VÁLKA VE VIETNAMU (35 LET OD PODEPSÁNÍ MÍROVÉ SMLOUVY) A SF LITERATURA

Vede-li velmoc válku s trpaslíkem, pak jaksi samo sebou (protože v politice neplatí biblická podobenství) se předpokládá, že velmoc zvítězí, trpaslík je na hlavu poražen, vše dopadne tak jak se očekává a jak dopadnout má, a tudíž se ve světové politice může jet dál močálem černým kolem bílých skal.

Pokud ovšem velmoc nezvítězí, ba dokonce je okolnostmi nucena uzavřít potupný mír (který je de facto vyklizením pozic), pak zůstává na patře příchuť něčeho nesprávného a trpkého a nelze se zbavit dojmu, že „něco je jinak“ než má být.

Krátký historický exkurs

Vietnamská válka přímo souvisí s politickou bipolaritou světa ve 20. století a s naprosto nešťastným řešením spočívajícím v rozdělení jednoho národa do dvou státních útvarů s odlišným společenským zřízením.

Poté, co v 50.letech 20. století se v jihovýchodní Asii oslabuje vliv Francie a Velké Británie, rozdělením Indočíny vzniká v roce 1954 mimo jiné prosocialisticky orientovaná Vietnamská demokratická republika (= Severní Vietnam) a prokapitalisticky orientovaná Vietnamská republika (= Jižní Vietnam). Předpoklad byl, že v průběhu dvou let se obě tyto země sjednotí po demokratických volbách, k nimž však nikdy nedošlo.

Samozřejmě oslabení vlivu Velké Británie a Francie v této oblasti má za následek vznik určitého vakua, kterého okamžitě využívají jiné mocnosti, aby v oblasti posílily svůj vlastní vliv. Na jedné straně to jsou Čína a SSSR, kteří zvyšují svůj vliv v Severním Vietnamu, a na straně druhé to jsou USA zvyšující svůj vliv ve Vietnamu jižním.

Gró celého vietnamského konfliktu spočívá v tom, že prokomunistický Severní Vietnam se rozhodl obě země sjednotit násilím pod svým vedením – proto začal vojensky pronikat do Jižního Vietnamu, na což ovšem reagovaly USA zvyšováním své vojenské přítomnosti a aktivním zasahováním do bojů.

Válka byla z obou stran vedena velmi neurvale a nešetrně, jak ve vztahu k civilistům, tak i ve vztahu k životnímu prostředí.

USA si však postupem doby začaly uvědomovat, že vítězství v této válce nebudou moci dosáhnout. K tomu je nutno připočíst sílící hnutí odporu proti této válce v samotných Spojených státech, kritiku mezinárodního společenství, a na počátku 70. let rovněž energetickou krizi projevující se nedostatkem ropných produktů, a v neposlední řadě i aférou Watergate.

Bylo proto do jisté míry v zájmu USA (a diplomatickým uměním jejich tehdejšího politického architekta dr. Kissingera), že v závěru roku 1972 souhlasil Severní Vietnam s jednáním o příměří. Tato jednání intenzivně probíhala v Paříži v lednu roku 1973, a byla ukončena dne 27. 1. 1973, kdy je v Paříži formálně podepsána mírová dohoda, která je slavnostně vyhlášena dne 28. 1. 1973.

Tato dohoda uzavřená mezi Severním Vietnamem, Jižním Vietnamem, Vietcongem (= partizánskými oddíly Severního Vietnamu operujícími na území Jižního Vietnamu) a USA znamenala de facto ze strany USA přiznání jejich porážky a možnost odejít z konfliktu s „čistým štítem“. Ostatně jihovietnamský president Thieu se netajil tím, že USA nechaly jeho zemi na holičkách.

Počátkem roku 1975 počíná Severní Vietnam další ofenzívu zaměřenou proti Vietnamu jižnímu. Na konci dubna 1976 severovietnamská vojska vstupují do Saigonu a jejich ofenzíva úspěšně končí dne 2. 7. 1976, kdy násilným sjednocením Vietnamské demokratické republiky a Vietnamské republiky vzniká společný stát Vietnamská socialistická republika.

Válka ve Vietnamu a SF literatura

Válka ve Vietnamu rozdělila nejen americkou společnost, ale pochopitelně odlišné názory na ni měli i spisovatelé science fiction. Ve druhé polovině 60. let minulého století byla v USA prováděna anketa, v níž se významní spisovatelé SF vyjadřovali k tomu, zdali jsou pro válku ve Vietnamu či proti ní.

Válku schvalovali kupříkladu Poul Anderson, Robert A. Heinlein, Larry Niven, Jerry Pornelle, Jack Vance nebo Jack Williamson; proti válce byli kupříkladu Isaac Asimov, Jerome Bixby, Ray Bradbury, P. K. Dick, Harlan Ellison, Harry Harrison, Ursula K. LeGuinová, Fritz Leiber nebo Robert Silverberg.

Ostatně dodnes se zřejmě americký národ s důsledky války ve Vietnamu nevyrovnal. Když Joe Haldeman navštívil (mám pocit že tomu bylo v roce 1997) Bohemiacon pořádaný v Ústí nad Labem, část svého vystoupení věnoval právě válce ve Vietnamu (jíž se aktivně účastnil) s tím, že uvedl, že dodnes neexistuje mezi Američany na tuto válku jednotný názor.

Ostatně Joe Haldeman nebyl jediným SF autorem, který se války ve Vietnamu účastnil - jmenovat lze kupříkladu Howarda Waldropa, E. A. Scarboroghovou, nebo Luciuse Sheparda. Joe Haldemanovi dokonce vyšla v roce 1993 povídková sbírka mající slovo „Vietnam“ ve svém názvu (jedná se o sbírku Vietnam and Other Alien Worlds), existuje antologie vyšlá v roce 1987 obsahující povídky z vietnamské války (In the Field of Fire, sestavili Jack Dann a Jeanne Dannová).

V češtině vyšlo také několik málo děl, která se odehrávají za války ve Vietnamu či jsou alespoň touto válkou výrazně poznamenána.

Romány ovlivněné válkou ve Vietnamu

V románové oblasti lze zmínit celkem tři romány, které v češtině vyšly a které se týkají (byť pouze okrajově) fantastiky.

Zřejmě pro českého čtenáře nejznámějším (a dle mého soudu také nejlepším) je román E. A. Scarboroughové Léčitelka. Prvek fantastiky tu je tvořen vlastně pouze tím, že hlavní hrdinka (zdravotní sestra působící v americké polní nemocnici) dostane od domorodého pacienta amulet, který zvyšuje její léčitelské schopnosti. To je jediný fantastický prvek tohoto románu, ve zbytku se již jedná o román důsledně realistický.

V každém případě je to však velice dobrý román (ostatně byl oceněn Nebulou). Právě povolání hlavní hrdiny a místo, kde se román odehrává, ukazují veškerou absurditu této války, navíc z pohledu ženy.

Zmíněná americká polní nemocnice totiž slouží k ošetření nejen amerických vojáků, ale i domorodého obyvatelstva, a není vůbec vyloučeno, ba spíše je pravděpodobné (podle hesla „v noci každá kočka černá“), že jejími pacienty jsou i jihovietnamští vojáci nebo příslušníci Vietcongu. Personál této nemocnice se každému zraněnému pokouší poskytnout veškerou lékařskou péči, jaká v rámci možností přichází do úvahy.

Hlavní hrdinka není bezprostředně přítomna bojovým akcím, není ani přímo přítomna zvěrstvům páchanými tou či onou stranou konfliktu. Bezprostředně se však s těmito zvěrstvy setkává, a to nejen na straně vietnamské, ale i na straně americké (viz strany 71 a 100). To vše za situace, kdy pochybuje vůbec o morálním právu své země tuto válku vést. Na str. 175 se uvádí: „Nebylo to ještě tak dávno, co byli černoši biti za použití špatné toalety či za jízdu v přední části autobusu a kdy byli zastánci občanských práv vražděni…“ – to je zcela evidentní odkaz na vraždu Martina Luthera Kinga z roku 1968.

Ústy hlavní hrdinky autorka svůj názor na podstatu války ve Vietnamu tlumočí na str. 95: „…tahle válka není o komunismu a svobodě, ale o posílení ekonomiky a vyčištění jihovýchodní Asie, aby se tu ropné společnosti a vojensko-průmyslový komplex cítily bezpečně“.

Román Léčitelka od Elizabeth Ann Scarboroughové lze jednoznačně doporučit každému příznivci dobré literatury.

Další román těžící z válečného konfliktu ve Vietnamu je román Petera Strauba Koko. Ten se neodehrává během války, ale dlouho po ní, kdy skupina válečných veteránů pátrá po masovém vrahovi, s nímž se zřejmě během válečného konfliktu setkali.

Jedná se zřejmě o dobrý román (byl oceněn WFA), ale přesto, že jsem jej začal celkem třikrát číst, jsem jej nikdy nedočetl do konce. Na vině ovšem není autor, ale překladatel.

POZNÁMKA: Peter Straub je autorem velice obtížným na překládání - v jeho dílech se totiž téměř nenachází akce. Peter Straub je něco jako rozšafný vypravěč. Jeho dílo je náročné číst, protože je plné rozsáhlých popisných scén, navíc výslednou mozaiku neservíruje čtenáři najednou, ale po částech, a čtenář nikdy neví, zdali letmá informace, kterou se někde v románě dočetl, o 50 stránek později zapadne do výsledné mozaiky nebo zdali s ní pouze mate čtenáře. Rozsáhlé popisné scény a minimum akce – to klade velké nároky na překladatele. A bohužel překladatelem většiny Straubových románů vyšlých v češtině (vedle románu Koko ještě román Ghost Story a ve spolupráci se Stephenem Kingem Talisman) překládal nositel Koniáše Ivo Reitmayer.

Třetí román (spíše povídkový cyklus), v němž jsou na válku ve Vietnamu pouze lehké odkazy, je dílo Stephena Kinga Srdce v Atlantidě.

Povídky ovlivněné válkou ve Vietnamu

Napočítal jsem celkem sedm v češtině vyšlých povídek výrazně ovlivněných válkou ve Vietnamu. Duchařskými příběhy odehrávající se přímo ve válečném konfliktu jsou povídky Joe Haldemana „Hrobaři“ a Alana Brennerta „Ma Qui“ – obě tyto povídky byly oceněny Nebulou, Haldemanova povídka navíc byla oceněna i WFA. Přímo za války se odehrává i nefantastická povídka Nelsona DeMille „Rendez-vous“ zařazená v antologii detektivních povídek Nebezpečné ženy – ta je však dle mého názoru nejméně přesvědčivá, když popisuje pouze střet amerického průzkumného oddílu a špičkové severovietnamské ostřelovačky.

Daleko přesvědčivější jsou však povídky odehrávající se až po konci války, kdy se válečný konflikt přesunul do konfliktu v duši. Jak píše ve své povídce „Noční stíny“ Robert McCammon: „…teď už chápu, že nejhorší z bojů stále ještě pokračují na bojištích ztýrané lidské paměti“. V povídce „Protože byla tma“ Jack Cady přesvědčivě píše: „Když je pak po válce, muži, kteří přežili, si obléknou civilní oděv a ztratí se v davu. Občas se některý z nich usadí s puškou podél dálnice, nebo shodí svou holku z okna v sedmém patře, nebo se zakope a umře v přestřelce s policií. Lidé …jsou překvapeni, ale podstatou jejich údivu není to, že to někdo udělal, ale to, že tisíce ne“.

Těžko říci, která z uvedených povídek je nejlepší. Dle mého soudu jsou nejpůsobivější povídka Roberta McCammona „Noční stíny“ (o válečném veteránu, který dokáže zhmotňovat své noční můry) a povídka Danna Simmonse „E-lístek do Vietnamu“ popisující drama odehrávající se ve virtuálním zábavním parku vybudovaném ve stylu války ve Vietnamu, a Koontzova povídka „Hlubina temnot“ popisující poválečné setkání amerického válečného zajatce a jeho severovietnamského trýznitele.

Bibliografické údaje

romány:

• Stephen King: Srdce v Atlantidě (Hearts in Atlantis; 1999), Beta-Dobrovský 2001
• Ann Elizabeth Scarborough: Léčitelka (The Healer’s War; 1988), Laser-books 2003
• Peter Straub: Koko (Koko; 1988), Beta-Dobrovský a Ševčík 1998

povídky:

• Alan Brennert: „Ma Qui“ (Ma Qui; mag.F&SF 1991), in F&SF č. 2/1994
• Jack Cady: „Protože byla tma“ (By Reason of Darkness; ant. Prime Evil 1988, ed.Douglas E.Winter), in ant. The Best Horror povídky: IV, AND Classic 1995
• Nelson DeMille: „Rendez-vous“ (Rendezvous; ant. Dangerous Women 2005, ed. Otto Penzler), in ant. Nebezpečné ženy, Domino 2006
• Joe Haldeman: „Hrobaři“ (Graves; mag.F&SF 1992), in F&SF č. 1/1995; jako „Hrobaři“, in ant. To nejlepší z hororu a fantasy, ABR 1997
• Dean R.Koontz: „Hlubina temnot“ (Down in the Darkness; mag.The Horror Show 1986), in pov. sb. Podivné cesty, Knižní klub 2002
• Robert R.McCammon: „Noční stíny“ (Nightcrawlers; ant.Masques 1 1984, ed.J.N.Williamson), in ant. Hlas krve, Najáda 1996
• Dan Simmons: „E-lístek do Vietnamu“ (E-Ticket to Namland; mag.Omni 1987), in pov. sb. Modlitby ke zlomeným kamenům, Perseus 1997