Málokdy se mi stane, že by si ze mě autor knihy dokázal udělat legraci a já mu skočil na udičku i s navijákem. Ludvíku Součkovi, bezesporu nejvýraznější osobnosti české fantastiky, se to opět povedlo. Poprvé když jsem hltal jeho trilogii Cesta slepých ptáků a podruhé po letech, když jsem narazil na nenápadnou knížečku Bratři Černé planety.

Imaginace nestora české fantastické fabulace nejvíce těží z jeho až dokumentaristického podání, kdy příběh začíná pátráním novináře, který předkládá holá fakta a samotné neuvěřitelné historky jsou mu vyprávěny někým jiným. Nejinak tomu je ve výše jmenované sbírce. Autor/novinář se vydává do Velké Británie (což samo o sobě v době totality může být považováno za neuvěřitelné), aby pátral po informacích o sněžném muži. Shodou okolností zjistí, že dotyčný očitý svědek už není mezi živými, ale při hledání v jeho pozůstalosti narazí na informaci o podivném spolku, který do svého středu pouštěl pouze lidi, kterým se stalo něco neuvěřitelného – na hranici oficiální vědy. Součkovi se podaří vypátrat místo srazů tohoto spolku ve Francii a v zapadlém baru nahlédne do několika spisů, které po sobě sdružení příznačně nazvané Bratři Černé planety zanechalo.

V dech beroucích výpovědích se dozvíme o skutečném tajemství tibetských mnichů a jejich strašlivém tajemství (Desetioký, vyprávění čísla 17). V nekonečných vodách oceánu odhalíme tajemství nelítostné obludy (Kraken, vyprávění čísla 25). Na zamrzlých pláních Kanady půjdeme po stopách vojenské výpravy, která se setkala s mimozemšťany (Bubáci v Deception Bay, vyprávění čísla 32). V posledním příběhu se společně se sovětskými vědci dozvíme o tajemném krystalu z počátku věků (Modrý oříšek, vyprávění čísla 41).

Součkovo kouzlo ve všech příbězích spočívá v naprosté vážnosti, se kterou jsou jednotlivé příběhy podávány. Autor pouze vypráví zážitky jiných a naprosto nezaujatě prodává, jak koupil. Nepřipouští žádné spekulace, protože ty náleží do sféry čtenářů. Nikdy tak nevíme, kdy Souček překračuje hranici reality a své vlastní představivosti. Čerpá ze záhad tajemných civilizací, pouští se na křehký led oficiálně neověřitelných blízkých setkání a předkládá náznaky technologií, které jsou pro naše pochopení spíše v hájemství magie. Nikdy však nedopustí, aby vyřkl svůj vlastní názor, že něco tak musí být, protože je to logické. Vlastně sledujeme práci zručného psychologa, který nechá svého pacienta, aby si závěry vyvodil sám. Z tohoto pohledu je pak Souček mistrným vypravěčem světového formátu.

Pokud se vám v antikvariátu poštěstí a narazíte na nenápadnou oranžovou knížečku (skrytou pod papírovým obalem - viz výše), nelitujte svých financí, protože v rukou držíte jeden z nenahraditelných pokladů literární fantastiky, u něhož strávíte nemálo příjemných chvil (včetně těch při obdivování se kolážím a ilustracím Theodora Rotrekla).

Bratři Černé planety
Ludvík Souček
Vydal: Albatros (1969) a Perseus (1993)

Letos vydalo nakladatelství Akcent tuto povídkovou sbírku společně s románem Krotitelé ďáblů. (pozn. redakce)