z roku 1944. Tato pro svoji akčnost velmi zásadně vybočuje z rámce autorových jinak poklidných a citlivých příběhů. Tento v pravém slova smyslu sci-fi horor popisuje, jak zlá duchovní entita pocházející z dávných dob (ještě před Potopou), která náhodně přežila na osamělém ostrově v Tichomoří, ovládne buldozer a začne jím zabíjet vše živé.
BIBLIOGRAFIE ČESKY VYŠLÝCH ZÁJMOVÝCH DĚL THEODORA STURGEONA