S koncem léta se mi v poštovní schránce objevil letní Magazín F&SF a tady je pár vět k jeho obsahu.

Richard Bowes: A před anděly člověk v prachu leží - Příběh entity putující z člověka do člověka. Postupné vyprávění o zkušenostech lidí, kteří se s ní setkali a pátrání po její současné lokalizaci. Nezanechalo ve mně výraznějších stop.

Matthew Hughes: Vypuzení Džabiho Glunda - Další, tentokrát vlastně první, případ záhadologa Henghise Hapthorna. Proč se u otce jeho přítele objevil podivný návštěvník a proč se zmíněný otec chová tak podivně. Bylo to sice předvídatelné, ale osvěžující, lehké vyprávění.

Terry Bisson: Skoro jako doma - Izolované město v poušti a hrající si děti, jejichž fantazie nacházejí v realitě skutečný odraz. Potvrzení, že Terry Bisson umí psát i něco jiného než plytké příběhy o Vilíkovi. Velice dobré dílko.

Mary Rickertová: Zrádkyně - Zvláštní holčička ve zvláštním světě a její matka - agentka. Povídka mne nijak nezaujala.

Richard Chwedyk: Brontino vejce - Ač se mi zprvu do čtení nechtělo, tento příběh o malých sauřících mne zaujal. Ani ne tak vlastním dějem jako spíše plejádou povah jednotlivých protagonistů v čele s Axelem. Pěkné.

Ruth Nestvoldová: Mars: Příručka cestovatele - Když se proklikávám tématy nápovědy a odborné pomoci v nejmenovaném softwarovém systému, případně i s otravným pomocníkem navíc, mívám podobně zoufalé pocity jako tušený hrdina této povídky. Hezká tragikomická povídka.

Ian Watson: Jedna z možných drah - Cesta kvantovým prostorem k jiným světům, setkání se s nadřazenou entitou. Časový panteismus a myšlenka lidstva jako jedné (nad)bytosti asi nebude nic stravitelného pro rasisty všeho druhu, bo v tomto světle konflikty všeho druhu dostávají groteskní podobu zbytečného konfliktu částí jednoho organismu. Dřív jsem měl rád povídky uzavřené a vše vyřešené, všechny otázky zodpovězené, teď mám raději, když mi nechají prostor pro vlastní imaginaci a úvahy. Watson mi toho prostoru trošku nechal. Asi nejlepší dílo tohoto čísla.

James L. Cambias: Oceán slepců - Výprava za poznáním jiné civilizace s mediálním hrdinou a očekávaným koncem. Dílo mi přišlo poněkud nevyrovnané, v úvodu bylo dost odstavců věnováno úvahám o smrtích Henriho, které sice měly odraz v závěru povídky, ale v celkovém kontextu působily spíš rušivě, jako by autor nevěděl, o čem především chce psát, které dějové linii se věnovat. Průměr.

Charles Coleman Finlay: Zvrhlík - Povedená hříčka z nepříjemné budoucnosti, ve které by většina z nás byla podobnými zvrhlíky. Líbila se mi.

Leigh Brackettová: Purpurová kněžka Šíleného měsíce - Příběh z osídleného Marsu. Od zmínky o krvavém měsíci, lidských obětech a následném omámení hlavního hrdiny jsem se děsil, že autor jej nechá obětovat a bude to další banální vyústění. Naštěstí jsem se mýlil a povídka dopadla poněkud jinak. Čas od jejího vzniku jí nic neubral. Dobré počtení.

Připojuji malou poznámku ohledně používání přítomého času při vyprávění, jelikož v tomto čísle bylo několik povídek v tomto stylu. Po několika řádcích či stranách si něj obvykle zvyknu, ač mi do vyprávění moc nesedí a někdy mi přišel použit dost samoúčelně. Jsem prostě konzervativní typ a užití minulého času mi vyhovuje líp. To je však v záměru autorů, kteří tím chtějí navodit atmosféru, případně má použití tohoto stylu jiný literární smysl, který jsem neobjevil.

Doprovodné články byla dobré. Standardně kvalitní recenze Jiřího Popiolek, kde se člověk něco doví o knize První přichází tma. Článek Františka Novotného, kde se člověk sice o knize dozví míň, ale seznámí se se zajímavými názory, tentokrát týkající se židovské tematiky. Je dobré klást otázky a nutit člověka přemýšlet. Nevěřím lidem, kteří mají ve všem jasno a jejichž názor je jediný správný. Příspěvek Petry Neomillnerové mne moc nezaujal, nepatřím mezi její okruh čtenářů. To, že píše na zakázku vysvětlovat či omlouvat nemusí, vždyť dost dobrých věcí vzniklo na objednávku, z čistě komerčních pohnutek. Obráceně to samozřejmě nemusí vždy platit.