28.3.2024 | Svátek má Soňa


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Jana Dvořáčková 30.3.2006 17:56

Pes, který štěká, nekouše.

Právě tak jsem si připadala včera.
Nejen, že jsem si kvůli zatmění vzala dovolenou (důvodem je moje přirozená úchylnost, či potřeba být u všecho, co se děje na nebi, ale i další dvě věci (dokončení jedné velmi šílené povídky z prostředí Star Treku a úřední záležitosti). Úředničinu nakonec dostali na starost rodiče a povídku jsem dopsala.
Jenom to zatmění jsem neviděla. Byly tu totiž mraky takové - obrovské, černé a všezastiňující a mně nezbylo, než jen smutně postávat na dvoře (přičemž jsem musela snášet chování šíleného kocoura, jenž se mi neustále otíral o nohy s důvodu pravděpodobného panického strachu z oné astronomické události), s hlavou zakloněnou a očima upřemýma ke Slunci.
Ještě víc mě naštvalo, když se ukázalo asi tak deset minut po konci zatmění. V ten moment jsem si přála udělat něco, co se vůbec, ale vůbec neslučuje s mým člověčím původem.
 
Nádherné bylo to v květnu 2003 - brzy ráno, kdy jsem v noční košili běhala po zahradě poté, co jsem zjistila, že se mi na strom leze opravdu dosti špatně.
Též jsem zaznamenala zatmění v devětadevadesátém. To bylo úžasné.
Trochu jsem se rozpovídala, ale to je jen důkaz mé omezené astronomické zapálenosti.