Eliotovi jsou trochu zvláštní. On je malý, tlustý, plešatý pán s ježatým knírkem a pracuje jako ředitel v bance. Ona je vychrtlá, nosí porcelánové zuby a falešné řasy. Jejich syn je malý, hubený, má hnědé vlasy a zelenomodré oči. Brzy mu bude třináct, ale vypadá to, že se nehodí vůbec k ničemu. Jeho otec je navíc takový fanatik, že v rámci výchovných opatření dokáže zrušit i Vánoce. Nepřipomíná vám to někoho? A aby toho nebylo málo, dostane rodinka jednoho krásného dne záhadný dopis, zvoucí jejich nemožného synka do Temného dvorce – školy chlubící se moderními, blíže nespecifikovanými metodami výuky. Škola je situována na ostrově Leb, kdesi při Norfolkském pobřeží.

Paráda. Synek je spěšně vypraven na cestu. Hned ve vlaku se seznámí s chlapcem v nemožném ovčím svetru, se slabostí pro cokoliv sladkého a kudrnatou, docela hezkou dívkou. Naše trojice je promptně převezena na ostrov kapitánem Krvavá lázeň (poznávací znamení: černý plnovous a rozcuchaná kštice, z pod níž nápadně svítí oči).

Nakonec dojde i na ony nespecifikované metody výuky – co také čekat od monsieoura Leloupa, když zrovna není úplněk a chlupatý učitel neúpí přivázán ve své pracovně. A zástupce ředitele si také neříká Krverád nadarmo…

Knížka, o níž je řeč, se jmenuje Tajemství Temného dvorce a autorem je Anthony Horowitz. Jen další variace na profláknuté téma? Tuctová parodie? Pokud ano, tak je to kousek docela vydařený. Trapné je, že knížka poprvé vyšla v Anglii v roce 1988.

Na následujících 100 stránkách se David Eliot – tak se hlavní hrdina jmenuje – snaží za pomoci svých nových kamarádů rozluštit podivné tajemství školy s ještě podivnějšími učiteli, několikrát se pokusí pláchnout a celé dobrodružství, které ocení nejvíce mladší čtenáři, vyústí v celkem příjemném závěru.

O jedenáct let později (1997) vychází ve staré dobré Anglii pokračování - u nás pod názvem Návrat do Temného dvorce. Tentokrát chybí předehra u neuvěřitelně protivných rodičů a čtenář je nemilosrdně vržen rovnou do víru dění. David Eliot běží o závod – respektivně svádí se svými spolužáky závod. Vítězovou trofejí není nic jiného, než putovní pohár - Nesvatý grál. Je to prosté – grál dostane ten žák, jemuž se za rok podaří nasbírat nejvíce bodíků. Když nepočítáme nadanou Davidovu kamarádku Jill Greenovou, jediným jeho vážnějším sokem je spolužák Vincent, mimochodem světlovlasý. Neviděli jste to už někde? Trapné je, že první díl Harryho Pottera vyšel o rok dříve…

Davidův kamarád Jeffrey z prvního dílu (ten v ovčím svetru) se autorovi někde ztratil a už o něm není zmínka, také ubývá vyučování magických předmětů. Zato přibývá novopečenému adeptovi černé magie problémů – pokud nepočítáme konkurenci s Vincentem, propadání se Temného dvorce do země, jak je avizováno na záložce českého vydání knihy a návštěvu příbuzných (tetička se nafoukne a vypadne z oblečení – skoro jako balon, jen odletět…), pořád mu ještě zbývají filozofické úvahy na téma, zda je to, co se ve škole naučil, vůbec dobré. A jako z udělání má na něj jeden z učitelů pifku! V závěru dojde i na létající koště a je třeba upravovat paměť mudlů, pardon, obyvatelů arcibiskupství Cantenbury.

Vyústění knihy je mnohem zábavnější než první polovina a konec je z těch, které dokáží stoprocentně vytočit nábožně naladěné jedince. K motivaci hlavního arci padoucha se ale raději nebudu vyjadřovat. Škoda, že vůči prvnímu dílu podstatně ubylo vtipu, zato přibylo akce – ne ale zcela ku prospěchu. S akcí je to ostatně v dětských knihách problém. Co zůstává, je Horowitzův černý humor, který se v plné síle projeví v závěrečných scénách:

,,Zprvu si nikdo ničeho nevšiml. Hluk dopravy přehlušil výkřiky dětí, které venku dováděly na skluzavce ve tvaru plastikového draka. Jenže teď už ten drak nebyl umělohmotný. Spolkl dvě děti a teď natahoval drápy po třetím a dštil ohnivý dech.“ Nebo: ,,Otáčivé dveře se otáčely moc rychle, takže projít jimi bylo jako projít mlýnkem na maso. Ze dvou policistů a řidiče kamionu už byla fašírka.“

Horowitz napsal několik dalších dětských knih, fušuje do filmu a také divadla. Kdo vládne anglickým jazykem, může se o něm blíže informovat zde: www.anthonyhorowitz.com/work/books.html.

Zatímco však Davidův nejmenovaný ,,bráška“ slušně vydělává peníze, Davidovi nebylo dopřáno dočkat se ani třetího pokračování. Možná, až uplyne zase dalších deset dvanáct let?