Při probírání knih v jednom zapomenutém regálu, jednoho malého antikvariátu, jsem narazil na několik pokladů, jeden z nich však byl pro mě legendou, o které jsem pouze slýchal a teď jsem měl konečně tu možnost ověřit si pravdivost slov o ní. Našel jsem knížečku, připomínající velikostí původní vydání časopisu F&SF. Nesla název Strážci času od velmistra žánru Poula Andersona.

Don Everard je ve správný čas na správné místě. Jednoho dne odpoví na inzerát s nabídkou práce. Při podivném pohovoru splní veškerá kritéria pro přijetí. Ač se to zdá neuvěřitelné, kdysi v budoucnosti lidé vytvoří stroj času, tzv. "halmochron", a problémy s existencí celého lidstva jsou na světě. S halmochronem, připomínajícím něco jako chopper, se dá cestovat nejenom v čase dopředu, ale zejména do minulosti, kterou je potřeba chránit proti změnám rozličných anarchistů. Změny v uzlových bodech naší historie mohou znamenat konec dané současnosti a s ní také veškerých Strážců času. Dobrodružství Dona Everarda a jeho přátel začínají...

Každá z dílčích kapitol objasňuje něco z možných paradoxů, vyvstávajících při cestování časem, představuje nám světonázor a inteligenci mistra Everarda, ale hlavně nás zavádí do různých epoch naší historie, kde se děje něco jinak, popřípadě tak, jak nás to učebnice dějepravy nikdá neučily.

Poul Anderson je hrdý na svůj severský původ, k jeho koníčkům patřila právě historie - Vikingů zejména - zřejmě proto každou kapitolu uvozují stručné výtahy z historických análů. Čtenář má možnost zopakovat si látku středních škol a daleko více si užít nesčetných alternativ, jež autor chrlí neuvěřitelným proudem.

Právě historické podklady jsou skvělým východiskem pro svět fantazie ve smyslu, co by se stalo, kdyby... Anderson si vychutnává možnost dráždit vnímavé a pečlivé čtenáře, neoslňuje hrátkami s jazykem, ale o to lepšími hrátkami s logikou a inteligentním vtipem, narážkami na všeobecně přijímaná historická fakta a osobnosti. Máte tak možnost narazit třeba na Sherlocka Holmese, Čingischána a další historické i fiktivní osobnosti. Představivost a znalost historie pana Andersona nás provedou zoologickou zahradou lidské minulosti. Budeme se prohánět po pláních Středního Východu, objevovat Ameriku společně s Mongoly (že by Anderson předběhl moderní antropology?), měnit dějiny Říma, zažívat bombardování Londýna...

Původní román Poula Andersona vyšel v roce 1960 a do našich končin dorazil z německého překladu v roce 1970. V tomto roce například vyšlo neméně slavné Simakovo Město, Bohové Atlantidy Ludvíka Součka, Planeta opic, zkrátka špičky žánru, jehož u nás vycházelo poskrovnu. Cesty časem využil ve svém díle o pár let dříve R. A. Heinlein v románu Dveře do léta, Anderson svými Strážci času ukázal, že čas je ohebný, tvárný a plastický, naštěstí si udržel také dostatečný odstup a nezačal si nic s alternativními vesmíry, což je dobře, protože pokud Stráž času nedokáže svou budoucnost uhlídat, pak jako by nikdy neexistovala.

Strážci času jsou rozhodně povinnou četbou nejenom pro pravověrné "scififily", ale dříve než začnete prolézat antikvariáty, poohlédněte se raději po kompletním vydání Stráž času nakladatelství Talpress z roku 1997. Získáte tak o několik dobrodružství Dona Everarda a stovky stran počtení navíc, což rozhodně stojí za to.

Poul Anderson
Strážci času
v roce 1970 vydalo nakladatelství Horizont;
cena 17,- Kč(s)
brož., 149 stran
náklad 40 000