V závěru minulého dílu jsem uvedl, že v rámci tohoto cyklu se chci zabývat v češtině dostupnými pracemi anglo-americké science fiction publikovanými zhruba od roku 1930 do počátku 40. let.

Proč zrovna takovéto časové vymezení?

Literárními historiky je Zlatý věk vymezen roky 1938 až 1950. Jeho počátek je dán nastoupením Campbella do Astoundingu (k tomu došlo v září 1937, takže říjnové číslo již spadalo do Campbellovy éry). Konec Zlatého věku je pak dán rokem 1950, kdy vznikly další magazíny science fiction (F&SF v závěru roku 1949 a Galaxy v říjnu 1950).

Není ovšem vyloučeno, že názory zejména na dataci počátku Zlatého věku se mohou mírně odlišovat – Isaac Asimov ve své povídkové sbírce Neznámý Asimov I. (1) se skromností sobě vlastní uvádí, že Zlatý věk by klidně mohl být počítán od července roku 1939. V tomto roce totiž v červencovém čísle Astoundingu měl Asimov svoji premiéru s povídkou „Směry“, a v tom samém čísle vyšla i prvotina van Vogta, v srpnovém čísle vyšla prvotina Roberta A. Heinleina, a v zářijovém čísle měl svoji premiéru Sturgeon.

Vyjdu-li však z obecně přijímaného názoru, že Zlatý věk proběhl v období let 1938 – 1950, pak jak vymezit počátky Zlatého věku?

Už od počátku 30. let se objevuje v tehdejší science fiction snaha některých (zejména nově nastupujících) spisovatelů psát jinak – nově. V roce 1933 začíná publikovat Stanley Grauman Weinbaum. V roce 1934 počíná Campbell pod pseudonymem Don A. Stuart vydávat své povídky, u nichž klade vyšší požadavky na jejich literární úroveň. V roce 1935 vydává Clifford D. Simak svou povídku „Stvořitel“ (2), v níž zpochybňuje existenci Boha. Kloním se tedy k názoru, že počátky Zlatého věku lze nalézt již v některé literární produkci od počátku 30. let.

V roce 1938 již v Astoundingu publikují autoři jako de Camp, del Rey, Hubbard nebo E.F.Russell. V letních měsících roku 1939 počínají v Astoundingu publikovat Heinlein, Asimov, van Vogt a Sturgeon.

V roce 1940 Heinlein publikuje časopisecky (samozřejmě v Astoundingu) svůj první krátký román Jestli to takhle půjde dál… (3), v témže roce rovněž v Astoundingu svůj první román Slan (4) časopisecky publikuje van Vogt, v roce 1941 Asimov počíná publikovat (nepočítáme-li z roku 1940 povídku „Robbie“, kterou Campbell odmítl) povídky později zařazené do cyklu Já, robot (5).

V roce 1942 počíná Asimov publikovat povídky později zařazené do cyklu Nadace(6). V následujících dvou letech se Asimov téměř odmlčuje – v roce 1943 publikuje pouze jedinou povídku, a v roce 1944 mu vycházejí pouze tři povídky - z toho jedna později zařazená do cyklu Já, robot(5), a dvě později zařazené do cyklu Nadace (6). Od roku 1943 se na několik dlouhých let (až do roku 1947) odmlčuje Heinlein.

Období přelomu 30. let a 40. let v minulém století je tedy obdobím, kdy

• jednak na science fiction scénu vstupují noví autoři (Asimov, Heinlein, van Vogt, Simak, Sturgeon a další), kteří chtějí psát nově a díky Campbellovi a jím vedenému Astoundingu mají reálnou šanci, že jejich pokusy o novou science fiction budou zveřejněny,
• jednak na science fiction scéně působí již do jisté míry zavedení autoři, kteří se s většími či menšími obtížemi jsou schopni přizpůsobit novým požadavkům na science fiction kladeným (Murray Leinster, Jack Williamson a do jisté míry i Edmond M.Hamilton),
• a konečně jsou stále literárně činní autoři, kteří se novým podmínkám a požadavkům nejsou schopni či ochotni přizpůsobit, a jejichž věhlas rapidně upadá (Charles R. Tanner, Raymond Z. Gallun, P. Schuyler Miller nebo Ray Cummings).

Domnívám se tedy, že nejpozději kolem roku 1942 Zlatý věk opouští období svých počátků a překonává svůj čas „malin nezralých“, aby vstoupil do etapy své zralosti. Akceptovatelnosti tohoto názoru nasvědčuje kupříkladu datace povídek vyšlých v antologii Na vrcholu Zlatého věku (7), v níž jsou publikovány povídky vzniklé od roku 1942, nebo datace povídek v česky nevydané antologii z roku 1989 The Mammoth Book of Golden Age Science Fiction (ed. Isaac Asimov, Martin H. Greenberg a Charles G. Waugh) – tato antologie obsahuje povídky publikované od roku 1941.

Samozřejmě i takovéto časové vymezení počátků Zlatého věku je zevšeobecněním. Stanley G. Weinbaum už od roku 1933 publikoval povídky, které by snesly nejnáročnější Campbellova kritéria. Stejně tak Ros Rocklynne už v roce 1938 publikuje perfektní vědecky přesvědčivé povídky. Heinlein v roce 1939 počíná publikovat jako neuvěřitelně vypsaný a erudovaný autor. Naproti tomu van Vogt většinou své tvorby (absence vědecké uvěřitelnosti, nelogický děj, spekulativnost) částečně vybočoval z Campbellových požadavků. A Asimov, jehož rané práce působí mírně řečeno rozpačitě, se teprve v letech 1941 a 1942 dostává k publikování počátků svých později slavných cyklů, nehledě na skutečnost, že i sám přiznává, že vliv pulpové literatury lze v jeho tvorbě dohledat ještě v roce 1946 (8).

1) Isaac Asimov: Neznámý Asimov I. (Early Asimov; 1972), Triton 2003; str.111

2) Clifford D. Simak: „Stvořitel“ (The Creator; mag. Marvel Tales, březen-duben 1935), in ant. Extremní science fiction, Triton 2009

3) Robert A. Heinlein: Jestli to takhle půjde dál… (If This Goes On…; mag. Astounding, únor a březen 1940), in sborník Minulost napříč budoucností, Classic And 1996; in sborník Kompletní historie budoucnosti, Banshies 2009)

4) A. E. van Vogt: Slan (Slan; knižně 1946), United Fans 1997

5) Isaac Asimov: Já, robot (I, Robot; knižně 1950), Odeon 1981; Ivo Železný 1993; Triton 2000; Triton 2004

6) Isaac Asimov: Nadace (Foundation; knižně 1951), AG kult 1991; Mladá fronta 2001; Triton a Argo 2009; jako Základňa, Práca 1991

7) Ondřej Müller a Pavel Medek: ant. Na vrcholu zlatého věku, Mustang 1996

8) Isaac Asimov: Já, Asimov (I, Asimov: A Memoir; 1994), Český spisovatel a Arcadia 1996; str. 120

Příště: Stanley Grauman Weinbaum.