28.3.2024 | Svátek má Soňa






(NE)RECENZE: Eberhardt del´Antonio, Titanus

26.5.2006

TitanusMálokdo z pamětníků si vybaví nenápadnou knížečku Titanus a jméno německého spisovatele Eberhardta del'Antonia. Narodil se 21. dubna 1926 v malém městečku Lichtenstein poblíž Zwickau jako syn zámečníka. Svá inženýrská studia musel v roce 1944 přerušit, kvůli povolávacímu rozkazu do armády. Po válce pracoval jako muž mnoha profesí v přístavním městě Bremerhaven. Ilegálně se usadil v Sovětské okupační zóně a pracoval jako mechanik, reklamní pracovník a dispečer. Od roku 1951 se živil jako konstruktér ve vývoji proudových strojů, během této doby dálkově vystudoval filmovou psychologii. Během let 1953-1959 pracoval v tehdejším DDR jako kulturní pracovník, pak nastal zlom a od roku 1959 se stal spisovatelem na volné noze. Právě v tomto roce vznikl jeho druhý román Titanus. Eberhardt zemřel 22. února 1997 v Drážďanech a do české vědeckofantastické literatury zasáhl svým utopistickým románem značně připomínajícím Hodinu býka Ivana Jefremova. Pojďme se na něj podívat.

Zmínil jsem podobnost s Jefremovovým románem, který však vyšel o plných deset let později, přesto mohl Eberhardt být ovlivněn jeho knihou Mlhovina v Andromedě. Vyprávění, které nás přenese skrze nekonečné dálavy vesmíru a času začíná na matičce Zemi, která už byla téměř vysvobozena ze spárů kapitalistického útlaku a s výjimkou vzpurné Ameriky a Austrálie už všude žijí ideální a mnohdy lehce naivně smyšlející (alespoň pro nás) soudruzi. A právě kdesi v pustinách Gobi se mění osudy nejenom dvě stě čtyřiceti mužů, ale celého lidstva a nejenom jeho...

Motto: Planeta je kolébkou lidstva; není však možno žíti stále v kolébce. (K. E. Ciolkovskij)

Zápletka příběhu už nejspíš nikoho z nás příliš nepřekvapí. Několik hlavních postav celého jednání se loučí s pozemským životem, přáteli, pouty, neboť dilatace času je neúprosná a pokud se z hvězdné výpravy k blíže nespecifikované sluneční soustavě vrátí, uplyne na Zemi tři sta let. V knize si proto projdeme přípravami na cestu, slavnostním startem, fádním letem, který byl popsán velice stručně, což bylo zajisté plusem celého románu. Lidé doletí ke vzdálené hvězdě a objeví dvě obyvatelné planety, které kypí životem. samozřejmě inteligentním a zde se odehrává utopicko-dystopické drama konfrontace s totalitním světem a komunistickou ideologii Pozemšťanů. Brzy se lidé dozví, že navštívili ten špatný svět, který chystá pomstu proletariátu na Titanu 2. Blížící se drama poskytlo poměrně velký prostor k filozofickým úvahám a akčnímu ději, přestože se autor sám soustředil spíše na technickou stránku příběhu a osobně jsem nevěřícně zíral na jeho futuristické vize (Eberhardt se koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století osobně setkával se Stanislavem Lemem). Původní záměr Pozemšťanů byl ověřit šíření gravitačních vln vychýlením Titanu z oběžné dráhy, ale Titáňané se stali dostatečným důvodem k neuskutečnění pokusu. Tragická konfrontace a sebezničení totalitního Titanu je nevyhnutelné. Během příběhu dojde ke zvratu, spočívajícímu v zatajování Američana Stafforda. Konec pak nepatří po prožitých útrapách k ideálnímu happyendu a rozhodně nesklouzává do pozice klasických amerických filmů, protože spočívá pouze v naději a prodchl mě vírou a přáním v rozum lidstva.

Příběh sám by však byl ničím bez vyšších plánů a potřebných kulis okolo. Pravda, s těmi plány to není tak jednoznačné, protože se můžeme dopídit pouze neodvratného sklouzávání v života do bezkonfliktních společenských poloh. Velmi příjemné překvapení na nás čeká v plastických charakterech, samozřejmě jsou všichni soudruzi ideálními lidmi, ale jsou lidští a jejich duše obsahuje klasické pochybnosti, strachy a iluze.

Vedoucí expedice doktor Vasil Nazarov opuští svou vyvolenou a jeho mozek funguje vysloveně pragmaticky, logicky, přesto se dopouští neuvážených řešení, které zapomínají na lidskou stránku věci. Na Zemi ho na to upozorňuje moudrý kmet Chi Pi-čin. Během expedice ho pak usměrňuje usměvavý ideál George Romain. další z nešťastně zamilovaných inženýr Michael Jansen je veselá kopa, přesto se nechá sžírat svou láskou, naštěstí všechny nezodpovědné činy dělá s přáním pomoci expedici - v závěru se stává hrdinou a symbolem přátelství dvou inteligentních ras. Mládí, nezodpovědnost a odhodlanost symbolizuje Ital Lazzari, kterého si zapamatuje ihned, zvlášť když se na kosmický koráb dostane administrativním nedopatřením (speciálně naplánovaným). Kapitalistickou stranu a nevěřícího Tomáše zastupuje již zmíněný pan Stafford, který nejprve kolegům z druhé strany Atlantiku (a Pacifiku) nedůvěřuje, ale během cesty se smíří s tím, že jsou opravdu obětaví a nezištní, aby se stal plnohodnotným členem výpravy.

Zaměříme-li se na absenci žen, tak je pouze zdánlivá a dovolil bych si tvrdit, že autor přeci jen něco o vesmírných cestách předpokládal, proto sestavil ryze mužskou výpravu. Na Titanu však soudruzi beze studu podléhají svodům Titánek nebo se vyrovnávají se vztahy zapomenutými za bariérou světelných let. Ve spisovateli se nezapře inženýrské myšlení a jako viziónář patří na špici po bok Vernea nebo Clarkea. Samozřejmě nevím, nakolik byla rozvinutá věda v roce 1959, ale představa počítačů, bezdrátové komunikace, fotonových raket, popsání soběstačného ekosystému lodi, řešení komunikačních problémů s mimozemšťany, či pivo bez alkoholu, a přitom nezapomenout na socio-kulturní dopady pokroku. Všechna čest.

Pokud v sobě dokážete najít alespoň trošičku dobré vůle a přiznat si, že by Platónova vize komunistické společnosti mohla fungovat, pak si myslím, že v románu Titanus naleznete neopakovatelnou zábavu, nejspíš daleko více propracovanou, než-li Mlhovina v Andromedě a stejně lidsky přijatelnou jako v Hodině býka.

"Docela jiná Země, než kterou jsme opustili; nic už není takové, jaké bylo tehdy. Co jsme znali - pominulo... Koho jsme milovali - je již dávno mrtev... Řekni - kdo, George, kdo očekává nás?"
Romainovy oči se jasně rozzářily.
"Lidstvo!"
(str. 338)

Titanus (čes. 1964; Titanus, 1959)
Eberhardt del'Antonio
překlad - Jindřich Doležal
vydal - Nakladatelství Lidová demokracie
stran - 342
cena - 22 Kčs váz.
náklad - 10000 výtisků

Jan Pechanec










Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více... 

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...