Tananarive Dueová: Pacient nula

Po pár prvních řádcích se mi do hlavy začala vkrádat myšlenka, že čtu nějakou další variaci Keyesovy Růže pro Algernon. Nebylo tomu tak. Jde o svébytné dílko o malém chlapci, který je kvůli nebezpečnému viru většinu svého dosavadního života zavřen na pozorování v jedné místnosti, což mu deformuje pohled na celý svět. Umně napsáno.

Ted Kosmatka: Umění alchymie

Akční, současný, lehce paranoidní příběh o možnostech využití materiálů s paměťovými vlastnostmi. Jak zareagují velké a bohaté společnosti na objevy, které by jejich oblast podnikání mohly zničit nebo alespoň značně omezit. A proti nim stojí jednotlivec. No, není úplně sám, alespoň po většinu příběhu. Nijak oslnivé, přesto čtivé.

James Patrick Kelly: Krysoň

Další akce. Tentokrát z blíže nespecifikovaného období či jiné verze našeho světa. Podstatnou roli tu hraje droga ve formě prášku a titulní postava - její pašerák. Ovšem, kdo s čím zachází... Hodnocení velmi podobné jako u předchozí povídky.

Daniel Abraham: Curandero a Švéd

Příběhy a zase příběhy. Chvílemi jsem se málem ztrácel v toku řeči upovídaného strýce na verandě, který při zásnubách svého synovce chrlil jednu zajímavou historku za druhou. Zdánlivě bez souvislosti. I když jsem možná nepochopil, proč to všechno vyprávěl, hlavnímu hrdinovi povídky se nakonec rozsvítilo.

Adam-Troy Castro: Pohřební pochod Marionet

Při čtení tohoto příběhu jsem si několikrát vzpomněl na Kmeny z Běly. Pozemšťané na cizí planetě, kteří tak docela nechápou, oč tu běží a příběh následně vyústí v menší katastrofu. Podobně laděný byl pak i samotný závěr novely, který ji ovšem v mých očích povznesl na pomyslnou vyšší příčku. Příběh o Vlháncích plynul stejně ladně jako jejich tanec, jako malé zaškobrtnutí mi přišla jen trochu násilně naroubovaná zmínka Dhijově dceři, čímž chtěl autor zřejmě trochu vysvětlit motivy jeho jednání. Velmi dobré dílo.

Daryl Gregory: Nová Rakeťákova dobrodružství

Rodinný příběh o dvou klucích. Kamarád vypravěče příběhu utíká před svým krutým otcem do dětského světa fantazie v němž si vytváří postavu neohroženého vesmírného bojovníka a chce o něm natočit film. Děj má tragické vyústění a dohru (která celý příběh rámuje), kdy se po několika letech vypravěč vrací na místo svého dětství a potkává se opět s kamarádovou rodinou, jimž se mezitím narodilo další dítě. Chce pomáhat a chránit. "Dojemné, opravdu dojemné," řekl by Ijáček.

John Varley: Retrográdní léto

Stručně shrnuto: syn, který už není dcerou, vyrůstá na Merkuru se svou matkou, která vlastně není jeho matkou a na návštěvu přijíždí jeho sestra, která taky není jeho sestrou i když mají společné rodiče. Ne, to není Vichr z hor, to je rodinný příběh z budoucnosti, po jehož přečtení vám první věta nějaký ten smysl snad nakonec dá.

Paolo Bacigalupi: Čerpadlo šest

V nedaleké budoucnosti můžeme dopadnout hodně podobně jako protagonisté tohoto ekologicky laděného příběhu. Lidstvo pod vlivem civilizačních vymožeností, které jim usnadňují a zpestřují život, samo postupně degeneruje, ztrácí své schopnosti (včetně rozmnožovacích) a hlavní hrdina - údržbář, má co dělat, aby zachránil a zprovoznil co se dá. Bo jinak skončíme všichni ve sračkách.

Ursula K. LeGuinová: Ansarské roční doby

Hostitel a průvodce z Ansaru vypráví pisatelce tohoto příběhu o své planetě, o svém národě a jeho zvycích. Jo, říkal jsem si, hezky vymyšlený popis kultury, na jejíž planetě trvá jedno roční období šest našich let. Ale co tím, chce paní LeGuinová říct? Dočkal jsem se. Zároveň mi to mj. připomnělo všechny misionáře, kteří se vydávají šířit naši kulturu a správné kulturní návyky do zaostalých zemí a ničí tak kulturu jejich, i když můžou zaostalý národ zbavit opravdu nechutných a barbarských zvyků. Které zvyky jsou vlastně ty správné?

Nancy Etchemendyová: Nimitseahpah

Krátká hororová povídka podle nijak překvapivého schématu. Zapadlé hornické městečko, kde kdysi horníci probudili v hlubinách země zlo. To je teď střeženo strážcem v podobě sochy, kterou tam přitáhla indiánská stařena. V tomto prostředí se odehrává příběh ženy vyučující na místní škole děti, které vykazují obvyklé známky dětské krutosti, jež však pod vlivem okolností přerostou v tragédii. Čtivý příběh.

Nejvíce se mi v tomto čísle líbily roční doby LeGuinové a Castrovy marionety. Větší dojem ve mně zanechal i Abrahamův Curandero se Švédem a Bacigalupiho čerpadlo.

Článek Jiřího Popiolka o dvou knihách z oblasti příběhů s magií se mi tradičně líbil. Taktéž jsem společně s J. W. Procházkou zavzpomínal na čtvrtstoletí s Kenem Woodem, jehož první Rodokapsový příběh mám doma založen.

Změna periodicity Magazínu na pololetní vydávání mne nikterak nepotěšila. Nejvíce mi vyhovovala forma předplaceného dvouměsíčníku, který jsem nacházel ve své schránce a nelibě jsem nesl i změnu na čtvrtletník. Zrušení předplatného mj. znamená, že budu muset zvednout svůj zadek a další číslo aktivně shánět v nějakém internetovém či kamenném obchodě (i když vlastně loni vyšla jen dvě čísla a předplatitelé by měli mít ještě jedno číslo k dobru). Nicméně doufám, že Magazín bude vycházet i nadále, bylo by škoda přijít o jeden z mála zdrojů kvalitních příběhů.

Více o možnosti získání tohoto magazínu naleznete na http://www.fandsf.cz/.