Tento text naleznete i na www.sarden.cz, kde můžete bez registrace diskutovat a využívat mnoha dalších výhod.
V tomto díle našeho cyklu se zaměříme na autory, jejichž jména začínají písmeny "L" až "R".
Bohužel budeme muset minout takové velikány jako byl Fletcher Pratt (ten sice začal publikovat již v roce 1928, jeho nejranější a jediná v češtině dostupná povídka je však až z roku 1950) nebo Eric Frank Russell (ten začal publikovat v roce 1937, v češtině dostupná jeho nejranější práce je však až z roku 1948).
Americký spisovatel Fritz Liber (1910-1992) počal s ohledem na svůj věk publikovat relativně pozdě – až v roce 1939, kdy mu v magazínu Unknown vyšla povídka Two Sought Adventure patřící do Leiberova celoživotního cyklu o Fafhrdovi a Šedém Myšilovovi.
Díky nakladatelství Triton má z rané tvorby Fritze Leibera český čtenář k dispozici všech prvních pět příběhů patřících do shora zmíněného cyklu – ty pocházejí z let 1939-1943. V roce 1944 pak Leiberovi vychází povídka "Zdravý rozum", v níž autor řeší následující problém – pokud jsou všichni členové společnosti šílení, pokud "se odchylka od normy stane normou" a "neschopnost přizpůsobit se stane normou přizpůsobivosti", kde se nachází hranice odlišující ještě normální od již nenormálního?
Americký fyzik Milton A. Rothman (1919-2001) zavítal do hájemství SF víceméně ojediněle. Z jeho povídkové tvorby (romány nepsal) má český čtenář k dispozici povídku z roku 1939 "Těžká planeta". Na planetě s ohromnou gravitací ztroskotá pozemský raketoplán – okamžitě se stane středem zájmu dvou soupeřících skupin, které předpokládají, že by na jeho palubě mohl být atomový reaktor, protože ten jediný by mohl obyvatelům planety s obrovskou gravitací umožnit vzlétnou do vesmíru.
Tato Rothmanova povídka mne vůbec nezaujala – chybí v ní pointa, děj je příliš popisný, a srovnám-li ji s povídkami jiných autorů vzniklými ve srovnatelném období (třeba s Rocklynnovou povídkou zmíněnou níže), pak působí ploše a nevyzrále. Spíše je tak zajímavé prostředí, do něhož Rothman svoji povídku situuje.
A nakonec jsem si nechal naprostou lahůdku. Jméno amerického spisovatele Rosse Rocklynna(jedná se o pseudonym, jeho skutečné jméno bylo Ross Louis Rocklin a žil v letech 1913-1988) pravděpodobně českému čtenáři již vůbec nic neřekne – mimo jiné i proto, že z jeho povídkové tvorby (romány nikdy nepsal) tomuto autorovi v češtině vyšly pouze dvě povídky. Jedna je z roku 1950, a druhá, která je pro naše téma zajímavá, pochází z roku 1938.
Ross Rocklyn počal publikovat v roce 1935 – jeho první povídka Man of Iron vyšla v Astoundingu, a v tomto periodiku pak vyšla i většina jeho raných povídek.
V červnovém čísle Astoundingu v roce 1936 vychází Rocklynnovi povídka At the Center of Gravity, v níž poprvé přivádí na scénu dosti svéráznou dvojici hrdinů prožívajících dobrodružství ve vesmíru: jde o zločince (ovšem gentlemanského) Edwarda Deverela, a poručíka Meziplanetárních policejních jednotek Johna Colbieho, který Deverela pronásleduje. A právě při tomto pronásledování se oba společně dostávají do různých šlamastyk, z nichž se mohou dostat pouze tak, že rezignují na své předem dané role kočky a myši, a začnou spolupracovat.
Prvé takové dobrodružství prožívají na asteroidu Vulkán poblíže Slunce, druhé pak na Jupiteru v povídce z roku 1937 Jupiter Trap.
V pořadí třetí a poslední povídka tohoto cyklu "Dva muži a zrcadlo" z roku 1938 je dostupná i českému čtenáři. Odehrává se na bludné planetě nazvané Kyklop, která náhodně zavítá do Sluneční soustavy a v gravitačním polic Slunce se zachytí kdesi za Jupiterem. A právě na této planetě se Deverel ukryje před Colbiem. Na planetě je ovšem zvláštní umělý výtvor – obrovské konkávní (= ve tvaru misky) zrcadlo o průměru 1. 000 mil a s hloubkou 300 mil, jehož povrch je velmi hladký. Samozřejmě oba hrdinové tento výtvor zkoumají, nešťastnou náhodou přepadnou přes jeho hranu, a tím započne jejich šílený skluz na druhou stranu zrcadla. Tření je sice minimální, nicméně přesto nějaké je, a to je zbrzdí na opačné straně zrcadla natolik, že jeho hrany nedosáhnou, a začnou klouzat zpět.
Vypadá to, že pro oba hrdiny není z miskového zrcadla úniku a je jim souzeno v něm nekonečně dlouho klouzat sem a tam. Každá zapeklitá situace však má řešení, a tedy i tato. Záleží ovšem na tom, zdali oba hrdinové začnou spolupracovat či nikoliv.
Výstavba povídky je naprosto vzorová. Čtenář s napětím sleduje, zdali hrdinové začnou spolupracovat či nikoliv a zdali jejich zoufalý plán na záchranu vyjde či nikoliv – a přitom mu zcela unikne pointa spočívající v tom, že pro oba hrdiny je nejen důležité se dostat ze zrcadla ven, ale podstatné je také, aby oba obří zrcadlo opustili pokud možno v místě, kde poblíže něho zanechali zaparkovány své vesmírné lodě (v zrcadle se totiž oba nepohybují po přímce, ale díky rotaci planety a velmi kluzkému povrchu zrcadla po křivce zhruba kopírující kyv kyvadla).
Campbell musil být touto povídkou nadšen, a pravdou je, že jí musí být nadšen pravděpodobně každý příznivce hard SF. Poprvé jsem ji četl v roce 1994, a od té doby si její děj velice dobře pamatuji. Možná i proto, že mi strašně moc připomněla nádhernou povídku Hala Clementa "Mít tak s sebou prachovku" (1).
A jenom na připomenutí – Rocklynne tuto svoji vzorovou povídku publikoval v době, kdy Asimov, Heinlein, Van Vogt či Clarke si mohli o své budoucí spisovatelské kariéře nechat jenom zdát.
1) Hal Clement: "Mít tak s sebou prachovku" (Dust Rag; mag. Astounding, září 1956), in ant. Těžká planeta, Mladá fronta 1979 a Triton 2002
BIBLIOGRAFIE ČESKY VYŠLÝCH ZÁJMOVÝCH DĚL LEIBERA, ROTHMANA a ROCKLYNNA