LITERATURA: Sen

Poměrně nedávno se na našem knižním trhu objevil fantastický příběh autora, který je jinak znám hlavně ve vědeckých kruzích jako astronom. Tentokrát se snaží přiblížit širšímu čtenářstvu měsíční astronomii formou vyprávění v duchu fantasy s prvky hororu, který obsahuje i postupy ze sci-fi.

Autor použil formy, již mnohokrát dříve vyzkoušené, totiž vyprávění ve vyprávění. Poněkud to však přehnal. Posuďte sami: kniha začíná politickou roztržkou místního panovnického rodu, která byla v té době přirovnávána k příkladům čerpaných z českých dějin. Autor se proto začal probírat dějepisnými knihami. Jedné noci, právě v době, kdy připadl na historii kněžny Libuše, velmi proslulé magickým uměním, pozoroval dlouho do noci Měsíc. Značně unaven pak padl na lůžko a tvrdě usnul. A zdálo se mu, že se právě vrátil z knižního veletrhu, kde si koupil knížku. Ve snu si v ní čte, jak jistý Duracotus z Islandu zaznamenává vyprávění démona z Měsíce, jehož vyvolala jeho matka.

Tedy - autor si ve snu čte knihu, která vypráví o vyprávění. Poněkud zašmodrchaná konstrukce!

Duracotovi zemřel tatínek, když mu byly tři roky. Tatínek rybář se prý přitom dožil sto padesáti let. Jak alespoň synkovi tvrdila jeho matka Fiolxhilda, která dodávala, že se tak stalo po sedmdesátiletém manželství. Fiolxhilda se živila sbírání, sušením a prodáváním bylinek, což by mnohé vysvětlovalo. Za nocí, hlavně kolem svátku svatého Jana, kdy na Islandu Slunce září celý den, se vydávala na boky sopky Hekly, kde sbírala tajuplné koření. Dávala je pak do váčků z kozlích kůží a prodávala kapitánům lodí. Její syn jednou ze zvědavosti jeden ten sáček roztrhl a rozestřel bylinky a plátýnka s tajemnými vyšívanými znaky. Připravil tak matku o výdělek. Matka se rozhněvala a místo sáčku prodala lodníkovi chlapce! Než ji hněv přešel, loď neočekávaně odplula do Dánska.

V té době bylo Duracotovi čtrnáct let. Neměl žádné zkušenosti s mořem a přepadla ho silná mořská nemoc. Kapitán věc vyřešil tak, že ho při zastávce u ostrova Hvenu vysadil a pověřil předáním dopisu islandského biskupa samotnému slovutnému astronomovi Tychonu Brahe. U něj se chlapec vyučil astronomem. Po několika letech se vrátil do vlasti a k matce, čímž ukončil její trápení nad neuvážením vyhoštěním syna. Když zjistila, jaké vědě se vyučil, chtěla mu ukázat a předat i své umění - totiž umění shlédnout očima měsíčních démonů na planetu Zemi.

Až sem to vypadá jako zajímavá introdukce. Ale pak nastupuje vpodstatě už pouze literárně zpracovaný astronomický popis pohledů na Zemi. Někdy až novátorský, protože některé aspekty měsíčního nebe nikdo jiný tak komplexně nepodal. Včetně popisu aureoly Země při zatmění Slunce. Občas se nám chce vykřiknout - tak to není! Ale zapomínáme, že pohlížíme na Zem z Měsíce, očima měsíčního obyvatele. Je faktem, že měsíční nebe tak podrobně popsané jsem v jiné sci-fi literatuře nenašel, protože většina autorů příběhů, které se odehrávají na Měsíci raději ani místní nebe nepopisuje (tedy ti soudnější, kteří vědí, že měsíční astronomii neovládají). Některé astronomické aspekty jsou však přehnaně zveličeny - třeba zvětšování zdánlivého průměru planet, když se k nim na své dráze kolem Země Měsíc přibližuje.

Příběh sám příliš akce nepobral. Žádné souboje, žádné akční scény, vůbec žádná milostná historka! Ve chvíli, kdy se náš hrdina setkává s cizí inteligencí, a mohlo by to být zajímavější, se autor probouzí a zapomíná konec knihy, přinesené z frankfurtského veletrhu...

Samotný text má pouhých asi třicet normostran textu. Autor nechtěl nejspíš přepínat naši trpělivost. Ale protože mu jeho dílko nikde neuveřejnili, měl dost času, aby ho nakonec doplnil ještě 223 poznámkami a zpřesněními, které mají trojnásobný rozsah původního textu! (Vyprávění ve vyprávění a poznámky k poznámkám...) Doplňování probíhalo celých 22 let, než autor přistoupil k tisku ve vlastním nákladu. Jenže pak zemřel a jeho práci po dalších čtyřech letech dovedl do konce až jeho syn.

Trvalo dalších tři sta sedmdesát let, než byl latinský originál převeden do češtiny jako celek - včetně autorových poznámek. Český překlad je vybaven 140 ilustracemi, dalšími 327 poznámkami překladatelů a editorů, čtyřicetistránkovým doslovem a šesti stranami odkazů. Autorem knížky, nazvané "Sen neboli měsíční astronomie" je Johannes Kepler a začal ji psát v roce 1608.

ŠAMANOVY POZNÁMKY (nebudou jich stovky):

1. Měsíční astronomii popisuje Kepler z hlediska Koperníkova heliocentristického systému. Fantastické vyprávění mu umožňuje poukázat na to, že z hlediska obyvatel Měsíce by zcela logicky měl být centrem vesmíru právě Měsíc - a to přesně podle důvodů obhájců zeměstředného systému. Avšak Měsíčňané zase vidí to, co mnozí Pozemšťané odmítají uznat - totiž rotaci Země.

2. Kepler se nehrnul do vydání svého díla hlavně z obav o matčinu bezpečnost. Ta strávila čtyři roky za mřížemi a hrozilo jí jako bylinkářce upálení za čarodějnictví (jak se přihodilo i její tetičce) - dokud ji synek Jan nevysekal z vězení a neodvezl do liberální rudolfinské Prahy. O vytištění dílka začal uvažovat, až když byla jeho matka Kateřina v bezpečí přirozené smrti (1622, pouze několik měsíců po zroštění obžaloby z čarodějnictví).

3. Mimochodem jsme se dověděli, že frankfurtský knižní veletrh funguje už čtyři století. Nadějné je, že se od té doby o něco zkrátily vydavatelské termíny... V roce 1634 pomohl vydání jako sponzor "nejjasnější a nejvznešenější kníže a pán pan Filip, lankrabě Hesenska, hrabě v Katzenelnbogenu, Dietzu, Ziegenhainu a Niddě atd.", jak v dedikaci děkuje Keplerův syn. Prvnímu komplexnímu českému překladu v roce 2004 vypomohl evropský program "Culture 2000". (Předtím vyšel jen základní text bez podstatných Keplerových poznámek, tedy jen čtvrtina díla. Jinak nebylo z Keplerova díla do češtiny přeloženo nic.)

4. Kepler psal převážně latinsky. Protože mu chyběly některé odborné termíny, musel si je vytvořit. Používají se dodnes - např. "penumbra" (polostín) nebo "focus" (ohnisko).

5. Keplerův Sen bývá často považován za první science fiction vůbec. Měl sice své antické předchůdce, ale zde je poprvé literatura použita ke sdělení vědeckých myšlenek. A dokonce, jako v každé správné sci-fi, seznamuje nás se žhavými novinkami: vynálezem dalekohledu a vůbec pokrokem v optice, podmíněnými výzkumem funkcí oka. Dokonce i předjímá - popisuje například stav beztíže.

JOHANNA KEPLERA, DŘÍVE CÍSAŘSKÉHO MATEMATIKA, SEN neboli POSMRTNÉ DÍLO O MĚSÍČNÍ ASTRONOMII.
Vydáno MISTREM LUDWIGEM , KEPLEROVÝM SYNEM, kandidátem medicíny.
Vytištěno zčásti v Zaháni ve Slezku, dokončeno ve Frankfurtu, nákladem dědiců autora.
ROKU 1634

České první vydání v nakladatelství Ladislav Horáček- Paseka, Praha a Litomyšl ve spolupráci s Národním technickým muzeem, 2004, 152 str., cena 289,- Kč, (při objednávce online u vydavatele 231 Kč).
Z latinského originálu Somnium seu Opus posthumum de astronomia Lunari, vydaného v Zaháni a Frankfurtu 1634 přeložili, edičně připravili, poznámkami a doslovem opatřili Alena a Petr Hadravovi.
Obálka Pavel Štefan
Kniha byla vydána s podporou programu EU Culture 2000
Získala 3. cenu v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku 2003 v kateogrii vědeckých a naučných publikací

Viz i recenze:
RNDr. Karel Vašíček na Psu

Jiří Langer ve Vesmíru