LITERATURA: Pevnost 3/2006

A proměnil jsem se v hradbu a pevnost. Ve městě zatím planuly radostné ohně k oslavě lásky. Zatím co já, strašlivě osamělý, jsem na ni hleděl, jak svlečená spí. "Zmýlil jsem se v kořisti, zmýlil jsem se ve svém běhu. Prchala tak rychle a já ji zastavil, abych se jí zmocnil ... A když jsem ji chytil, náhle tu nebyla ..." Zároveň jsem však pochopil svůj omyl. To, co jsem pronásledoval, byl právě jenom ten běh, a byl jsem stejný blázen jako člověk, který by nabral vodu do džbánu a pak by ho zamkl do skříně, protože miluje zpěv fontán ... (Antoine de Saint Exupéry - "Citadela")

Po měsíční pauze se mi do rukou opět dostal magazín Pevnost. Musím řící, že jsem si s potěšením přečetl všechny rubriky, o kterých vám budu povídat (chcete-li psát).

Zajímavý a nevšední úvodník si vzal na starost David Bimka (má na starost deskové hry a informace o LARPech). Zamýšlel se nad knihou Rukověť bojovníka světla od Paola Coelha (ano, autor Alchymisty). S Alchymistou se setkal snad každý, ta kniha byla útlá, mluvila o hledání cesty a dalších všedních podivnostech - měla úspěch - a zajistila Coelhovi světovou proslulost. Přesto jsem ji nedokázal objektivně zkritizovat. Rukověť na tom je asi ještě hůř. Podle pana Bimky je to kniha prázdná a řeší prázdné věci. Souhlasím s ním, že slovutného spisovatele za to nedokážeme odsoudit, ale budeme ho za to pouze milovat. Paolo je lišák a my jsme dutí. Asi nejinteligentnější úvodník, jaký jsem četl. Díky, dokáži být sám rád. Abyste plně pochopili, navštivte v březnu domovské stránky časopisu a sami si ho přečtěte. ;-)

Trochu jsem zapomněl na obálku. Je to věc, která dělá Pevnosti čest. Pravda, na filmových "plakátech" není co zkazit, ale hezky se na to kouká, na březnové číslo dvojnásob. Kate Beckinsale patří k nádherným výtvorům přírody (snad ještě z větší části pouze přírody). Nadzvukovou rychlostí přelétnu přehledný obsah, výherce soutěží z minulých čísel, stručné informace o zajímavých událostech a menší anketu, na níž odpovídali Ian R. MacLeod, Alexandra Pavelková a Josef Pecinovský. Redakce se ptala, jaký literární žánr mají v oblibě.

Ďuro Červenák pečlivě zmapoval život a dílo bezesporu kultovního režiséra Terryho Gilliama (12 opic, Brazil, Kletba bratří Grimmů, ...) v článku Dobrodružství barona Gilliama. Samotný život tohoto bohéma bude jednou námětem zajímavého filmu, nám ale nezbývá nic jiného, než se těšit na červencovou premiéru jeho posledního filmu Tideland (česky jako Země přílivu).

Martin Šust nás pro změnu zavede do čarokrásné a tajůplné země Abarat, kterou vytvořil Clive Barker. V současné době stále vznikají nové díly a začaly už vycházet také u nás (zatím jsou napsány a přeloženy dva). Dovolím si citovat samotného Barkera: "Od doby, kdy jsem četl Kroniky Narnie od C.S. Lewise, jsem si chtěl vytvořil svůj vlastní fantastický svět, naplněný postavami a bytostmi, které by vycházeli z mých snů. Svět, který bych mohl vyjádřit jak v barvách, tak ve slovech, které by vytyčily cestu pro množství dobrodružství. Abarat je tímto světem, mojí zemí OZ, mojí Narnií, můj Neverland. Věřím, že se nám, to znamená mě a nakl. HarperCollins, podaří napsat knihy, které se nebudou podobat ničemu, co kdy bylo vytvořeno.“ Pro čtenáře fantastiky to má být zážitek, který neomrzí, ostatně takový je i názor recenzentů. Více o Barkerově projektu se dozvíte na oficiálních stránkách.

Další z osvětových článků nás zavede do upířího univerza Anne Riceové, kromě fenomenálního Interview s upírem, čítá její sága o Lestatovi dvanáct románů. Autorem článku Hrdí a dekadentní upíři Anne Riceové je Karel Wolf a svým způsobem nám tak sděluje v podstatě vše o nevšedně pojatém fenoménu.

Na čtyřech stránkách rozehrává Martin Šust své znalosti a zároveň nám rozšiřuje obzory seznamem těch nejlepších knih, jaké vznikly v žánru fantasy v letech 1980-1984, alespoň v anglofonní oblasti. Názvy všech jednadvaceti románů vypisovat nebudu, určitě si uděláte obrázek několika příklady: Les mytág Roberta Holdstocka, Malé, velké Johna Crowleye, Mlhy Avalonu paní Bradleyové, Barva kouzel Terryho Pratchetta a další nezapomenutelné knihy. Magické klenoty žánru fantasy jsou skvělou pomůckou pro každého čtenáře, který v přehršli současné vydavatelské mašinérie nechce sáhnout špatně.

Výborný nápad, který ocení zejména lidé jako nakladatelé a redaktoři, praktikuje Martin Šust svými literárními novinkami. Dozvíte se o nově vyšlých knihách autorských špiček fantastiky, jež pak mohou být rychle přeloženy a vydány také u nás. V článku nezapomíná na zajímavosti ze světa a na své osobní názory, pronikající až na samou dřeň naší vydavatelské scény. Naši zem neváhám označit za fantastice zaslíbenou. (M. Šust, str. 17)

Knižní recenze nabízí "rozbory" (spíše subjektivní ukázky vkusů recenzentů) osmnácti nedávno vyšlých knih. Zde se netřeba zastavovat, protože vás na Sardenu slušně zásobujeme, není-liž pravda? Každý má možnost najít si svého oblíbeného kritika s podobným vkusem.

Prozatím přeskočíme černobílé stránky a pokračujeme nosným tématem březnové Pevnosti. Jsou jím upíři a nové pokračování Underworldu s podtitulem Evolution. S recenzí Ďura Červenáka (vidíte, dávám si na psaní jeho jména velký pozor ;-)) se plně ztotožňuji. Co si budeme namlouvat, Underworld jednička stála za pendrek. Ale právě kvůli skepsi, s jakou přistupoval k přímému pokračování, se na snímek díval velice pečlivě a dvojkou byl mile překvapen, stejně jako já. Akční podívaná, jež vám nedá čas přemýšlet o kdejakých lapsech a nesouvislostí, dokonce i herecké výkony se zlepšily. Kde jsem to četl, že k natočení filmu vám stačí žena a zbraň? V tomto případě toho bylo přece jenom trochu více.

Po nabuzení na lykantropy a upíry se dostavilo vystřízlivění z rádoby hororu Hostel. Po vzoru literární sekce se seznámíme s několika novinkami na DVD a ze světa filmu. Netradičně pak v rubrice anime poznáme komedii Love Hina. Údržbář Keitaro si "užívá" na dívčí ubytovně s horkým vnějším pramenem, leč bohužel, děvčata ho příliš v oblibě nemají.

Nejnovější počítačové a jednu deskovou hry pominu, stejně tak jako reportáže z nedávno proběhnuvších akcí Comiczcon a Pragocon. První oproti očekávání utrpěla pouze nevelkým zájmem z řad návštěvníků a příští rok se nejspíš nebude pořádat, druhou reportáž od Darth Ziry najdete na těchto stránkách (sice v jiném a osobnějším kabátu).

Rozhodně jsem si nemohl nevšimnout sličné děvy, takže jsem si nakonec přečetl o LARPech v zahraničí. David Bimka uvádí čtenáře do jiného světa, který je nepatrně vzdálen od hranic naší domoviny. Severské kultury pořádají různé dřevárny (omluvte mě za nevýstižné přirovnání) jako něco normálního, takový koníček na odreagování. U nás se pořádáním těchto her na život ve středověku účastní jen úzký okruh lidí, což je rozhodně škoda.

Na internetových stránkách Pevnosti můžete hlasovat v anketě, která rozhodne o nových snových světech. Projekt si klade za cíl pokračovat ve vytváření internativního příběhu po vzoru legendárního Kinoautomatu.

Zbývají nám barevně chudší stránky, obsahově však na výši. Vždycky zde nalezneme povídky, nejinak také v tomto čísle. V březnu však pouhopouhé dvě delší práce, ale o to lepší. Kdo neměl možnost přečíst si sborník Mlok 2003, pak přišel o povedenou práci Konstantina Šindeláře, zručného autora fantasy. V roce 2003 vyhrála jeho dlouhá povídka Tygří oko právě zmíněného Mloka. Klasická fantasy typu "meč a magie" si hliněnou sošku právem zasloužila. Kosťa napsal svěží a nezapomenutelné dílo, odehrávající se na středním východě. Jednoduchá zápletka nás seznámí se statečným lupičem Tuganem, který se vydává s důležitým posláním do Urganče, cestou se seznámí s udatným Džulbarsem. Síla příběhu naštěstí nezávisí na poměrně fádní a přímočaré zápletce, ale na skvělé práci s jazykem a výstavbou reálného prostředí muslimského světa, jehož kulisy pečlivě prokreslují nájezdy Mongolů a temná magie zapomenutých národů. Bezesporu to nejlepší z české fantastiky vůbec.

Podivuhodná dobrodružství U 999 Jany Schirlové hodnotím rovněž slovy: nezapomenutelný zážitek z alternativní historie. Jana Schirlová skloubila německou ponorkovou válku v Atlantiku s podivným mořským jevem a příběhu dodala hloubku fantastickým přesahem. Stejně tak jako u předchozí fantasy vás zaujme věrohodnost celého příběhu, jehož největší sílu nacházím v lidskosti a děsivých obrazech války.

Sebastian Chum se rozepsal o příručkách pro hráče DrD a Pány jeskyně. Nebudu se pouštět do nějakých literárních experimentů, protože dané problematice rozumím asi stejně jako eskymák písku. Spíše mě překvapila pátá část Terapie na míru Jany Rečkové. Tentokrát jsem se královsky bavil a zároveň učil, že si jako "kritik" nemám příliš vyskakovat.

Přes listárnu se dostáváme k poslednímu článku. K ukázce románu Patricka Zandla Flotila Země, jehož se dočkáte v dubnové Pevnosti. Úvod ke space opeře vypadal docela přitažlivě, pro lidi nepříliš růžově.

Pokud Pevnost ještě nemáte, zajímáte se více o aktuální dění ve fantastice, rádi si přečtete výjimečné příběhy, pak neváhejte a utíkejte ke svému knihkupci nebo stánkaři.

Poznal jsem totiž, že člověk je zcela podoben citadele. Rozboří zdi, aby dosáhl svobody, ale zbude z něho jen stržená a hvězdám otevřená pevnost. A vyvstane úzkost z nebytí. Nechť vystaví svou pravdu na vůni pražícího se révoví nebo na ovci, kterou je třeba ostříhat. Pravdu je třeba hloubit jako studnu. Rozptýlenému pohledu se ztrácí obraz Boha. A mnohem víc než cizoložná manželka, otevřená příslibům noci, toho ví o Bohu moudrý člověk, který našel svou celistvost a nezná nic než váhu rouna. Citadelo, vystavím tě v srdci člověka. (Antoine de Saint Exupéry - "Citadela")